Matěj (35 let): Obsesivní myšlenky se u mě objevily už na střední škole. Ze začátku nešlo vlastně ani tak o nic hrozného. Byl jsem obecně docela perfekcionista a chtěl mít vše ideální, uspořádané. Jenže mi zdánlivě běžné úkony začaly zabírat stále více a více času. Abyste si to dokázala lépe představit - mytí rukou mi pak zabralo třeba 30 minut, oblékání 45 a než jsem si ideálně sednul na židli, tak to byla snad věčnost. Také jsem se začal stále více obávat bakterií, nemocí apod., takže jsem měl neustále pocit, že jsem špinavý, že něco dostanu. No a v kombinaci s mou ideální představou o mytí to bylo samozřejmě peklo. Dnes už je to daleko lepší a to především díky skvělé práci psychoterapeutů.
Co vlastně obsese je?
Obsese je chorobná, nutkavá, utkvělá myšlenka nebo představa, které se nelze jen tak zbavit. Je automatická a ovládá naši mysl a následně i naše jednání a chování. Často vyvolává v jedinci úzkost a dostává ho pod značný stres. Paradoxně čím více se snažíme na danou věc nemyslet, tím více se obsese objevuje a je vtíravější.
Mezi nejčastější typy obsese patří:
- přehnaná
odpovědnost za své schování např. strach z vlastních chyb, násilné
představy
- strach
z bakterií, nečistoty, chorob
- tzv.
magické fixace na čísla, barvy, objekty
- pohybové
rituály – potřeba opakovat určitý pohyb, dotýkat se určitých předmětů nebo
s nimi manipulovat
- sexuální
obsese – perverzní, nepřijatelné sexuální představy, strach z pohlavního
styku
- shromažďování objektů
- náboženské obsese
Jak jsme zmínili, obsese člověka omezují v jeho osobním životě. Člověk, jenž trpí strachem z bakterií, například nemůže vyjít na veřejnost, cestovat hromadnou dopravou a jen stěží se nají nebo napije ve veřejném prostoru. Lidé s magickou fixací zase mají tendence skládat vše podle barev nebo provádět určitou činnost v přesně vymezeném počtu například si zuby vyčistit 58 tahy. Mají pocit, že pokud tak neučiní, tak se stane něco strašného nebo se dostaví nesnesitelná úzkost.
Obsedantně kompulzivní porucha aneb OCD
Pokud spojíme ony nutkavé myšlenky a následné jednání, dostaneme neurotickou duševní poruchu, zvanou obsedantně kompulzivní porucha, o které je i příběh z úvodu článku. Obsese totiž mohou zprvu existovat samy o sobě. Dříve či později však dotyčného doženou k určitému typu chování, který má obsese zmírnit nebo eliminovat – kompulze. Ty mohou dotyčnému zabrat více než hodinu denně.
Nejčastějšími projevy kompulzí jsou:
- časté mytí rukou nebo jiných tělesných partií
- neustálé uklízení
- perfekcionismus – skládání všeho podle barev, tvarů
apod.
- vykračování, vstávání vždy stejnou nohou
- systematické dotýkání se předmětů – lampy na ulici
- rituální kontrola – 7x zkontrolovat zamčené dveře
Většina postižených si nesmyslnost svého jednání uvědomuje, zdráhají se ale vyhledat pomoc, protože se za ně stydí. Příčina vzniku OCD není dosud zcela známá, svou roli hrají genetické faktory, ale také vlivy výchovy a individuálních predispozic. OCD se také může rozvinout po traumatizující nebo jiné stresové události.
Diagnostika a léčba
Při diagnóze OCD je zprvu nutné vyloučit
jiné faktory, které by mohly podobné stavy myšlení a jednání navozovat. Mluvíme
o alkoholu, jiných psychotropních látkách nebo o souvislosti s jinou
lékařskou diagnózou např. poškozením mozku.
Léčba zahrnuje nejčastěji kombinaci příslušných medikamentů a psychoterapie. Jako nejúčinnější se jeví KBT přístup (kognitivně behaviorální terapie), která je založena na jasném programu jednotlivých kroků, které si do jisté míry řídí klient sám. Samotná terapie se pak skládá ze tří principů: stanovení naléhavosti obtíží, vystavení obávaným situacím a zabránění vyhýbavému chování. Podnět, který v klientovi vyvolává nejbouřlivější reakci, zpravidla přichází na řadu jako poslední.
Zadéjte Váš kometář.