Napadají vás zoufalé otázky? Pociťujete strach, ale neumíte blíže
specifikovat čeho se bojíte? Jste neklidní, nervózní, svírá se vám hrdlo?
Myslíte si, že nejspíš omdlíte, nebo zešílíte? K tomu všemu jste také
neustále unavení, smutní a připadá vám, že už se nikdy nebudete z ničeho radovat?
Dvojí příznaky, jedna diagnóza – smíšená depresivně úzkostná porucha.
Co je to úzkost?
Úzkost můžeme
z psychologického hlediska definovat jako složitou kombinaci negativních emocí
(strach, obavy, zlé předtuchy), která
je doprovázena nepříjemnými fyzickými příznaky. Mírné projevy úzkosti mají
v životě člověka své nezastupitelné místo, připravují nás na blížící se
nebezpečí, kterému pak dokážeme lépe čelit, případně se mu vyhnout. Jakmile
však úzkostné stavy přerostou určitou pomyslnou hranici, jsou příliš časté,
silné, nemají reálný základ a začnou nás omezovat v běžném životě, nastává
problém.
Úzkostnou poruchou trpí zhruba
čtvrtina populace vyspělých zemí, častěji se s ní potýkají ženy. Všeobecně
můžeme říct, že je jednou z nejčastějších psychických nemocí.
Co je to deprese?
Deprese je něco víc než jen
špatná nálada. Jde o sloučení dědičných predispozic s vývojově podmíněnými
změnami a aktuálními zátěžovými faktory. U člověka trpícího depresemi dochází
ke změně ve struktuře a funkčnosti mozku. Deprese se však může objevit také
jako reakce na dlouhodobou psychickou zátěž.
Mezi typické příznaky depresivních stavů patří patologický nedostatek radosti, pesimistické nahlížení na svět,
lhostejnost k okolnímu dění, pocit méněcennosti, nekončící únava,
zpomalené reakce a ztráta smyslu života.
Dle nejrůznějších statistik postihuje od 1 do 20% populace dospělých,
nejčastěji ve věku od 20 do 40 let. Častěji depresemi trpí ženy, často v souvislosti
s různými životními změnami, nebo změnami počasí.
Když se deprese smíchá s úzkostí
S kombinací obou těchto psychických problémů se psychologové a
psychiatři ve své praxi tak často nesetkávají. Je běžné, že klient v první
etapě trpí pouze úzkostí a deprese se rozvine až jako reakce na opakující se
stavy úzkostí. Nebo naopak klient trpí silnými depresemi, které přerostou v úzkost.
Abychom mohli hovořit o smíšené depresivně úzkostné poruše musí být
příznaky obou poruch v rovnováze, ani jedna z nich nesmí nad druhou výrazně
převažovat. Rozpoznat tuto relativní rovnováhu není zrovna lehké, chce to
opravdu pečlivou diagnostiku. Bohužel i dnes, v době neustálého pokroku a
nových metod, spousta psychologů i psychiatrů smíšenou depresivně úzkostnou
poruchu neumí správně určit, nebo ji do značné míry podceňuje.
Zkuste si představit, že cítíte neustálý strach z něčeho, co neumíte přesně určit a k tomu všemu vás neopouští rozmrzelá nálada a smutek. Pláčete a bojíte se. Bojíte se, a tak pláčete. Den za dnem. Není divu, že lidé trpící touto poruchou raději žijí v izolaci od okolního světa, nebo častěji páchají sebevraždy. Proto je důležité poruchu co nejdříve odhalit a léčit.
Jak probíhá léčba?
Jelikož jde o smíšení dvou
různých psychických poruch, musí tomu být přizpůsobena i léčba. Na začátek je
potřeba si uvědomit, že bez pomoci odborníka se neobejdete, a to jak
psychologa, který zvolí vhodný druh terapie, tak psychiatra, který léčbu podpoří
předepsáním vhodných léků.
Aby mohl psychiatr určit správnou
kombinaci léků, musí ke každému případu přistupovat individuálně. I když
existuje mnoho preparátů, jsou primárně určené na léčbu jedné konkrétní nemoci.
Psychiatr tak musí dbát na správný poměr antidepresiv a anxiolytik proti
úzkosti. Někteří lékaři se mohou pro začátek přiklánět také k benzodiazepinům,
což však není úplně žádoucí vzhledem k vysokému riziku závislosti.
Z pohledu psychologů se při
léčbě smíšené depresivně úzkostné poruchy osvědčila kognitivně behaviorální
terapie. Opět však vše závisí na individuálním a správném posouzení dané
situace.
Pokud se u vás střídají stavy
úzkosti a deprese, neodkládejte návštěvu odborníka.
Zadéjte Váš kometář.