Žárlivost, emoce mnoha tváří

https://www.blog.mojra.cz/post/366

Žárlivost nás doprovází všude, je tématem starověkých dramat, středověkých bájí i soudobých telenovel. Někdo Vám řekne, že „Kdo nežárlí, ten nemiluje“. Je to skutečně tak? Co to je žárlivost? Je žárlivost ve vztahu prospěšná nebo naopak? Je žárlivost nemoc, je vrozená nebo získaná? Jak žárlivost zvládat a jak se jí zbavit? Psychologie pro nás má mnoho teoretických odpovědí, ale my jsme v tomto případě sáhly po třech příbězích, abychom viděli, jak žárlivost funguje v praxi.


Přesto si na úvod něco málo o žárlivosti řekneme. Můžeme o ní říct, že to je negativní emoce, kterou doprovází celá řada dalších pocitů. Bývá spojována s nedůvěrou, nízkým sebevědomím, špatnými zkušenostmi z předchozích vztahů nebo z dětství. Doprovázet ji může dokonce i agrese, psychické vydírání nebo manipulace. Je dobré s ní začít pracovat již v zárodku, v opačném případě nám může doslova přerůst přes hlavu a zničit nám nejen vztah.


O svůj příběh se s námi podělila Adéla:


Z pohádky do hororu...


Můj začátek vztahu s Milanem byl kouzelný, již po pár týdnech jsem byla vnitřně přesvědčena, že je ten pravý. Měli jsme na sebe spousty času, protože v Česku tou dobou probíhal první lockdown a všechno se zavíralo. To nám ale vůbec nevadilo, stihli jsme nějaká randíčka v restauraci a v kině, ale pak jsme trávili čas hlavně dlouhými procházkami, společným vařením, deskovkami a sledováním filmů. Dokonce jsme se spolu začali učit italsky! Ani nám nakonec pandemie nevadila, byli jsme v tom oba až po uši. Komplikace nastaly, když se začaly opatření uvolňovat. Milan zjistil že není jedinou osobou, se kterou bych chtěla trávit čas. Každé kafe s kamarádkou nebo strávené odpoledne s kolegy po práci byl problém. Začalo to pozvolna, nejprve o tom rádoby vtipkoval, vytýkal mi, že trávím čas i s jinými lidmi. Poté přesedlal na takové lehké psychické vydírání (tehdy bych to tak ještě nenazvala), kdy mi otloukal o hlavu, že já si někde budu trajdat a on bude doma sám, že on přece taky dává přednost mi před všemi ostatními, že nikoho jiného nepotřebuje a že ho asi nemiluju dostatečně. To už se mi nelíbilo, ale trávila jsem s kamarády čas dál. Myslela jsem, že to prostě nějak přejde, že si prostě musí jen zvyknout, že je lockdown za námi, a že spolu už nebudeme 24/7. Jak moc jsem se mýlila… Začalo se to stupňovat, za pár měsíců jsme se dostali tak daleko, že když se dozvěděl, že mám jít někam pryč, zamkl a schoval klíče. Každý den jsem měla žárlivé scény, které vůbec nedávaly logiku. Zašlo to až moc daleko a s ním se o tom mluvit moc nedalo. Mé prosby, abychom to zkusili vyřešit s psychologem, nebyly zprvu vyslyšeny, když ale pochopil že o mě může přijít, přistoupil na to. První jsme byli spolu, v párové terapii, teď chodí k psychologovi sám, řeší tam hlavně vztah k sobě. Musím říct, že můžu pozorovat obrovskou změnu, Milan na sobě opravdu zapracoval, snad se nám to podaří všechno přejít a srovnat, ale chce to čas.


Žárlivost se někdy může vymknout z rukou, a dokonce může omezit svobodu protějšku, ani v té chvíli ale není nic ztraceno, dobrou volbou může být právě psycholog, který pomůže člověku lépe se v sobě vyznat, a pomůže mu, jak sám se sebou pracovat.

 

Něco jiného zažil Petr:


Nakonec se stalo to, z čeho mě roky neprávem obviňovala...


