Potrat. Obrovská zátěž nejen pro
tělo, ale zejména pro psychiku ženy. A to jak pro ty, které potratí samovolně v průběhu
těhotenství, tak i pro ženy, které se k interrupci samy rozhodnou. V dnešním
článku se zaměříme zejména na to, co se děje v mysli žen před a po plánované
interrupci, na komplikaci v podobě postinterrupčního syndromu a jak potrat
(chtěný i nechtěný) zvládnout.
Psychika před potratem
Vynechaná menstruace, ranní
nevolnosti, změny nálad a mnoho dalšího, to jsou typické projevy počínajícího
těhotenství. Následuje návštěva gynekologické ambulance, kde se žena dozví radostnou
novinu – čeká dítě. Pro všechny to však až tak radostné není, zejména pokud jde
o velmi mladou dívku, ženu, která miminko vůbec neplánovala, rozešla se s partnerem
apod. Namísto štěstí se dostaví šok, pocit, že se vše obrátilo vzhůru
nohama. Žena (dívka) neví, jak se zachovat, hledá radu a oporu.
Svůj strach
a obavy
sdílí v první řadě s partnerem, čeká na jeho reakci, jak se k celé
situaci postaví. Z ordinace lékaře odchází s návrhem možné interrupce,
ale nechce o tom rozhodnout sama. Bohužel ve většině případů na rozhodování
sama zůstane. Nikdo ji totiž nemůže nařídit, jak se zachovat, nikdo nerozhodne,
co je pro ni nejlepší…
Muži se k celému „problému“
nechtěného a neplánovaného těhotenství stavějí většinou velmi egoisticky. Mají
své plány a miminko jim do nich nezapadá – tudíž je namístě jej nemít. Jenže
nechápou, jak těžké je takovéto rozhodnutí pro ženu. V té se bijí
nejrůznější emoce, na jednu stranu chce zachránit vztah, užívat si mládí a
života, na druhou se v ní pomalu, ale jistě probouzí mateřské city, má
pochybnosti. Jestliže se žena pro interrupci rozhodne, je ze strany lékařů ujišťována
o tom, že ji nijak neohrozí, že nedělá nic špatného. Jak se však potrat podepíše
na psychickém zdraví ženy jde velmi těžko dopředu určit. Každá je jiná, některá
se s interrupcí brzy vyrovná, jiná se po potratu zhroutí.
Před potratem se žena všemožně snaží
své rozhodnutí (zejména sama před sebou) obhájit, hledá důvody, proč je toto tím
nejlepším řešením. Vše si dokola opakuje i na operačním sále, většinou ještě
těsně před narkózou ji hlavou proběhnou poslední pochybnosti, zda se opravdu
rozhodla správně. Poté přichází procitnutí, je konec, nic nejde vrátit zpět. Očekávaný
pocit úlevy se však mnohdy nedostaví… Někdy to chce pouze čas, jindy se jedná o
závažný psychický problém.
POSTINTERRUPČNÍ SYNDROM
Obecné definice vymezují postinterrupční (nebo též postabortivní) syndrom jako soubor znaků a obtíží, které se projeví u některých žen po potratu.
Teorií vztahujících se k této komplikaci po
potratu je mnoho, někteří odborníci např. zastávají názor, že se jedná o
určitou formu posttraumatické stresové poruchy, jiní naopak vyvracejí, že by
mělo jít o jakoukoliv psychickou poruchu (onemocnění). Ať tak či onak, některé
ženy se s touto „reakcí“ na potrat setkají, a proto si přiblížíme, jak se
projevuje, které skupiny žen jsou nejvíce ohroženy a jak je možné postinterrupční
syndrom překonat.
Ohrožené skupiny:
Postinterrupční syndrom se může rozvinout u kterékoliv ženy, avšak
bylo vysledováno, že nejčastěji jsou to ty, jejichž psychické rozpoložení není v nejlepší
kondici již před samotnou interrupcí. Ať už jsou to velmi mladé dívky, ženy,
které podstoupily potrat kvůli nátlaku partnera, rodiny. Velmi špatně nesou potrat
také ženy, které již mají děti nebo ty, jenž se k tomuto kroku rozhodnou (nebo
samovolně potratí) z jakýchkoliv důvodů až v pokročilém stádiu
těhotenství.
Nejčastější projevy:
- pocity viny
- smutek, soustavný pláč
- deprese, úzkosti
- poruchy spánku, noční můry
- poruchy příjmu potravy
- sklony k alkoholismu, narkomanii
- problémy v sexuálním životě
- rodinné a vztahové problémy
- vyhýbání se určitým skupinám osob (těhotné ženy, malé děti)
- zkreslené vnímání a přetváření reality
- panika
- snaha o vytěsnění
- obavy z neplodnosti a paradoxně
nutkavá touha otěhotnět
Jak zvládnout potrat?
Neexistuje žádný univerzální návod, každá žena se s potratem vyrovnává po svém. Pokud však pociťujete, že své rozhodnutí neumíte přijmout, jste v neustálém stresu a upadáte do depresí, je namístě začít tento problém řešit.
Prvním krokem k zvládnutí postinterrupčního syndromu je samotné připuštění si jeho existence. Což je pro mnohé ženy velmi komplikované. Stejně tak je komplikovaná i léčba, která rozhodně nebude otázkou několika málo dní, ale jde o běh na dlouhou trať. Jelikož je každá žena jiná, je nutno i na tuto problematiku nahlížet z různých úhlů. To, co pomáhá jedné, se u druhé může naprosto minout účinkem. Terapie je tedy různorodá, avšak základ je vždy stejný – sdílení.
Promluvte si o svých
pocitech s partnerem, rodinou, nebo přáteli. Pokud budou vaše problémy
bagatelizovat, nedočkáte se z jejich strany pochopení, vyhledejte pomoc odborníka. Psycholog se stane nezaujatým posluchačem, nebude vás soudit a v konečné
fázi vám navrhne individuální řešení, které bude směřovat k odstranění pocitu
viny a vyrovnání se s potratem.
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den byla jsem před půl rokem na zákroku jednovaječných dvojčat můj zákrok byl velice komplikovany od té doby jsem byla třikrát čištěná mám od te diby mám vážne psschycke i fyzické problémy trpím nespavosti sebe uzavírání svich citových projevů také některým myšlenkám sebepoškozování podotýkám že jsem matka 4deti chtěla bych nějakou odbornou pomoc děkuji
Dobrý den, vyrovnat se s takovýmto zákrokem a komplikacemi opravdu není jednoduché. Je dobře, že si to v první řadě uvědomujete a pátráte po odborné pomoci. Určitě vám některý z našich psychologů dokáže pomoci - vybrat svého terapeuta si můžete zde https://mojra.cz/nasi-psychologove/osobni-problemy Rádi vám s výběrem konkrétního psychologa pomůžeme, stačí napsat do chatu v pravém dolním rohu stránky. S pozdravem Tým poradny Mojra.cz
V afektu jsem šla na umělé přerušení těhotenství, nemohu se se ztrátou dítěte vyrovnat. Je to půl roku.