Dnes se budeme zabývat dalším z mnoha
diskutabilních témat, a tím je používání násilí a fyzických trestů ve výchově.
Každý rodič chce ze svého dítěte vychovat co nejlepšího člověka a využívá k tomu
různých výchovných metod, někdo je ve výchově benevolentní, jiný naopak
prosazuje přísnou výchovu, ke které patří i tresty. Otázkou zůstává, zda mají
tělesné tresty ve výchově smysl, nebo zda by se jich měli rodiče vyvarovat. Zde
se rozchází i odborníci, jedni přisuzují tělesným trestům ve výchově určitý pozitivní
význam, druzí je označují za krajně nepřiměřený výchovný prostředek.
Podle studií z roku 2018 se
k tělesným trestům (i výjimečně) uchylují 2/3 rodičů. Tolerance
společnosti k této formě trestání dětí je v ČR stále vysoká, avšak pomalu
klesá. Je zde určitá možnost, že v budoucnu se stane násilí na dětech jakožto
výchovný prostředek protizákonným. O tomto kroku se již jednalo, ovšem pro byla
jen hrstka Čechů. Uvidíme tedy, co nám budoucnost přinese, každopádně z hlediska
psychologie se fyzické trestání neblaze podepisuje na osobnosti dítěte a jeho
vývoji.
Co je to tělesný trest?
Obecná definice popisuje tělesný
trest jako druh potrestání s využitím
fyzické síly s úmyslem způsobit bolest. U dětí přistupujeme k tomuto
typu násilí nejčastěji proto, abychom reagovali na neposlušnost dítěte, lhaní a
také jako snaha udržet si určitou autoritu jakožto rodiče. U malých dětí je to většinou
plácnutí přes ruku nebo na zadek, abychom jim demonstrovali, že se mají zdržet
nějakého jednání, že je to nevhodné, nebo že může jejich chování ohrozit jejich
zdraví. Dospívajícím dětem pak nejčastěji vrazíme „výchovnou“ facku. Dítě by se
každopádně nemělo trestat za něco, co nedokáže ovlivnit, např. pokud je
přetažené a proto zlobí – v takovémto případě totiž nepochopí, proč bylo
trestáno, což může mít neblahý vliv na jeho psychiku.
Proč rodiče používají ve výchově tělesné tresty?
V první řadě za to může
jejich samotná výchova. Pokud v dětství byli sami rodiči takto trestáni
je nasnadě, že budou tělesné tresty za neposlušnost také praktikovat na svých
dětech. Jak známo, děti přebírají zvyky a chování svých rodičů, proto je vysoce
pravděpodobné, že se takto dostanou do začarovaného kruhu. Nehledě na to, že zejména
naši prarodiče hlásají onu známou větu „škoda každé facky, která padne vedle“
nebo: „My jsme taky dostávali na zadek a neublížilo nám to!“
Kromě těchto převzatých vzorů pak
rodiče fyzicky trestají své dítě většinou kvůli toho, že jsou ve velkém stresu
a neví si se svým potomkem rady. Jednoduše řečeno spustí se v nás vír
emocí, který ventilujeme pomocí násilí, což rozhodně není dobře, protože tak
dítěti ukazujeme, že jen násilí dokáže vyřešit naše problémy – tento vzorec
výchovy je rozhodně nevhodný. Není namístě, abychom si pomocí tělesných trestů
utužovali svou rodičovskou autoritu, protože mnohdy je násilí jen ku škodě,
nehledě na to, že od občasných facek je to jen krůček k výbuchu, který se
může změnit v domácí násilí.
Jaké důsledky mohou mít tělesné tresty v dětství?
Jakkoli může být plácnutí přes
zadek v danou chvíli efektivní, je namístě se zamyslet i nad následky.
1. Strach. Dítě namísto
aby uznávalo vaši autoritu rodiče, bude mít obavy z výprasku, proto se vám
v budoucnu raději ani nesvěří s problémy.
2. Narušení vztahu. Se
strachem úzce souvisí narušení vztahu mezi dítětem a rodičem. Rodič se mění v tyrana,
který si nedokáže o ničem promluvit a raději ihned fyzicky trestá.
3. Potlačení vlastní osobnosti
dítěte. Rodiče chtějí tvrdou výchovou docílit toho, aby je dítě bezmezně
poslouchalo, v podstatě se snaží dítěti vštípit vlastní názory, aby neříkaly
to, co si myslí, ale to, co chtějí rodiče slyšet.
4. Závislost na rodičích. Děti,
které byly často fyzicky trestány se v dospělosti mohou potýkat se
závislostí na svých rodičích, mají strach dělat vlastní rozhodnutí, mohou být
výrazně submisivní apod.
5. Psychické problémy – sklon
k závislostem, deprese, nízké sebevědomí, abnormální sklony k agresi a
mnoho dalšího.
Zásady trestání:
- Nevylívejte si na dítěti svou zlost, nejednejte v afektu.
- Přistupujte k fyzickému trestu jako ke krajnímu řešení, vždy se
snažte najít jinou možnost, jak dítě potrestat.
- Fyzické tresty nesmí překročit hranici únosnosti (modřiny, šrámy
apod.), nikdy nepoužívejte vařečky, obušky aj.
- Netrestejte fyzicky dítě do 1 roku, protože ještě nechápe
souvislosti.
- Trestejte vždy ihned, protože
dítě později nebude vědět, za co jste mu naplácali.
Alternativní tresty
Jak jsme již řekli, fyzické trestání
by mělo být opravdu až posledním řešením. Zde je několik možností, jak dítě
potrestat i bez použití násilí:
1. Zákaz oblíbené činnosti. Zejména
u dospívajících dětí je tato metoda velmi účinná. Zákazy by se však měly týkat
věcí a činností, které nejsou důležité pro vývoj dítěte, nezakazujte tedy např.
kroužky, vzdělávací kurzy aj.
2. Pozor na křik. To, že
při řešení konfliktů zvyšujeme hlas je běžné. Avšak pozor, abychom to s křikem
a výčitkami nepřehnali, odsud je to jen krůček k psychickému týrání.
3. Pozitivní motivace. Ne
vždy si jednání dítěte vyžaduje potrestání, např. v případě, kdy donese ze
školy špatnou známku. V tomto případě je namístě dítě vhodně namotivovat k tomu,
aby podávalo ve škole lepší výkony. A křikem či výpraskem toho rozhodně
nedocílíte.
Sama vím, že udržet si někdy
chladnou hlavu je opravdu těžké a plácnutí přes zadek se jeví jako to nejlepší
řešení. Než k němu však přikročíte, zkuste dítěti vysvětlit, co dělá
špatně a proč si zaslouží potrestat. Rozhodně mějte vždy na prvním místě pocity
dítěte, zajímejte se o to, proč zlobí, co se mu nelíbí a co ho trápí. Svěřte se
dítěti s pocity, které ve vás jeho chování vyvolalo, aby vidělo, že to
není jen vztek.
Pokud si však nebudete vědět s výchovou
dítěte rady, stane-li se vaše dítě nezvladatelným, trpí-li nějakou poruchou apod.
rozhodně se obraťte na psychologa. Ten vám mj. nabídne nezaujatý pohled na
celou situaci a navrhne možná řešení.
Zadéjte Váš kometář.