Znásilnění a jak se s ním vyrovnat

https://www.blog.mojra.cz/post/83

Znásilnění je jedním z nejvíce traumatizujících zážitků, které mohou ženu potkat. Ačkoli se ve své podstatě jedná o fyzický útok, psychické dopady nejsou zanedbatelné, často přetrvávají celý život a odráží se na kvalitě života, a to nejen po stránce budování partnerských vztahů.


Přestože jde o častý problém, bývá i dnes společností spíše tabuizován a setkáváme se také s řadou mylných a nepravdivých domněnek. V dnešním článku se zaměříme na řadu otázek, které kolem znásilnění kolují a také se pokusíme vyvrátit nejčastější mýty spojené s tímto tématem.


Co znamená pojem znásilnění?


V první řadě je potřeba odlišit dva různé pojmy – znásilnění a sexuální zneužívání. Sexuální zneužívání probíhá většinou v oběti známém prostředí (nejčastěji doma), má opakující se charakter a oběť není schopná se bránit. Oproti tomu znásilnění je definováno jako druh sexuálního násilí, které spočívá ve vynucení si pohlavního styku či jiné sexuální aktivity proti vůli zneužité oběti.


Z toho vyplývá, že znásilnění je útokem z vnějšího světa, často spojený s brutalitou, přičemž oběť se snaží bránit. Zde se však setkáváme s jedním z mýtů, kterými je znásilnění opředeno, protože tato definice hovoří o násilníkovi jako o cizí osobě. K tomuto se však dostaneme v průběhu článku.



Termín znásilnění se používá až od roku 1950, do té doby se znásilnění označovalo jako násilné smilstvo, a naprosto vylučovalo možnost násilného vynucování pohlavního styku na manželce. Ještě nedávno se pak za znásilnění považoval pouze vynucený pohlavní styk na ženě, s výjimkou orálního či análního sexu. Od roku 2001 jsou však v rámci České republiky jako trestní čin znásilnění chápány všechny sexuální praktiky bez omezení pohlaví – tedy nemusí jít jen o heterosexuální styk. Ke znásilnění můžeme podle skutkové podstaty tohoto činu přiřadit také jakýkoliv sexuální styk (i dobrovolný) s nezletilým.




Víte, že…?

Přestože se jedná o velmi častý násilný čin, jsou v České republice podle statistik denně nahlášeny jen asi 2 případy, více než 90 % případů hlášeno není vůbec.
Se znásilněním se během života setká zhruba 25 % žen, některé i opakovaně.
Samotnou kapitolou je pak znásilnění v rámci partnerských či rodinných vztahů, zde statistiky hovoří o 97 % případů, které nejsou obětí nahlášeny.

 



Příčiny znásilnění: Motiv útočníka


Přesné příčiny, proč dochází ke znásilnění nejsou známy. Odborníci se shodují v tom, že pachatele často vede k tomuto činu hněv, touha po moci, sadistické sklony, touha po sexuálním uspokojení, různé psychické problémy…


Světová zdravotnická organizace rozdělila hlavní faktory, které vedou ke znásilnění do 3 skupin:


1. pachatele motivuje víra v rodinnou čest a sexuální čistotu

2. Ideologie mužského sexuálního oprávnění

3. Nízké právní sankce za sexuální násilí



Odhalení skutečných důvodů, které útočníka motivují je však závislé na posouzení jeho celkové osobnosti, zda se potýká se závislostí na sexu, psychickými problémy apod.



Nejčastější mýty okolo znásilnění:



Útočníkem je vždy neznámá osoba.

Velmi rozšířený mýtus, avšak ve skutečnosti je až 90 % útočníků pro oběť známých – partner, soused, kolega z práce. Alarmující jsou statistiky v případech znásilnění partnerem či manželem. Zde je však tenká hranice mezi nevyžádaným sexem a znásilněním, avšak všeobecně platí, že žena má právo nakládat se svým tělem podle své svobodné vůle a nesmí být do ničeho nucena, a to ani ze strany partnera.



Útočníkovi jde pouze o sex.

Ačkoli je znásilnění formou sexuálního násilí, nejde pachateli většinou o sex, ale o ukojení sadistických potřeb, získání pocitu nadřazenosti a moci. Pohlavní styk je pak prostředkem, jak svou oběť co nejvíce pokořit a zranit fyzicky i psychicky.



Ženy znásilnění zbytečně dramatizují.

I v dnešní době má mnoho lidí sklon znásilnění bagatelizovat, často se setkáváme s názory, že by mělo být chápáno jako nevydařený pohlavní styk, na který se postupem času zapomene. Opak je pravdou, oběť znásilnění se může sebevíc snažit tento traumatizující zážitek vytěsnit, avšak důsledky jsou dalekosáhlé.



Znásilněním je zasaženo jen tělo.

