Možná vás překvapí, že děti přijímají ztrátu někoho blízkého daleko klidněji a vyrovnaněji než dospělí. To ale neznamená, že ji prožívají méně nebo že se jich vůbec nedotýká. Naše pomoc dětem rozhodně nekončí sdělením této události nebo snad pohřbem, ale musíme jim být oporou po celou dobu, kdy se s touto ztrátou vyrovnávají.
Děti truchlí jinak než dospělí
Hlavním rozdílem mezi truchlením u dětí a dospělých je to, že děti často nechápou koncept smrti. Ten se jich tak logicky tolik nedotýká. Co ale vnímají naopak více, je ztráta pocitu jistoty a bezpečí, kterou s sebou ztráta rodiče přináší. Často je také více trápí to, když nedostanou odpovědi na své otázky, které se tohoto tématu týkají. Děti si tuto ztrátu neuvědomují hned, naopak na to, o co přišli, přicházejí až s časovým odstupem. Proces truchlení tak u nich může zabrat mnohonásobně více času, než u dospělých pozůstalých. Proto je velice důležitá podpora zbytku rodiny, aby se dítě necítilo opuštěné i těmi, kteří mu zůstali.
Zásady komunikace s dětmi
Pojďme si přiblížit pár zásad, které pomohou vám, i dětem lépe zvládnout ztrátu rodiče.
Nechte děti vyprávět jejich příběh
Děti často potřebují vyprávět svou verzi příběhu – co se stalo, kde byly, jak se cítí, jaké to pro ně je. Na vás je tak „pouze“ naslouchat jejich vyprávění. Vyhněte se však hodnocení, dávání rad nebo vyjadřování vlastního názoru na věc. Děti by si to mohly vyložit tak, že vám způsobují ještě větší bolest a začnou vás chránit tím, že mluvit přestanou. Když nasloucháte dětem, všímejte si tedy i toho, o čem a jak dětí mluví.
Nelžete a buďte upřímní
Ani v takto náročné životní situaci dětem nelžete. Vždycky se totiž pravdu přímo nebo nepřímo dozvědí. Buďte upřímní a otevření. Pokud dítěti zalžete v tak důležitém období jeho života, jen tím zkomplikujete jeho truchlení a ještě mu tím ukážete, že je dobré lhát a že dospělým se mnohdy nedá věřit. I když můžete mít pocit, že upřímností dítě neochráníte, opak je pravdou.
Nechávejte otázky nezodpovězené
Pro děti je nejlepší, když mají v tomto období svého průvodce, který jim bude odpovídat na všechny otázky. Děti se totiž kladením otázek učí poznávat svět. Pokud se ptají na okolnosti úmrtí rodiče, pravdivě mu odpovězte. Jestliže na některou z otázek neznáte odpověď, řekněte, že nevíte, informace se pokuste dohledat a vraťte se k otázce později. Komunikaci uzpůsobte věku a jazyku dítěte. Nevyhýbejte se ani konkrétním slovům jako „zemřel“, pokud totiž použijete slovní náhražky jako „odešel“ nebo „ztratili jsme“, může dítě nabýt dojem, že se zemřelý někdy v budoucnu vrátí.
Vzpomínejte společně s dětmi
Po smrti rodiče je pro děti velmi důležité posílení vztahů v rodině, která mu zbyla. Toho můžete dosáhnout i společným sdílením smutnu a bolesti. Nesnažte se tedy děti vyčlenit ze společného vzpomínání na zemřelého. Můžete s nimi například prohlížet fotky, navštěvovat známá místa nebo truchlení zahrnout do každodenních dětských činností, jako je kreslení, modelování, tvoření. Komunikací na toto téma také děti učíme, že hovoření o smrti není tabu a truchlení je přirozený proces. Pokud tomu věk dítěte odpovídá, nechte ho podílet se i na přípravě pohřbu. Můžete ho nechat vybrat květiny nebo oblečení pro zemřelého. Děti totiž těžce nesou, pokud jsou opomíjeny.
Učte děti truchlit a nechte je vyjádřit jejich emoce
Děti nejčastěji napodobují to, co vidí u dospělých, kteří jsou jejich modelem a vzorem. Není tedy radno smutek a bolest před dětmi schovávat. I dítě se musí naučit plakat, vyjadřovat smutek, vztek a truchlit. Děti tedy smutkem proveďte, ať na něho nejsou samy. Takový způsob doprovázení děti nejlépe snáší od svých nejbližších, ale je dobré do něj zapojit i širší rodinu. Nepodceňujte kapacitu dětí zvládat smrt blízké osoby jen proto, že se sami bojíte svých emocí.
Vytvořte dětem bezpečné prostředí
Jak jsme zmiňovali v úvodu, dítě po smrti rodiče ztrácí především pocit jistoty a bezpečí. Je tedy důležité dítěti vytvořit atmosféru, která těmto dvěma aspektům odpovídá. Dítě neustále ujišťujeme, že se na nás může spolehnout a kdykoliv se na nás s čímkoliv obrátit. Když se dítě bojí samoty, dělejme mu společnost a pokud má naopak potřebu být samo, nevnucujme se mu. Je třeba vytvořit dětem místo, kde se budou moci otevřeně truchlit, ať už bude doma, u příbuzných nebo kamaráda. Dítě, které zažilo úmrtí rodiče, potřebuje být neustále ujišťováno, že ho ostatní neopustí.
Zadéjte Váš kometář.