Téměř každý z nás má z něčeho
strach. Bojíme se vlastně celý život, strach ale s věkem často mění
podoby. Bubák ze skříně se změní na doktora s injekcí, velkého psa a
později třeba ve tmu nebo smrt. Některé strachy můžou ale narůst až do formy fobie.
Jaký je vlastně rozdíl mezi pouhým strachem a fobií? A čeho se nejvíce bojí
děti různého věku? Pojďme se na to teď společně podívat.
Strach x Fobie
Strach je přirozená emoce, která je vlastně pro člověka
velmi důležitá. Souvisí totiž s potenciálním nebezpečím a varuje a
připravuje naše tělo i mysl na to, že se může něco stát a nabádá nás tak k obezřetnosti.
Fobie je chorobným typem strachu. Pojí se s vysokou mírou úzkosti a panikou a může být spojena s lidmi, zvířaty ale třeba i s činnostmi nebo určitými věcmi. Dotyčnému často znemožňuje vykonávat některé aktivity nebo ho nutí vyhýbat se určitým místům.
Čeho se děti bojí
Strach a úzkost u dětí mění svou intenzitu i objekt strachu
s věkem. Pro každé období je typický určitý typ strachu a je tedy v podstatě
přirozené, že ho může zažívat třeba právě vaše dítě. Je ale třeba vždy dávat
pozor na to, aby se tento strach nepřehoupl právě do fobie.
Každý jsme jiný, je proto dost možné, že zrovna vaše dítě pociťuje strach z něčeho úplně jiného nebo, že se u něho nějaká konkrétní obava objevuje v jiném období. Níže uvedený výčet různých strachů a obav je proto spíše obecným shrnutím typického průběhu.
Ti nejmenší
Naši nejmenší postupně objevují
svět, vše je nové. Velmi důležitá je proto pro ně jejich nejbližší
pečující osoba, která je pro ně symbolem jistoty a bezpečí. U malých dětí je
proto strach nejčastěji spojován s cizími lidmi nebo s odloučením od
pečující osoby.
Předškoláci
S věkem se u dětí postupně rozvíjí
magické myšlení. Pro předškoláky je typická bohatá fantazie. Stačí
chvíli sledovat jejich hry a je vám určitě hned jasné, co tím myslíme. Obyčejný
klacík je chvíli mečem, chvíli koštětem a jindy třeba královským žezlem.
Podlaha v obýváku se v mžiku může proměnit v lávový ostrov a
shody v obrovskou horu, kterou je třeba zdolat.
Určitě také znáte rčení, že
strach má velké oči. Tedy, že často v nevinném zašumění listí, slyšíme
kroky cizí osoby a podobně. Když k tomu přidáte bohatou dětskou fantazii,
rázem je nám jasné, proč se děti v tomto věku bojí třeba bubáků pod postelí.
Typický je také strach ze zlých lidí a zvířat. Tyto strachy
obvykle samovolně vymizí.
Mladší školní věk
S nástupem do školy se život
dítěte v mnohém změní. Přestože se většina děti do školy těší, bohužel si
mnozí postupem času vybudují ze školy strach. Ten v sobě může
skrývat mnohé – strach z přísných učitelů, strach ze špatných známek a
následného trestu rodičů, obavy z ústního zkoušení před zbytkem třídy i
strach ze zlých spolužáku. Strach ze školy pak často přechází v tzv. školní
fobii. Dítě se pak snaží škole všemožně vyhýbat, rozvíjí se u něj psychosomatické
potíže (bolesti bříška, zvracení..)
Děti se v tomto věku také bojí doktorů, nemocí a nemocničního prostředí obecně. Je to tím, že už třeba samy
mají nějakou negativní nebo bolestivou zkušenost. Přibližně od 9 let si děti
uvědomují lidskou konečnost a u objevují se tedy také počátky
strachu ze smrti.
Stále velmi bujná fantazie občas podporuje strach dětí ze tmy. Co se asi ve tmě může schovávat? I tento strach obvykle sám od sebe zmizí, je ale třeba dávat pozor na to, že tento typ strachu často narušuje spánek. Dítě se bojí jít spát, protože bude ve tmě. Je dobré o tom s dítětem mluvit a domluvit se třeba na rozsvícení malého světýlka.
