Neustálý rozvoj společnosti si
často vybírá svou daň, a to zejména na psychice lidí. Vzrůstající nároky
v práci, stereotyp, tlak okolí, stres a nedostatečné ocenění mohou dříve
či později vyústit v tzv. syndrom vyhoření, který se odrazí do všech
oblastí života.
Co je syndrom vyhoření?
Definice vymezuje syndrom
vyhoření (angl. burnout) jako duševní stav, projevující se naprostým citovým,
fyzickým i psychickým vyčerpáním. Objevuje se zejména u profesí, které jsou zaměřeny
na práci a kontakt s lidmi, přičemž pracovník není za svou práci adekvátně
hodnocen jak ze strany zaměstnavatele, tak okolí. Hlavním znakem syndromu
vyhoření je chronický stres, který pramení z profesního nedocenění a
dalších osobních problémů.
Historie syndromu vyhoření sahá do daleké minulosti, rozšířil se s rozvojem práce, ovšem poprvé byl tento psychický stav popsán až v roce 1974 americkým psychoanalytikem H. Freudenbergerem v článku Staff burnout. Původně se tohoto označení užívalo ve spojení s narkomany, až později se začalo vázat k lidem s vysokým pracovním nasazením.
Fáze syndromu vyhoření:
Počáteční nadšení -
při nástupu do práce má člověk velká, až nerealistická očekávání, srší nadšením,
pracuje co nejlépe a mnohdy přesčas na úkor svého osobního života.
Období stagnace –
prvotní nadšení polevilo, jedinec slevuje z nároků na sebe samého, opět se
začíná věnovat svým mimopracovním zájmům.
Období frustrace –
jedinec se začíná zamýšlet nad efektivitou své práce, vyvstávají první překážky
a spory s nadřízenými i klienty, objevují se náznaky psychických a
fyzických obtíží.
Období apatie – tato
etapa přichází po dlouhotrvajícím období frustrace, práce je v tomto bodě
vnímána jen jako zdroj obživy, jedince obtěžují jakékoliv navrhované inovace,
nepřijímá práci přesčas, práce s klienty a rozhovory s kolegy jsou
pro něj obtěžující. V této fázi se často objevuje tzv. HH-syndrom
(z angl. Helplessness&Hopelessness) projevující se beznadějí a bezmocností.
Období vyhoření –
v poslední fázi se objevují pocity naprostého vyčerpání, práce postrádá
pro jedince smysl, ztrácí veškeré nadšení.
Příčiny syndromu vyhoření
Burnout může postihnout
kohokoliv, kdo vykonává stále se opakující činnost (např. dlouhodobá péče o
nemocného…), zejména pak osoby pracující v profesích, kde je hlavní náplní
práce pomoc druhým lidem a kontakt s nimi (zdravotnický personál, učitelé,
psychologové, policisté, sociální pracovníci, právníci, novináři, manažeři,
pracovníci infolinek a další). Hlavním důvodem vzniku syndromu vyhoření je nenaplnění
profesních ideálů, ztráta motivace, a neschopnost říkat NE, což
logicky vyústí v nemožnost dostát všem svým závazkům.
Kromě vztahu člověka k práci
se na rozvoji syndromu vyhoření podílí také jednotlivé osobnostní sklony, např.
osamělost, problematické rodinné zázemí, přehnaný a naivní optimismus,
perfekcionismus, sklony k workoholismu, přecitlivělost.
Příznaky a projevy syndromu vyhoření
Syndrom vyhoření se odráží jak na
psychickém, tak fyzickém zdraví člověka. Stejnou měrou má negativní dopady na
mezilidské vztahy.
Psychické projevy:
- ztráta pracovního nasazení, nadšení
- pocity zklamání
- nechuť nadále vykonávat práci
- depersonalizace (pocit vyvlastnění, oddělení či odcizení od vlastního já, tělesného vnímání, emocí, takže si člověk připadá sám sobě cizí)
- zapomínání, problémy se soustředěním
- pocity bezmoci, beznaděje
- deprese, úzkosti, dysforie
- agresivita
- sklon k alkoholismu a
jiným závislostem
Fyzické projevy:
- svalové napětí
- vysoký krevní tlak
- náchylnost k nemocem
- potíže s kardiovaskulárním systémem
- dýchací obtíže
- nechutenství, trávicí obtíže
- únava, nespavost, poruchy
spánku
Mezilidské vztahy:
- cynismus, lhostejnost k lidem
- přibývající konflikty s klienty, kolegy, nadřízenými i
v soukromí
- dlouhodobě nízká pracovní výkonnost
- omezení kontaktu s klienty
i kolegy
Prevence syndromu vyhoření
Chcete-li předcházet syndromu
vyhoření, je důležité vybudovat si zdravý postoj k práci. Ta by se neměla
stát jediným smyslem života. Podstatou je umět pasivně i aktivně odpočívat,
budovat kvalitní mezilidské vztahy, mít kolem sebe fungující rodinu, přátele,
případně i kolegy, kteří umí naslouchat. Ze strany zaměstnavatele je důležité
klást důraz na dostatečnou podporu a ocenění zaměstnanců, vytvářet různé
workshopy, podporovat kolektivní práci aj.
Jak zvládnout syndrom vyhoření?
Burnout není v současné době
považován za psychickou nemoc, nemá standardizovaná a oficiálně uznaná
kritéria, čímž je značně omezena jeho diagnostika. Nejčastější užívanou metodou
jsou dotazníkové výzkumy, v České republice se jako jediná standardizovaná
metoda určení syndromu vyhoření užívá tzv. Shirom
Melamedova škála vyhoření.
Stejně jako u jiných poruch i zde hraje podstatnou roli včasná léčba, ideálně již v období stagnace. Pokud včas podchytíte příznaky burnoutu může být řešením změna zaměstnání či pozice v práci. Jelikož se však jedná o táhlý proces, kdy si často jedinec problém uvědomí až při jeho samotném vygradování, je nejlepším řešením svěřit se do péče psychologa.
Pod odborným vedením se zaměříte na změnu přístupu k práci i sobě samému, změnu životosprávy, nastavení si reálných hranic. Cílem terapie je také naučit klienta relaxovat, odpočívat a věnovat se svým zájmům. Každý psycholog volí jiné způsoby léčby, velmi úspěšná je kognitivně behaviorální terapie, logoterapie a další. Kromě práce s osobností klienta je také důležité odstranění akutních potíží jako jsou deprese, sebevražedné tendence aj.
Zadéjte Váš kometář.