Poruchy osobnosti a psychické poruchy/problémy jsou ve
společnosti častým tématem, avšak mnohdy jsou tyto dva pojmy chybně interpretovány
a zaměňovány. V dnešním poněkud delším článku se zaměříme na
charakteristiku jednotlivých pojmů a na závěr si shrneme základní rozdíly.
Poruchy osobnosti: Vymezení, diagnostika
a léčba
Co jsou poruchy osobnosti?
Podle definice Světové zdravotní organizace jsou poruchy osobnosti hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí, a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždy, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.
Zjednodušeně řečeno se jedná o velmi vážné
poruchy trvalého charakteru, které vytvářejí nenormální osobnost. Tyto povahové
odchylky, které se projevují stereotypním a neměnným chováním často člověk
trpící poruchou osobnosti nevnímá, bere je jako součást sebe sama, avšak
porucha mu ztěžuje zařazení do společnosti a negativně se odráží při budování
mezilidských vztahů.
Příčiny vzniku poruchy osobnosti
Příčinou vzniku poruchy osobnosti
mohou být genetické predispozice jedince (rodič s duševní poruchou),
prenatální
a perinatální faktory (stres či virová onemocnění matky během
těhotenství, komplikace u porodu), psychosociální vlivy (rodinné
prostředí, škola, výchova, prožitá traumata). Obvykle se uvádí, že na vzniku
poruchy osobnosti se podílí zejména genetická výbava člověka, ovšem u některých
poruch je zřejmá kombinace několika vlivů.
Typické projevy poruchy osobnosti:
- stále se opakující vzorce chování
- nízká frustrační tolerance
- na negativní zpětnou vazbu od okolí reaguje zesílením nevhodného
chování
- nevidí problém u sebe, ale u druhých
- abnormální chování se vždy
objevuje již v dětství či dospívání a přetrvává po celý život
Druhy poruch osobnosti a jejich charakteristika
Základní členění:
- Paranoidní porucha osobnosti
(kverulantská, fanatická) –
podezíravost, sklon k vytváření konspiračních teorií, vztahovačnost,
sklony k patologické žárlivosti, přehnaná sebechvála a skrývání
nedostatků, trvalá zášť.
- Schizoidní porucha osobnosti
– samotářství, izolace od okolí, odtržení od reality a vytváření vlastního
světa, nedostatek touhy po vztazích, lhostejnost k názorům ostatních.
- Disociální porucha osobnosti
(antisociální osobnost/sociopatie)
– lhostejnost k dodržování společenských pravidel, porušování norem,
nezájem o city druhých, nízká tolerance, neschopnost pociťovat vinu a poučit se
ze zkušeností.
- Emočně nestabilní porucha
osobnosti: Impulzivní typ – neuvážené jednání, časté vytváření konfliktů,
výbušnost a agresivita, nestálost nálad.
- Emočně nestabilní porucha
osobnosti: Hraniční typ – sklony k sebepoškozování, suicidální sklony,
pocity prázdnoty, nejasná představa o sobě samém, nestálé vztahy, vyhýbání se
odmítnutí.
- Histrionská porucha osobnosti – zkreslování skutečnosti, teatrálnost, snaha být středem
pozornosti, sklony k manipulaci, problémové mezilidské vztahy.
- Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti (Anankastická
porucha osobnosti) – perfekcionismus a pedantství, nerozhodnost, vnitřní
nejistota, moralizování, sociální konvenčnost, nadměrné obavy, paličatost,
přetrvávající úzkost.
- Anxiozní (vyhýbavá) porucha
osobnosti – trvalé obavy, přesvědčení o vlastní méněcennosti, nechuť stýkat
se s lidmi.
- Závislá porucha osobnosti –
strach z odmítnutí, pocity bezmoci a neschopnosti, přenechávání
odpovědnosti druhým.
- Dysforická porucha osobnosti
– smutek, nízká sebedůvěra, pesimismus.
- Narcistická porucha osobnosti – citová chladnost, samolibost, nadřazenost, marnivost, využívání druhých, absence empatie, neustálé porovnávání a soutěžení.
Specifické poruchy osobnosti:
- Nezdrženlivá osobnost (Haltlos osobnost) – nestálost,
bezcílnost, vyhledávání pohodlí a požitků
- Pasivně-agresivní osobnost – negativismus, váhavost, misantropie
Ostatní (nezařazené) poruchy osobnosti:
- Sadistická porucha osobnosti
– krutost, násilnost, dominance
- Masochistická porucha osobnosti – sebeponižování, sebetrestání
Prevence poruch osobnosti
Preventivní kroky lze učinit
zejména v prvních letech života, kdy mohou rodiče ovlivnit utváření
osobnosti svého dítěte. Není namístě dítě neustále usměrňovat a snažit se
změnit jeho chování tak, aby odpovídalo všeobecně zažité normě. Dlouhodobě
dobrý vztah v rodině a vhodné výchovné principy hrají podstatnou roli také
v období adolescence.
Diagnostika a léčba poruch osobnosti
Správná diagnostika poruchy
osobnosti se odvíjí od podrobné rodinné, osobní a pracovní anamnézy. Neměla by
stavět pouze na jedné metodě posouzení, ale musí zahrnovat jak rozhovor
s pacientem, tak i získané informace od jeho blízkého okolí.
Poruchy osobnosti jsou podle
odborných názorů považovány za obtížně léčitelné, ne tak pro nutnost změnit
osobnostní rysy pacienta, jako spíše kvůli tomu, že jsou k nim
přidružovány jiné problémy (úzkosti, deprese, závislosti, sebevražedné sklony).
Jedinci pak vyhledávají pomoc psychologa proto, aby odstranil jejich aktuální
obtíže, přičemž jakékoliv jiné snahy psychologa odmítají. Studie přesto
ukazují, že vyléčena bývá nadpoloviční většina pacientů, ovšem průměrná doba
léčby není kratší jednoho roku.
Psychické poruchy: Vymezení, diagnostika
a léčba
Co jsou to psychické poruchy?
Zkoumáním psychických poruch se zabývá psychologie, psychiatrie i psychopatologie, proto je vcelku obtížné konkrétně vymezit význam tohoto označení. Obecně se vychází z jiného pojmu, a tím je duševní zdraví, které Světová zdravotnická organizace definuje jako požitek z úplné pohody společenské, duševní a tělesné. Na základě tohoto vymezení lze psychickou poruchu chápat jako nedostatek duševního zdraví.
Z psychologického
hlediska ovlivňují psychické poruchy lidské myšlení, prožitky a vztahy
s okolím, v důsledku čehož se negativně odráží na celkové životní
úrovni nemocného.
Příčiny vzniku psychických poruch
Na rozvoji psychických problémů
se podílí faktory biologické (vrozené dispozice), psychologické (stres,
traumata) a sociální (vliv prostředí, životní události).
Typické projevy psychický poruch:
- zdravotní obtíže, bolesti hlavy, svalů, kloubů, břicha aj.
- potíže se spánkem
- pocity smutku, strach, úzkost
- nepřiměřená veselost
- poruchy myšlení, paměti, pozornosti
- poruchy chování, agrese
- zkreslené vnímání, halucinace
Druhy psychických poruch a jejich charakteristika (dle Mezinárodní klasifikace nemocí)
Organické duševní poruchy včetně poruch následkem onemocnění, poranění, poškození mozku:
- Vaskulární demence –
poruchy paměti, myšlení, orientace, řeči, deprese, úzkost, halucinace, porucha
komunikace, potíže s chůzí…
- Demence u Alzhaimerovy choroby – postupná závislost na každodenní pomoci okolí
- Delirium po užití psychotropních látek – snové prožívání
reality, halucinace, dezorientace, porucha soustředění aj.
Duševní poruchy a poruchy chování zapříčiněné užíváním psychotropních látek:
- Alkoholismus
- Toxikománie
- Alkoholická halucinóza –
nespavost, výrazná úzkost, bludy, sluchové halucinace…
- Alkoholická paranoia – bludy, chorobné představy a stihomam
Poruchy schizotypální, poruchy doprovázené bludy:
- Schizofrenie – selhávání
myšlenkových procesů, halucinace, bludy, zmatená řeč…
- Schizotypální porucha –
omezené emoční reakce, podezíravost, iluze, depersonalizace, psychotické
epizody, halucinace
- Poruchy s trvalými
bludy
- Schizoafektivní poruchy
Afektivní poruchy:
- Bipolární afektivní porucha
- Periodická depresivní
porucha
- Prezistentní afektivní poruchy
Neurotické, stresové a somatoformní poruchy:
- Obsedantně-nutkavá porucha
- Fobické úzkostné poruchy (fobie)
Syndromy poruch chování spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory:
- Poruchy příjmu potravy –
anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání
- Neorganické poruchy spánku – nespavost, hypersomnie apod.
Mentální retardace:
- trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození
mozku
- Lehká mentální retardace
- Střední mentální retardace
- Těžká mentální retardace
- Hluboká mentální retardace
Poruchy psychického vývoje:
- Expresivní porucha řeči
- Specifická porucha čtení
- Dětský autismus
- Aspergerův syndrom
Poruchy chování se začátkem
v dětství a v období adolescence:
- Porucha aktivity a
pozornosti
- Socializovaná porucha
chování
- Depresivní porucha chování
- Separační úzkostná porucha
- Elektivní mutismus –
narušení komunikační schopnosti
- Chronické motorické či vokální tiky
Poruchy osobnosti – viz podrobná charakteristika v začátku článku
Prevence psychických poruch
Primární prevencí je předcházet
prenatálnímu poškození mozku, dále pak osvěta tématu užívání návykových látek,
případně co nejdřívější rozpoznání psychických problémů a jejich včasná léčba.
Diagnostika a léčba psychických poruch
Správná diagnostika psychických
poruch spočívá v rozpoznání příznaků či formou fyzického vyšetření (např.
u drogově závislých). Léčba je mnohdy dlouhodobá a je zde velké riziko relapsů,
jelikož pacienti často nerespektují a nedodržují doporučení psychologů. Úspěšnost
léčby závisí na ovlivnění biologické stránky nemoci, čehož se dosahuje pomocí
léků. Stejně důležitá je zde vhodně zvolená forma psychoterapie.
V čem spočívá zásadní rozdíl mezi psychickou poruchou a poruchou osobnosti?
Oba pojmy jsou si opravdu velmi
podobné a do značné míry se prolínají. Na prvním místě je nutné si uvědomit, že
porucha osobnosti je klasifikována jako jeden z typů psychických poruch.
Další rozdílnost lze spatřovat v příčinách vzniku onemocnění, tedy u
poruchy osobnosti hraje nejvýznamnější roli genetická dispozice jedince, nemoc
se projevuje již v útlém věku a přetrvává až do stáří. Naproti tomu
psychické problémy se mohou projevit později, vrozené dispozice zde sice také
hrají roli, ovšem ve většině případů ovlivňují vznik nemoci vnější vlivy např.
dlouhodobý stres. Neopominutelné jsou pak typické projevy jednotlivých typů
poruch a jejich klasifikace.
Zadéjte Váš kometář.