Aspergerův syndrom je jednou
z pervazivních vývojových poruch, jinak označovaných také
jako poruchy autistického spektra. Toto onemocnění bylo pojmenováno podle
rakouského psychiatra Hanse Aspergera, který
však nemoc prvotně označil za autistickou
psychopatii. Původní termín byl nahrazen až v roce 1984 britskou
lékařkou Lornou Wing, která se
zabývala Aspergerovými pracemi a zasloužila se o popularizaci dnes již zažitého
označení „Aspergerův syndrom“.
Přesná odborná definice vymezuje Aspergerův syndrom jako poruchu autistického spektra, která se vyznačuje narušením v oblasti sociální interakce, komunikace a představivosti. Lidé trpící tímto handicapem jsou často až nadprůměrně inteligentní, avšak zaostávají v jiných oblastech běžného života (neumí se postarat o chod domácnosti, nedokáží požádat o pomoc, sdílet emoce aj.).
Konkrétních údajů o výskytu
Aspergerova syndromu není mnoho, protože je často špatně diagnostikován jako
jiné psychické onemocnění (schizofrenie, obsedantně-kompulsivní porucha). Předpokládá
se, že postihuje častěji chlapce než dívky, a to zejména mezi 7 až 16 rokem. Avšak
ani odhalení Aspergerova syndromu v dospělosti není ojedinělé. Liší se i
odborné názory psychologů a psychiatrů, někteří tvrdí, že je Aspergerův syndrom
lehčí formou autismu, jiní s tímto postojem nesouhlasí, protože Aspergerův
syndrom má svá specifika, která mohou být stejně závažná jako u autismu.
Příčiny vzniku Aspergerova syndromu:
V minulosti byl vznik Aspergerova syndromu stejně jako u autismu přisuzován chladné výchově rodičů. Tato teorie přežívala v psychologii několik desetiletí, okolo roku 1980 však byla nahrazena novějším přístupem, ve kterém je za hlavní příčinu považována vrozená vývojová vada mozku. Přesná příčina Aspergerova syndromu je však i dnes značně diskutabilní, moderní výzkumy DNA neodhalily žádné vrozené mutace, které by za vznikem onemocnění stály.
Vezmeme-li v úvahy všechny dostupné studie, můžeme říci, že se na rozvoji Aspergerova syndromu podílí více příčin. Konkrétně dědičnost a jiné vnější vlivy prostředí – např. průběh těhotenství a jeho komplikace, výchova, teratogeny (toxické látky způsobující vrozené vývojové vady zejména v prvním trimestru těhotenství).
V současné době jsou také hojně rozšířené spekulace
o vlivu očkovacích vakcín na rozvoj autismu, Aspergerova syndromu a
jiných poruch, jde však pouze o vědecky nepodložené teorie.
Příznaky, projevy a průběh Aspergerova syndromu:
Děti trpící Aspergerovým
syndromem mají nevyrovnaný vývojový profil, intelektuálně se vyvíjí zcela
normálně, avšak zaostávají v sociálních, emočních a kognitivních
dovednostech. Zjednodušeně řečeno mají problém rozeznat, jaké chování je
přijatelné či nikoliv, nedokáží adekvátně reagovat na zdvořilostní gesta, těžce
přijímají jakékoliv změny aj. To vše se pak odráží na jejich fungování
v kolektivu, v dospělosti mají problém s hledáním práce, často
střídají zaměstnání. Jejich nechuť k velkým životním změnám vede v mnoha
případech k tomu, že i v dospělosti žijí u rodičů a nemají snahu se
osamostatnit.
Osoby s Aspergerovým
syndromem mají většinou průměrnou až nadprůměrnou inteligenci, zvládají bez
problémů číst, psát a počítat, jejich schopnost analytického myšlení je na
velmi dobré úrovni, stejně tak mají výbornou mechanickou paměť. Oproti
vrstevníkům však mají potíže s koordinací končetin a zaostávají
v pohybových aktivitách, avšak úkoly jako obléknout se, vyčistit si zuby
apod. zvládají. Vývoj řeči je ve srovnání s jinými vrstevníky vcelku
normální, jejich vyjadřování je však spíše na úrovni dospělých. Co se týče
komunikačních schopností je pro Aspergerův syndrom typické, že jedinci nedokáží
správně interpretovat význam sdělení, vyhýbají se očnímu kontaktu, nechápou
humor a ironii, negestikulují a mají nevýraznou mimiku. Dalším výrazným rysem
je tíhnutí ke stereotypnímu chování a dodržování rituálů.
