Sebepoškozování (automulitace) je záměrné ubližování sama sobě různými způsoby. Často bývá označováno jako syndrom pořezaného zápěstí (wrist cutting syndrome), který se rozvíjí vlivem silných emocí jako jsou úzkost, vnitřní zmatek, pocity viny, zloba apod. Prostřednictvím sebepoškozování se mnoho dospívajících snaží upozornit na určitý problém, většinou psychického rázu, se kterým se nedokáží jinak vypořádat. Jedná se o velmi nebezpečnou „zálibu,“ kterou rodiče rozhodně nesmí přehlížet, protože může mít opravdu vážné důsledky od zdravotních problémů po sebevražedné myšlenky/pokusy. Osobu se sklony k sebepoškozování je mnohdy snadné rozeznat na první pohled podle stylu oblékání (dlouhé kalhoty/sukně, emo), chování (tichý introvert) a zejména podle obvázaných zápěstí (náramky, hadříky). Sebepoškozování může být jednorázovou záležitostí či se změní v závislost a není snadné s ním přestat.
Typy sebepoškozování:
- řezání se
- pálení se
- vytrhávání vlasů
- kousání
- propichování kůže
- pojídání prášků
- drásání kůže do krve
Řezné rány a popáleniny se typicky provádí
v oblasti zápěstí a na předloktí, výjimkou však nejsou ani chodidla, nohy
a jiné části těla.
Ohrožené skupiny:
Nejčastěji adolescenti mezi 13 až 18
rokem – sebepoškozování využívají jako
prostředek k překonávání překážek, problémů, snaží se upoutat pozornost
okolí či se naopak od ostatních odlišovat.
Oběti pohlavního zneužívání, fyzického
týrání – mají negativní vztah ke svému vlastnímu
tělu a sebepoškozování chápou jako jakousi formu trestu.
Osoby zažívající různá traumata – zde jde o ryze individuální záležitost, pro někoho jsou to
dlouhotrvající problémy ve škole, v rodině, těžký rozchod, smrt blízkého aj.
Duševně nemocní – např. schizofrenici.
Sebepoškozování se mnohdy k různým psychickým nemocem přidá jako další
samostatný problém. Děti a mladiství se sebepoškozujícími tendencemi zpravidla žádnou
vážnou duševní nemocí netrpí, jde zde spíše o důsledek úzkosti a depresí.
Náchylnější k sebepoškozujícím tendencím jsou dívky a ženy, což je z velké míry dáno jejich přirozeným sklonem k sebeobviňování a vztahovačnosti
Příčiny sebepoškozování
K sebepoškozování mohou vést různé
problémy v rodině, mezi vrstevníky, negativní zážitky či citové strádání.
Rodina
Nedostatek zájmu a pochopení ze strany
rodičů, hádky, problémy s komunikací, rozvod rodičů, dysfunkční rodina,
zanedbávání péče o dítě, domácí násilí, úmrtí rodiče
Vztahy s vrstevníky
Neshody s kamarády, postavení mimo
kolektiv, snaha zapadnout, touha po pozornosti…
Negativní zážitky
Týrání, šikana, sexuální
zneužívání, snaha přebít psychické strádání fyzickou bolestí
Citová oblast
Pocity viny, samoty, bezmoci, stres,
emoční tíseň, problémy s dospíváním, touha potrestat někoho blízkého apod.
Následky sebepoškozování
Ať už je důvodem k sebepoškozování
cokoli, jde o opravdu závažný problém. Již výše jsme se zmínili, že tyto
sebedestruktivní pokusy a projevy mohou vést až k sebevraždě. To, co mohlo
nejprve začít jako určitá demonstrace vůči nezájmu okolí se dříve či později
změní ve vážnou závislost, která může být doprovázena nadužíváním alkoholu,
drog a jiných omamných látek. Z oblasti fyzického zdraví sebou nese
sebepoškozování značné riziko, rány se mohou zanítit, mohou být hluboké, špatně
se hojí apod. Každopádně si cejch sebepoškozování ponesete do konce života,
jizev se nezbavíte, ač se je budete snažit sebevíc zakrýt.
Jak předcházet sebepoškozování?
Základem prevence je nepohlížet na tento
problém jako na společenské tabu, ale mluvit o něm jak v rodině, tak ve
škole. Komunikace je nejlepším prostředkem předcházení sebepoškozování, veďte
proto dítě již od útlého věku k tomu, že se nemusí bát své pocity a obavy
vyjádřit, že se jim musí postavit čelem a konstruktivně je řešit.
Léčba sebepoškozování: Kde hledat pomoc?
Nejúčinnějším řešením je vyhledat odbornou
pomoc. Psycholog se zaměří na dopátrání se příčin, které vedly
k sebepoškozování a na jejich odstranění. Prostředkem pro zvládnutí
traumatu je terapie v různých podobách, zaměřující se na rodinné a
sociální vztahy, např. metoda americké psycholožky M. M. Linehan, která je
známá pod zkratkou DBT (Dialectial Bahavioral Therapy). V některých
případech je terapie doplněna užíváním léků.
Ať už se zvolí jakákoliv forma léčby je potřeba si uvědomit, že se nejedná
o krátkodobou záležitost, člověk musí změnit své chování a naučit se zvládat
problémy a emoce přiměřenou formou, což si žádá čas.
Jak mohou rodiče pomoci svým dětem?
Zde je několik rad, jak se zachovat, pokud odhalíte u svého dítěte sklony k sebepoškozování:
- Neobviňujte, nekritizujte, nevyčítejte, neodsuzujte
- Dejte dítěti najevo, že vám na něm záleží
- Posilujte vzájemné vztahy, vytvářejte společné pozitivní zážitky (návštěva
kina, výlet, procházka…)
- Nenuťte dítě do rozhovoru o sebepoškozování, počkejte, až se vám samo otevře
Rady dětem, mladistvým:
- Každé trápení má své řešení, ač se to v první chvíli může zdát nemožné, tak vše se dá
zvládnout i jinak, postupem času začnou negativní pocity slábnout.
- Existují jiné možnosti! Místo řezání se a jiného ubližování je vhodné najít zdravější způsob, jak
zvládnout své emoce, např. vykřičet se do polštáře, zanadávat si nahlas,
vyvztekat se, svěřit se papíru, kreslit, tancovat, běhat apod.
- Sebepoškozování přináší pouze dočasnou úlevu, ale problém nevyřeší.
- Důležité je nebýt sám! Pokud nemohou pomoci rodiče, kamarádi nebo někdo blízký je řešením obrátit se na odborníky. Lze využít linky důvěry, internetové poradny apod.
Právě jste četli článek: SYNDROM POŘEZANÉHO ZÁPĚSTÍ: Sebepoškozování u dětí a dospívajících
Zadéjte Váš kometář.