Starší školáci a dospívající
S přibývajícím věkem se u dětí zvyšuje důležitost
vztahů. Vznikají první opravdová přátelství, přichází i první lásky a
zamilovanost. Obavy se tedy přesouvají právě směrem ke vztahům. Starší školáci
se třeba začínají bát mluvit nebo vystupovat před lidmi. Bojí se zejména
toho, že se nějakým způsobem ztrapní, druzí se jim budou posmívat nebo budou druhými odsouzeni.
Dospívající mají obavy z odmítnutí nebo třeba neopětované
lásky. Přemýšlejí také o své profesní i rodinné budoucnosti, a i to
v nich může vyvolat určitou míru úzkosti a strachu. V období dospívání
se také znovu silně projevuje strach ze smrtelnosti a konečnosti lidského
života. Není to jen strach z vlastní smrti, ale i ze smrti
prarodičů či rodičů.
Jak dětem a dospívajícím od jejich strachů pomoci?
Jak už bylo zmíněno – strach je pro člověka přirozenou emocí. Nicméně je pravda, že nejspíš žádný rodič nechce jen tak nečinně přihlížet strachu vlastního dítěte. Jak tedy svým ratolestem pomoci? A jak předcházet tomu, aby se u vašeho dítěte strach nezměnil ve fobii?
Mluvit a naslouchat
Pokud se vám vaše dítě se svým strachem svěřilo, naslouchejte mu. Říká vám o tom z nějakého důvodu a také proto, že vám věří. Mluvte s ním o tom, čeho přesně se bojí a jestli třeba tuší proč. Někdy také pomůže, když dítěti některé věci vysvětlíte a doplníte mu tak informace. Třeba, že pan doktor mu tou injekcí nechce ublížit a že ho očkování může ochránit před nemocemi...
Nezlehčovat a neignorovat
Určitě se dítěti nevysmívejte ani jeho obavy neignorujte. Platí to i pro dospívající. Prosím tě, ve třinácti letech, to ještě ani nemůžeš být zamilovaný! Může. A velmi silně také v souvislosti s první zamilovaností může prožívat právě strach a obavy.
Nepodporujte vyhýbavé chování
Je důležité udržet rovnováhu mezi
tím, že dítě třeba postupně budete vystavovat jeho strachu a tím, že budete
dělat všechno proto, aby se nemuselo bát. Uvedeme příklad.
Pepík se cestou ze školy
hrozně bojí chodit kolem starého dřevěného domu, kde bydlí jedna velmi stará
paní. Pepík si je jistý, že to musí být čarodějnice, protože viděl, jak má v kůlně
několik košťat a na bradě má bradavici! Doma Pepík pláče, že už ze školy nechce
chodit pěšky…
Jak se jako rodič zachovat?
Nejprve by bylo určitě dobré si s Pepíkem promluvit o tom, proč už chodit
pěšky nechce. Vyhodnotíte-li, že se nejedná o něco skutečně ohrožujícího (Např. Pepík by se bál chodit do školy, protože ho po cestě skupinka kluků vždycky
zbije) je dobré nepodporovat vyhýbavé chování.
V tomto případě by z dlouhodobého hlediska Pepíkovi nepomohlo, kdyby ho rodiče ze školy vždycky vozili autem a už nikdy by kolem toho domu nemusel jít. Podpořilo by to v něm totiž vyhýbavé chování. Lepším řešením je třeba s dítětem cestu společně projít, třeba i onu paní oslovit…
Oceňujte i drobné pokroky
Nezapomeňte ocenit a podpořit i drobné pokroky. Pokud se
dítě bojí psů, není nutné, aby se hned snažilo psy hladit, pro začátek je dobrým
krokem kupředu i to, když v klidu projde kolem oplocené zahrady se štěkajícím
psem.
Děti a fobie
Pokud byste u svého dítěte sledovali, že mu jeho strach opravdu znemožňuje některé aktivity nebo, že se začalo konkrétním činnostem či místům vyhýbat a když už se s objektem svého strachu setká je silně úzkostné a dostává se až do záchvatu paniky, pak je možné, že se jedná už o fobii. V tomto případě je na místě konzultace s odborníkem – psychologem.
Naše poradna Mojra.cz nabízí konzultaci s psychologem online – telefonicky, emailem nebo například přes Skype. Konzultace může proběhnout odkudkoli – klidně třeba i venku, poblíž toho, čeho se vaše dítě bojí nebo z pohodlí jeho pokojíčku. U konzultace klidně mohou být přítomni i rodiče.
Zadéjte Váš kometář.