Lidé, jimž byl diagnostikován
Aspergerův syndrom zvládají i přes jejich problém s navazováním
mezilidských vztahů vcelku normálně fungovat v běžném životě - studují,
pracují a zakládají rodinu. Okolím jsou však často považováni za výstřední,
podivínské a asociální.
Shrnutí typických projevů Aspergerova syndromu:
- průměrný/nadprůměrný intelekt
- velká slovní zásoba, formální vyjadřování
- absence abstraktního myšlení
- dobrá mechanická paměť
- pohybová neobratnost, zvláštní styl chůze, špatná koordinace horních
a dolních končetin
- podivínské chování, dodržování rituálů
- nedostačující sociální dovednosti,
- vyhýbání se očnímu kontaktu
- špatné komunikační schopnosti, problém s interpretací sdělení
- nízká citlivost k vlastním pocitům bolesti
- omezená mimika a řeč těla
- smyslová přecitlivělost (zvuky, doteky, světlo, barvy, pachy, chutě…)
- problémy s udržením pozornosti, hyperaktivita
Následky Aspergerova
syndromu:
Kromě již výše zmíněných
problémů, které má jedinec s uplatněním se ve společnosti, je zde riziko
vzniku úzkostí, deprese, zvýšené agresivity, problémy se spánkem aj.
Diagnostika Aspergerova
syndromu:
Diagnostika Aspergerova syndromu se většinou odvíjí od poznatků rodičů, kteří si nejlépe všímají odchylek ve vývoji jejich dítěte. V první řadě je pak nutné vyloučit jiný typ onemocnění, jedinec se musí podrobit kompletnímu neurologickému vyšetření a magnetické rezonanci. Jestliže neurolog neshledá žádné výrazné odchylky ve struktuře mozku, je dítě odesláno na psychologické/psychiatrické vyšetření, které se zaměřuje zejména na celkový psychomotorický vývoj dítěte a specifika v jeho chování.
Základem úspěšné diagnostiky Aspergerova syndromu je individuální přístup k jedinci a komplexní vyhodnocení jeho sociálního chování, intelektu, emocionálního cítění, motorických a komunikačních schopností.
Léčba Aspergerova syndromu:
Jelikož je Aspergerův syndrom
vrozenou poruchou, neexistuje žádná cílená léčba, jsou zde však různé možnosti podpůrné
terapie/výchovy. Základem všeho je co nejvčasnější diagnostikování
problému a ochota klienta spolupracovat s psychology, psychiatry,
neurology a praktickými lékaři.
V rámci psychologie je
přínosná kognitivně-behaviorální terapie, která je založena na zvládání
negativních emocí, chování a reakcí. Podstatou této terapie je změna myšlení a
chování tak, aby jedinec v budoucnu s co nejmenšími obtížemi obstál
v různých situacích. Pokud Aspergerův syndrom doprovází pocity úzkosti,
deprese, poruchy spánku aj. je možné terapii na základě posouzení psychiatrem
doplnit léky (antidepresiva, anxiolytika, hypnotika). V neposlední
řadě je také důležitá podpora rodiny a nejbližších, jejich
pomoc při nácviku sociálních dovedností a nepřehlížení problému.
Jestliže máte jakékoliv pochybnosti, ať už se týkají vývoje vašeho dítěte či vás samotných, neodkládejte návštěvu odborníka, který vám může pomoci.
Zadéjte Váš kometář.
Moc děkuji, teprve nyní jsem se dozvěděla, o co v případě mé dcery šlo, bude jí 31 let a že života mi udělala peklo. To, že je autista mi došlo....a teď mi to je jasné celé. Kdybych tenkrát věděla, jak se věci mají, možná by vše dopadlo jinak...
Celý život tápu. Popis mi dává větší smysl, než bych chtěla.
Dobrý den Renato, pozitivní diagnostika AS i přes prvotní strach z „odlišnosti“ Vám může také zpřístupnit doposud nepoznané způsoby, jak zvládat nepříjemné pocity a zátěž z různých situací. Psycholog či terapeut může být nápomocný při nácviku sociálních zručností či strategií pro zvládání zátěže. Zároveň Vám také může pomoct a doprovázet Vás při znovuobjevování vlastní identity a pochopení vlastního prožívání a chování. K.Bobáková, online psycholog poradny MOJRA.
Dobrý den, po přečtení tohoto a dalších článků se mi konečně otevřely oči a tak nějak chápu, co je se mnou “špatně”. Je mi 44 let a velmi trpím pocitem, že “nejsem normální”. Až náhodné nalezení popisu tohoto problému mi dalo možnost pochopit, co se děje! Michal