Moje přítelkyně Bára byla vždycky trošku žárlivá, nějak jsem to toleroval. Přišlo mi ale, jako by zkoušela, co vydržím, pořád přicházela nová nelogická obvinění. Ne, že by to byla nějaká hrůza, která by se nedala vydržet, ale když to trvá roky, už vás to fakt nebaví. Nakonec se stalo to, že jsem ji opravdu podvádět začal, a to i přesto, že jsem ji měl fakt rád a myslel jsem si o sobě, že bych to nikdy neudělal. Doteď nevím, co přesně mě k tomu dohnalo, jestli to, aby k žárlení měla důvod, když mě tím pořád zahrnovala, to, že mi to prostě vsugerovala, že to chci udělat a dala mě do role nevěrníka dávno před tím, než tomu tak bylo, nebo to, že jsem viděl, že je při některých scénách opravdu zoufalá a neváží si sama sebe. Každopádně už spolu nejsme, když začaly mé nevěry, brzy jsem to ukončil, nikdy jsem nechtěl takový vztah, kde by se něco takového dělo. Chci začít znovu a chci si zakládat na tom, aby byl vztah od začátku zdravý a nebyla v něm nedůvěra.


Případy, kdy partner či partnerka, kteří jsou osočováni z nevěry (přesto, že je samotné by to ani ve snu nenapadlo), nakonec podvádět začnou, nejsou vůbec ojedinělé. Důvody k tomu mohou mít různé, jak již nastínil Petr ve svém příběhu. Často si je však ani neuvědomují. Pokud někomu stále něco opakujeme a omíláme, může to na něj mít větší vliv, než si umíme představit. Roli také může hrát to, že partner pocítí, že máte narušenou sebehodnotu a dostatečně si nevážíte sebe sama a máte pocit, že nejste pro partnera dost dobří. To bohužel často mívá za následek, že si vás pomalu přestane vážit i partner, proto je zde důležité pracovat na sebelásce a umění ocenit sebe samotného. O tom, že je pak výrazně narušena důvěra a intimita ve vztahu nemluvě.


Proto pokud se trochu poznáváte v Báře (ať jste muž nebo žena), zvažte například návštěvu psychologa či terapeuta, který vám s podobnými pocity může výrazně pomoci. Můžete tím jen získat, lépe se poznáte, zjistíte, odkud vaše negativní pocity pramení a bez nadsázky vám to může zachránit vztah.


Hynek nám prozradil, jaké to je být v kůži žárlivce:


Jak mě má žárlivost připravila o vztah...


S Markétou jsme spolu byli už od střední. Bylo těžké se do ní nezamilovat, byla (a je) to fakt kočka, strašně ukecaná, usměvavá, s každým najde společnou řeč, pořád se to kolem ní hemží lidmi. Povahově je taky skvělá, lepší ženskou bych si přát nemohl. To všechno mi moc imponovalo a vážil jsem si toho, ale na druhou stranu to bylo někdy opravdu těžké. Bál jsem se, že o ni přijdu. Mezi takovou záplavou nových mužů, které pořád poznávala přece musel být nějaký frajer, co jí padne do oka. Když jsme pak byli oba na výšce (ona v Olomouci a já v Brně), zhoršilo se to. Už jsem nedokázal být vždy tak nad věcí. Trávili jsme spolu trochu méně času a já neměl tak úplně přehled, co zrovna dělá. Hodně jsem jí psal a potřeboval jsem neustálý kontakt. Nemůžu říct, že bych dělal scény, spíš jsem to dusil v sobě, ale o to víc jsem trpěl, sžíralo mě to zevnitř. Napsal jsem jí několik esemesek za sebou, když neodepisovala, prostě jsem si nemohl pomoct. Párkrát jsem za ní přijel i přes týden, abych ji překvapil a byl s ní co nejvíc. Občas jsem měl i poznámky na její oblečení, nebo na to, když jí napsal nějaký spolužák kvůli úkolu, na což opravdu nejsem hrdý. Žádná velká žárlivá scéna nikdy neproběhla, ale Markéta se mi vzdalovala, čím víc jsem se jí chtěl přiblížit. Chtěl jsem s ní trávit veškerý volný čas. Ale ona začala cítit tlak a chyběla jí osobní svoboda (což bohužel chápu až dnes), byla přesvědčena, že jsem na ní závislý a že náš vztah není úplně v pořádku. Začátkem třetího roku na výšce jsme se bohužel rozešli. Byl jsem z toho špatný, ale sám jsem se ve vztahu hodně trápil, takže jsem to vzal. Poté jsem si prošel dalšími vztahy, byly sice kratší, ale daly mi mnoho zkušeností. Hlavně jsem ale ušel dlouhou cestu v práci na sobě na různých seminářích a pár sezeních u terapeuta. Světe div se, je to deset let od našeho rozchodu, a já jsem se odvážil pozvat Markétu na kafe. Viděli jsme se už párkrát, máme si toho tolik co říct. Ona neztratila ani špetku svého sex-appelu, ale já k tomu teď přistupuju úplně jinak. Mám radost, že jde na squash s kámoškou nebo na hory s kolegy. Pak se sejdeme a o všem mi nadšeně vypráví. Zatím jsme kamarádi, ale byl bych šťastný, kdyby to přerostlo v něco hlubšího, uvidíme!