Podíváme-li se blíže na průběh znásilnění, můžeme jej rozdělit na pomyslné dvě fáze. V první fázi vynakládá oběť maximální odpor, brání se. Druhou fázi pak můžeme označit jako odevzdání se, podrobení. Ženy v různých článcích popisují, že v momentě, kdy pochopily, že se útočníkovi neubrání, jako by se odpoutaly od svého těla – respektive jejich mysl se oddělila od těla. To v budoucnu vede k negativnímu nazírání na své tělo, nenávidí jej, protože ho chápou jako příčinu prožité bolesti.



Znásilnění je spontánním činem.

Ve většině případů je však znásilnění dopředu plánované a promyšlené.



Důsledky znásilnění


Znásilnění je spojeno s celou řadou pocitů. Po samotném aktu se dostavuje strach, stud, panika, pocity viny a zhnusení. Pro oběti tohoto trestného činu nejsou ojedinělé deprese, prožité trauma se může rozvinout až v posttraumatickou stresovou poruchu. Po fyzické stránce je zde riziko nákazy sexuálně přenosnou nemocí či těhotenství. Pokud se oběť nedokáže s traumatem správně vyrovnat, může se v krajním případě uchýlit až k pokusu o sebevraždu.



Existuje prevence?

Podstatným krokem v prevenci znásilnění je připustit si, že i vy se můžete stát obětí násilníka. Proto se všeobecně doporučuje vyhýbat se neosvětleným a opuštěným místům, naučit se základům sebeobrany, nosit pepřový sprej. Možnou prevencí je pak také křik či útěk, pokud se cítíte ohroženi.



Jak se vyrovnat se znásilněním?


Jestliže jste se stali obětí znásilnění, je namístě celou situaci oznámit na policii, mj. vám bude poskytnuta prvotní zdravotní péče po útoku a následně doporučen vhodný psycholog. Vaše spolupráce s policií může vést k brzkému dopadení pachatele, čímž se eliminují další případné oběti, které by mohl mít na svědomí. Mnoho žen se tomuto kroku vyhýbá, zejména proto, že se stydí a bojí vypovídat, cokoli si připomínat apod. Dalším důvodem pro ženy může být to, že policisty jsou převážně muži, avšak nebojte se, v rámci vyšetřování máte právo, abyste jednala s policistkou.


Podstatným krokem je odhodlat se někomu svěřit. Oběti znásilnění často nemají odvahu o znásilnění mluvit, cítí se poníženě. Pravdou však zůstává, že jakmile se odhodláte o tomto traumatu mluvit, uleví se vám. Můžete se svěřit někomu blízkému, případně využít Linku důvěry, Bílý kruh bezpečí aj. Určitě se vyplatí neopomíjet pomoc psychologa. Ten vám nejlépe pomůže vyrovnat se s následky prožitého traumatu, získat ztracenou sebedůvěru, mít opět ráda své tělo a mnoho dalšího dle vašich individuálních potřeb. 









Právě jste četli článek: Znásilnění a jak se s ním vyrovnat

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



Sendvičová generace: Jak zvládat péči o rodiče a děti bez stresu a vyčerpání

Sendvičová generace: Jak zvládat péči o rodiče a děti bez stresu a vyčerpání

V dnešní společnosti nacházíme různé fenomény, které často nejsou ničím výjimečné, nebo nové. Určité množství sociální perspektivy, soužití a péče se vždy v naší společnosti nacházelo, bylo tu v různých formách. No, možná ne vždy jsme o tom mluvili, nebo jsme neměli možnost konfrontace. Žena je symbolem matky, která se stará o svou rodinu a zabezpečuje nejen fyziologické, ale i psychické a sociální potřeby rodiny, a to i v ...

Pokračovat ve čtení

Jak by měla média přistupovat k citlivým tématům?

Jak by měla média přistupovat k citlivým tématům?

Citlivá témata, jako je sexuální násilí, nebo násilí v jakékoliv podobě, smrt, či jiné emoce drásající téma, si vyžadují citliví a zároveň otevřený komunikační přístup. Média vykreslí situaci hrozivě už v titulku. Proto množství lidí ze zvědavosti článek otevře. Často se pak v takovém článku čtenáři nedostane vysvětlení detailů. To vytváří pocit nejistoty, strachu, hněvu.Na jedné straně jsou to články, které občas vykreslují situaci děs...

Pokračovat ve čtení

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ: Tipy pro plány, které vydrží

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ: Tipy pro plány, které vydrží

S novým rokem přichází opět čas bilancování. Prožili jste ten minulý rok tak, jak jste chtěli? Podařilo se vám posunout se blíže vaším snům? Nový Rok je jako dělaný pro nové začátky. Můžete začít jinak, lépe. V hlavě se rodí nápady a výzvy. Odhodlaně sáhnete po kusu papíru nebo jen nahlas v obýváku před rodinou prohlásíte: „Tak a letos už vážně chci…“ A opravdu chcete. Jenže i loni jste chtěli, ale moc to nedopad...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz

Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat