Obsedantně kompulzivní porucha (zkr. OCD = obsessive-compulsive disorder) je neurotickou poruchou, která se vyznačuje vtíravými myšlenkami, které vedou k psychické nepohodě jedince. Velmi často je tato porucha chybně zaměňována se schizofrenií či autismem, protože se jejich příznaky v mnoha ohledech shodují.
Obsedantně kompulzívní poruchou trpí zhruba 2 % populace bez ohledu na pohlaví, nejčastěji se projevuje mezi dvacátým rokem a pokud je správně diagnostikována a léčena, dá se vcelku dobře zvládnout.
Obsese a kompulze
Abychom snáze pochopili,
v čem spočívá odlišné chování člověka při obsedantně kompulzivní poruše, je
potřeba vymezit si dva základní pojmy – obsese
a kompulze. Obsese se vyznačuje nutkavými myšlenkami a chorobně utkvělými
představami, které jedinec nedokáže nijak potlačit. Kompulze je pak opakující
se jednání, které má za účel zmírnit či odvrátit negativní pocity, které jsou
vyvolány obsesí. Jinak řečeno, člověk trpící obsedantně kompulzivní poruchou se
snaží napětí a úzkosti z obsesí neutralizovat pomocí kompulzí.
Nejčastější typy obsedantně
kompulzivní poruchy:
- obsese bez zjevných kompulzí
- nadměrný strach ze špíny,
infekce a bakterií
- strach z opomenutí
- strach z používání
neekologických přípravků, ftalátů…
- jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotyky…)
Příčiny obsedantně kompulzivní poruchy
Rozvoj obsedantně kompulzivní
poruchy je podmíněn několika faktory. Hlavní roli hrají dědičné dispozice jedince,
tedy pokud se OCD vyskytovala u někoho z rodiny je zde vysoký předpoklad,
že se projeví i u vás. Druhou možností je vznik OCD v důsledku biologických
faktorů, např. po vážných úrazech hlavy, vlivem perinatální
encefalopatie (poškození mozku dítěte způsobené jeho nedostatečným okysličením
při porodu), na vině může být také diabetes insipidus apod. Nemalý podíl má pak
také špatné
sociální zázemí.
Projevy obsedantně kompulzivní poruchy
Člověk trpící touto poruchou se
většinou snaží své netypické projevy skrývat před okolím, protože se za ně
stydí. Častým příznakem obsedantně kompulzivní poruchy je neustálé opakování
rituálů. Člověk má potřebu několikrát po sobě zkontrolovat, zda je
zamčeno, počítá do tisíce, musí několikrát zopakovat jedno slovo, vyhýbá se barevně
odlišným dlažebním kostkám na chodníku apod. Dalším projevem může být přehnaná
obava z infekce, člověk si proto neustále myje ruce, používá
rukavice, nesahá na kliky a madla v hromadné dopravě atd. Vzácněji se OCD
projevuje střádáním věcí.
Proč se člověk k obsedantně
kompulzivnímu chování uchyluje? Jednoduše je to proto, že má strach. Bojí se
toho, že kdyby jednou porušil své rituály, stalo by se něco hrozného, např.
pokud nenapočítá do tisíce, než přejde silnici srazí ho auto apod.
Následky obsedantně kompulzivní poruchy
Nutkavou potřebou vykonávat
určité rituály se člověk dostává do bludného kruhu a musí čelit mnoha
problémům. Jsou narušeny mezilidské vztahy, jedinec má ztíženou schopnost
fungovat v běžném životě, je psychicky vyčerpaný, potýká se
s konflikty v rodině i v práci. Ohroženo je i fyzické zdraví
(ekzémy v důsledku používání desinfekce, oděrky a poranění kůže po
urputném mytí a mnoho dalšího). Neléčená OCD může vést až k závislosti na
návykových látkách, jako jsou drogy, léky a alkohol.
Diagnostika a léčba obsedantně kompulzivní poruchy
Pro správnou diagnostiku této
poruchy je důležité v první řadě vyloučit jiná psychická onemocnění, jako
např. schizofrenii a autismus, což znamená, že bez pomoci odborníka se
neobejdete. Aby mohl psycholog/psychiatr potvrdit OCD musí jedinec splňovat
určitá diagnostická kritéria:
- Potíže přetrvávají alespoň 14
dní
- Musí být patrná přítomnost
obsesí, kompulzí, nebo obojího.
- Obsesivní myšlenky považuje
jedinec za své vlastní.
- Jedinec považuje obsese za
obtěžující, uvědomuje si nesmyslnost kompulzivního jednání, ale není schopen
s tím bojovat.
- Obsesivně kompulzivní chování
ovlivňuje každodenní život, zabírá spoustu času, jedinec v důsledku toho
trpí úzkostí a depresemi.
- OCD nesouvisí s jinou psychickou poruchou a není důsledkem
užívání drog/léků.
Pokud se diagnóza OCD potvrdí, přistupuje psycholog k návrhu vhodné terapie. Podstatou úspěšné léčby je seznámit klienta s tím, co to obsese a kompulze jsou a jak se projevují. Při mírnějších formách obsedantně kompulzivní poruchy většinou postačí pravidelná psychoterapie (nejčastěji kognitivně behaviorální). Principem terapie je postupně vystavovat klienta různým pro něj úzkostným situacím do doby, než dojde ke zmírnění úzkosti. Jelikož při takovýchto situacích klient běžně využívá kompulzi, pod psychologickým vedením se snaží tomuto jednání vyvarovat.
V těžkých případech je psychoterapie doplněna antidepresivy,
která mohou být posílena antipsychotiky. Účinek antidepresiv
začne být patrný nejdříve po osmi týdnech užívání, u některých je doba výrazně
delší. Proto je důležité být trpěliví, protože léčba OCD je během na dlouhou
trať, a i po odeznění všech příznaků by neměla být přerušena ještě po dobu cca
1 roku.
Po domluvě s psychologem je možné terapii podpořit alternativními metodami, např. homeopatika, bylinky.
Jestliže máte obavy, že trpíte obsedantně kompulzivní poruchou, nestyďte se za to a vyhledejte pomoc psychologa. Jen s jeho pomocí se můžete vyléčit a než k tomu dojde, pomůže vám zmírnit dopady, které má tato porucha na váš každodenní život.
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den syn 17 letech trpí ocp