Odchod milované osoby je jednou z nejtěžších situací, jaké nás mohou v životě potkat. Truchlení je pak přirozenou reakcí potřebnou k tomu, abychom se s touto ztrátou vyrovnali, smířili se s ní a mohli začít žít nový, částečně pozměněný, život. Truchlení bychom ale neměli v žádném případě podceňovat.
Počáteční šok a popírání
Tato
fáze nastává bezprostředně po seznámení se s tragickou událostí. Jsme
šokovaní, vyděšení a neodkážeme se s danou skutečností smířit. Vše se nám
zdá jako špatný sen nebo se dokonce můžeme domnívat, že jde o velice nekorektní
vtip. Nejčastěji užívanou větou v této fázi je obrat: „Ne, tohle se
neděje, tohle není možné.“ Důležitou roli zde hraje osoba, která je nám
v danou chvíli nablízku. Nemusí se jednat o psychologa ani doktora,
postačí blízký přítel nebo rodinný příslušník, který nás dokáže uklidnit a
opakovaně vyslechnout.
Vztek a agresivita
„Proč? Proč já? To není fér. Kdo za to
může?“ – typické věty pro druhou fází, která nastává v momentě, kdy už
není popírání možné. Často nás provází emoce jako výbuchy hněvu, nevraživost
nebo větší impulzivita. Nemáme chuť komunikovat se svým okolím a nejraději
bychom kde co rozbili. V této fázi je nutné uvědomit si, že okolí za
odchod milované osoby nemůže a že náš vztek tuto situaci nevyřeší. Byť je
určitá nevraživost na místě, nemůžeme od sebe svým chováním odhánět lidi, kteří
nám chtějí pomoct.
Smlouvání
V této
fázi se sami sebe snažíme přesvědčit, že vše bude v pořádku a zemřelá
osoba se jednou vrátí zpět. Můžeme mít například pocit, že danou osobu
zahlédneme v davu na ulici, vídáme ji ve snech nebo se nám může zdát, že
slyšíme její hlas. Je třeba říci, že se nejedná o žádnou psychickou abnormalitu
a tedy se není za co stydět. V tomto případě je opět důležitá blízká
osoba, která nás vyslechne a poskytne nám realistický pohled na věc.
Smutek a deprese
Jak
napovídá samotný název, v této fázi se dostaví až nesnesitelný smutek.
Každá věc, která nám dotyčnou osobu připomene, u nás vyvolá pláč. Život bez
milované osoby nám připadá nedostatečný a bezvýznamný. Jsme apatičtí a nechce
se nám komunikovat s naším okolím, naopak jsme uzavření do sebe.
V této fázi je na místě dopřát si dostatek času, aby se emoce projevily.
Pokud se vám chce plakat, plačte. Pokud cítíte, že si potřebujete vzít volno,
vezměte si ho. Následně si stanovte malé dílčí cíle, kterých budete dosahovat, pomůže
vám to, vrátit se zpět do běžného života.
Smíření
Polední fází truchlení, je fáze smíření.
Důležité je říci, že před smířením můžeme, ale nemusíme absolvovat všechna
předešlá stádia, stejně tak jako můžeme některá z nich absolvovat víckrát.
Pokud se vám bude zdát, že jste vynechali například stádium smlouvání, ale za
to dvakrát vstoupili do fáze vzteku, je to zcela v pořádku. Ve fázi
smíření se začínáme vyrovnávat s faktem, že odchod blízké osoby je
nevratný a neměnný. Začínáme si zvykat na život bez dané osoby. Faktorem, který
může pomoci k dosažení smíření, je poslední rozloučení se s blízkou
osobou formou pohřbu nebo jiné události rituálního charakteru.
Každý z nás snáší nástrahy života individuálně a ani proces truchlení není výjimkou. Důležitým faktorem je tedy odhalit, v jaké fázi se momentálně nacházíme a naučit se s danou emocí správně pracovat, v opačném případě může mít nezvládnutá emoce negativní dopad. Dlouhodobý smutek se totiž může výrazně odrazit na našem zdraví a to jak psychickém, tak i fyzickém.
Zadéjte Váš kometář.