Žárlivost není vrozená a už vůbec ne nevyléčitelná. Její léčba může spočívat právě v hlubším sebepoznání, práci na sobě a ve změně přístupu. Není to jednoduchá cesta, ale určitě ne nemožná. Zde můžeme vidět, že počáteční žárlivost je možno brát jako příležitost k růstu a ke zlepšení našich vztahových dovedností. U Hynka vedla jeho žárlivost k motivaci pracovat na tom, aby byl v budoucnu schopen budovat zdravý, plnohodnotný vztah.


Shrnutí: Žárlivost, co s ní?

  • Přiznat si ji, začít o ní přemýšlet, zjistit kdy přichází a proč
  • Mluvit o tom s partnerem a zachovat chladnou hlavu
  • Vzít žárlivost jako příležitost k rozvoji
  • Pracovat na své sebehodnotě
  • Pracovat na důvěře a otevřenosti ve vztahu
  • Umět a nebát se projevit lásku ve vztahu
  • Navštívit psychologa nebo terapeuta (individuální nebo párová terapie)

 


Naši psychologové na Mojra.cz

V poradně Mojra.cz si můžete konzultaci s psychologem sjednat pár kliknutími, stačí najít příslušnou oblast, kterou by se měl vámi zvolený psycholog zabývat a pak si už jen na základě medailonku zvolíte, který by vám nejvíce seděl. Sezení probíhají telefonicky nebo formou videohovoru. Velké plus je, že ať už zvolíte individuální sezení, nebo konzultaci v páru, probíhá vše v pohodlí a bezpečí vašeho domova, nikam nemusíte dojíždět, takže ušetříte čas i peníze. Konzultace navíc mohou probíhat ve více jazycích - česky, slovensky, polsky, anglicky, německy, španělsky či francouzsky, takže nejsou problém ani multikulturní páry. Další velkou výhodou je, že naši psychologové jsou vám k dispozici ve všední dny, o víkendech i o svátcích v ranních, dopoledních, odpoledních i večerních hodinách, takže vám můžeme nabídnout maximální flexibilitu.  

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



TOXICKÝ VZTAH aneb Otrávené jablko partnerů

TOXICKÝ VZTAH aneb Otrávené jablko partnerů

Myslíte si, že váš vztah je téměř dokonalý, klape vám to, nehádáte se. Jenže pak se začne měnit. Jako byste stejně jako Sněhurka v pohádce kousli do otráveného jablka. S tím rozdílem, že jed nezačne účinkovat ihned, ale postupně. Pozvolna začíná váš vztah otravovat, a ten se pro vás stane toxickým. Záchrana v podobě krásného prince a polibku z pravé lásky, je opravdu možná jen v pohádkách. Realita tak jednoduchá není. L...

Pokračovat ve čtení

Umíte ve vztahu projevit lásku?

Umíte ve vztahu projevit lásku?

Projevování lásky ve vztahu, pro někoho naprostá samozřejmost, ale pro někoho jiného téměř nadlidský úkol. Pro některé je to přirozenost, ale pro jiné dovednost, kterou se musí učit. Naše schopnost projevovat lásku a jiné city se formuje již od dětství, kde pro nás největším vzorem byli naši rodiče, případně blízká rodina. Později hrají roli i naše osobní zkušenosti, například reakce protějšku na náš projev nějakého citu nebo emoce. Co dalš...

Pokračovat ve čtení

5 kroků k větší důvěře a otevřenosti ve vztahu

5 kroků k větší důvěře a otevřenosti ve vztahu

Láska a důvěra, důvěra a vztah jsou neoddělitelné nádoby. Známe to každý. Komunikace vázne, panuje mírné dusno nebo napětí, cítíme, že možná ne vše je vyřčeno. Může se to stát v jakémkoli vztahu. Příčiny mohou být různé, nevěra, velké změny, hádka, stres, ale někdy třeba jen to, že na sebe máte méně času. To vše může s opravdovou důvěrou a (nejen) emocionální otevřeností ve vztahu pořádně zamávat. Ale nic není ztraceno! ...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz

Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat