Konec velké lásky. Smutek, který
spraví pořádná dávka zmrzliny a ráno se tvářit, jako by se nic nestalo? Tak to možná
chodí v laciných romantických filmech. Realita je ale jiná. Rozchod bolí.
A to hodně. Nejen na duši, ale fyzicky, opravdově. Jako by vám někdo drtil srdce
v těle a rány zasypával solí, aby nepřestávaly bolet.
Nemůžete jíst, spát, normálně fungovat. Nic vás nebaví. Všichni okolo se vás snaží rozveselit, nechtějí vás nechat samotné, neustále opakují, že vše bude zas dobré. Možná (určitě) bude, jednou, za čas. Teď ale chcete být sami, zalezlí v peřinách, kde budete moci donekonečna truchlit. Nepotřebujete slova útěchy, chcete si sami v klidu lízat rány. Tak dlouho, jak to bude potřeba.
Kdy rozchod přebolí?
Každý z nás je jinak
emocionálně nastaven. Někomu stačí pár dní, aby mohl zase začít normálně žít,
jinému to trvá týdny, měsíce, nebo dokonce roky. V podstatě neexistuje žádná
hranice, která by období truchlení po rozchodu přesně vymezovala. Problém je v tom,
že dlouhá izolace od okolního světa se neblaze odrazí na kvalitě vašeho života.
Kamarádi se na vás budou dívat přes prsty, nehledě na pracovní problémy.
Jenže. S rozchodem je to jako se smrtí, najednou přijdete o milovanou osobu, o svou spřízněnou duši. A potřebujete to zpracovat. V období truchlení člověk prochází několika fázemi. Teprve až zdoláte poslední etapu, můžete se odrazit ze dna a nechat rozpadlý vztah za sebou.
A jaké že to jsou fáze?
1. fáze – popření
Celý rozchod vám připadá jako zlý
sen, ze kterého se neumíte probudit. Nevíte, kde se stala chyba, nechcete si
připustit, že se to děje právě vám. Pořád čekáte, že někdo zpoza dveří vyskočí
a zařve „To je vtip! Dostali jsme tě!“. Jenže nikdo za dveřmi schovaný
není, zůstanete sami a čím déle to budete popírat, tím déle bude trvat, než se
z rozchodu vzpamatujete.
2. fáze – vztek
Jakmile si připustíte, že vztah
opravdu skončil, pocítíte vztek. Na sebe, že jste mohli něco udělat jinak, na partnera,
že se tak lehce vzdal. Na kamarády, že vás na nic neupozornili, na rodiče, že vás
neustále tlačili do svatby… Zlobíte se jednoduše na celý svět.
3. fáze – smlouvání
Chcete partnera zpátky a jste
ochotni pro to udělat cokoliv. Píšete básničky, posíláte SMS, vyvoláváte
žárlivé scény…
4. fáze – deprese
Smutek, smutek, smutek. Nic
jiného nejste schopni cítit. Má vás v hrsti a nechce pustit.
5. fáze – přijetí
Pomalu, ale jistě se dostáváte do normálu, smutek ještě úplně neodezněl, ale už jste schopni se na celý rozchod dívat racionálně, nerozbrečet se u každé líbací scény ve filmu apod.
Takhle rozhodně NE!
Jsou věci, které byste si po
rozchodu měli jednoduše zakázat. Ono je sice normální, že mozek ustupuje srdci,
ale proč jitřit rány víc, než je nutné? Takže, zatnout zuby a tohle po
rozchodu rozhodně nedělat:
Tvářit se statečně.
Proč? Vždyť jste utrpěli ránu rovnou do srdce. Dovolte si řvát, křičet,
kopat, klidně i něco rozbijte, pokud se vám uleví.
Mučit se.
Vzpomínky.
Nejúčinnější mučící nástroj po rozchodu. Snažte se zbavit všeho, co vám vašeho
ex připomíná, odstraňte fotky, sbalte věci, nepřipomínejte si společné chvíle. Nesledujte
partnera, nevyptávejte se společných známých, co dělá, kde a s kým. Pro
tuto chvíli se chovejte, jako by vůbec neexistoval. Rozhodně nezapíjejte žal v alkoholu,
prášky na spaní taky raději nechejte zamčené v nočním stolku.
Uzavřít se před světem.
Ano,
rozumíme tomu, že chcete být sami, ale omezovat se několik týdnů pouze na
kontakt přes internet, to nikomu neprospěje. Možná si myslíte, že byste svou
špatnou náladou kazili ostatním zábavu, ale co když oni vám náladu dokáží
zvednout? Zkuste to.
Hledat náhradu.
Skákat z jedné postele do druhé jen proto, abyste zapomněli? Raději ne. Žádný efekt to nepřinese, akorát sebou po čase začnete pohrdat. To vám za to opravdu nestojí. Nová láska přijde ve správný čas.
Konec? Ne, nový začátek!
Jakmile se bolest z rozchodu
začne otupovat, zamyslete se. Končí rozchodem i váš život? Rozhodně ne! Snažte
se ve všem vidět trochu toho pozitivního – máte otevřené možnosti, můžete si v podstatě
dělat co chcete, neohlížet se na partnera.
Nikdo vám nebude zakazovat
večerní sedánky s kamarádkou, vyčítat hodiny strávené nakupováním, nebude
dělat žárlivé scény, pokud se otočíte za tím fešákem odvedle. Dělejte to, co
máte rádi, co jste dlouho odkládali, hýčkejte se, cestujte, flirtujte. Zaměřte
se na sebe, ale netlačte na pilu.
Nebojte se požádat o pomoc.
Někdy je bolest z rozchodu tak velká, že ji jednoduše nedokážete sami
zpracovat. Můžete se vypovídat kamarádům, jenže ti se neumí odpoutat od
vlastního zaujetí. To, že vám bude kamarádka tvrdit, jak je váš ex hrozný, co
dělal špatně a jak ona to celou dobu věděla, vám rozhodně nepomůže. Proto raději
hledejte oporu u někoho objektivního, nezaujatého – u psychologa. Ten vás vyslechne,
ale nebude vás hodnotit ani soudit. Jeho cílem je pomoci vám smutek a deprese z rozchodu
překonat tak, abyste opět mohli začít spokojeně žít.
Zadéjte Váš kometář.
No jo Lehce se řekne hůř dělá a mě to drti
Dobrý den, svůj problém můžete probrat s některým z našich vztahových odborníků. Jsou vám k dispozici v ranních, odpoledních i večerních hodinách, a určitě vám poskytnou cenné rady, jak se s touto situací co nejlépe vypořádat. S pozdravem Tým poradny Mojra.cz
Dobrý den, jsem po rozchodu s velkým manipulátorem. A i když jsem si vše o tom jak tito lidé fungují zjistila (a to i od jeho bývalých partnerek) nemůžu se s tím smířit. Myšlenky na ukončení života jsou čím dál silnější.
S přítelem jsme se zle pohádali a on se rozhodl,že chce vztah ukončit. Já ale nechci zahodit dva roky života, pro hádku a proto aby nemusel nic řešit. Chová se chladně a navíc hádka byla kvůli SMS s jinými ženami. Poraďte mi prosím, jak být silná a neútočit,,popřípadě, jestli mám bojovat,nebo raději odejít. Sama si nevím rady.
Dobrý den rozvádím se kvůli už teď ex partnerovy, šíleně to bolí, udělala jsem jednu podstatnou chybu, na které to ztroskotalo, ale ještě předtím jsem se ve vztahu dost natrápila .Partner marxista, trochu sobec, puntičkář, nedával mi najevo lásku, ačkoliv se jeho láska byla, nedokázal se rozhodnout, zda zůstat, nebo ne, začala jsem chodit na terapie, tam mi poradili, odstřihnout ho úplně, to jsem udělala, že zbytek mám nechat na něm.Moc to bolí, pořád čekám a doufám, že se ozve sám a bude vše dobré, tohohle se nedokážu zbavit, nevím jak.. děkuji