Stěhujete se do nového a už se
těšíte na seznámení se sousedy, jak spolu budete skvěle vycházet a zapadnete do
místní komunity. Jenže namísto společného grilování, klábosení přes plot a
smíchu, vás čekají spíše scény jako vystřižené z filmu Zítra to
roztočíme, drahoušku…!
Soused „vtipálek“
Pokud se spor drží ještě v jakési
únosné rovině, kdy si stejně jako Novákovi a Bartáčkovi neodpustíte
žádný vydařený vtípek na účet sousedů, nejde zas až tak o nic hrozného. Takovéto
nepřátelství typu „na život a na smrt“ které však nikomu výrazně neubližuje a
neomezuje jeho práva, je mnohdy spíše úsměvné než nebezpečné. Handrkování má
spíše podobu zápasení, kdo z koho, kdy se porovnává skóre. Žádný vážnější
úmysl v tom (většinou) není. Dokonce tak, jako v oné filmové komedii
můžete nakonec se sousedy uzavřít příměří.
Soused „stěžovatel“
Jestliže však máte za souseda
věčného stěžovatele, je situace mnohem komplikovanější. Ať už jsou to stížnosti
na rušení nočního klidu, kdákání slepic, kokrhání kohouta, padající listí/ovoce
přes plot na jeho pozemek, stínící stromy, parkování auta, rušná oslava, časté
návštěvy, nevychované děti atd. atd. Takový soused si vždycky najde důvod, aby
vás svými stížnostmi neustále otravoval a nedopřál vám chvíli oddechu. Většinou
jde o lidi, kteří mají temperamentnější sklony a z každé maličkosti dokáží
udělat velkou aféru. I to se dá ale vcelku zvládnout, stačí najít nějaký
oboustranně přijatelný kompromis.
Soused „terorista“
Nejhorším typem souseda je člověk,
který chce za každou cenu bojovat, stížnosti jsou středobodem jeho vesmíru a
nikdy, opravdu nikdy se nevzdává. Podle psychologů může toto kverulantství hraničit
s psychopatií. Záleží samozřejmě případ na případu, ale většinou se tito
lidé postupně dopracují až k určitému vydírání, stalkingu, šikaně a budou vás
doslova psychicky terorizovat. Od slovních útoků je to pak jen krůček k fyzickému
násilí.
Bojovat s takto psychicky
narušeným sousedem je bojem proti větrným mlýnům. Můžete mu domlouvat, doprošovat
se i vyhrožovat, že ho nahlásíte. On se nezalekne, jen si dá velký pozor, aby
vám neposkytl žádný důkaz. Připravte se, že čím víc budete bojovat, tím víc bude
i on stupňovat své snahy. To se pak ráno můžete divit, že vám „někdo“ převrátil
všechny popelnice u domu, poškrábal auto, propíchal pneumatiky. Vy víte kdo,
ale důkaz nemáte. Rozhodně toto jednání hlaste na policii, protože i když v danou
chvíli nemá moc možností, jak vám bez důkazů pomoci, jednou se třeba soused
nějaké chybičky dopustí a čím více toho budete mít v ruce, tím lépe.
Bohužel málokdo tento teror ze
strany souseda psychopata ustojí a většinou končí celá věc tím, že se rozhodnete
pro svůj klid odstěhovat. Nikdo vám sice nezaručí, že jinde to nebude stejné, ale
vy prostě musíte opustit bitevní pole, než se dočista zblázníte.
Jak vyřešit sousedské spory?
V první řadě se pokuste zachovat
klid. Podívejte se na celý problém z pohledu souseda a zamyslete se, co
všechno můžete udělat pro nápravu vztahů. Navrhněte setkání na nějaké neutrální
půdě, ať už v kavárně, restauraci, kde si společně o všem v klidu
promluvíte. Přece jen, mezi lidmi budete více schopni krotit své emoce než
při rozhovoru přes plot zahrady.
Na diskuzi se předem důkladně
připravte, sepište si konkrétní požadavky. Nezapomeňte na to, že nejen
vy, ale i váš soused má právo se vyjádřit, jen tak můžete dosáhnout kompromisu.
Proto si vzájemně neskákejte do řeči, vyslechněte si sousedovy argumenty a s chladnou
hlavou na ně reagujte. Zkuste vše vnímat ne jako boj, ve kterém musíte vyhrát,
ale jako obchodní transakci, která má uspokojit obě strany.
Při boji se sousedem
„teroristou“ se nenechejte vyprovokovat k odplatě. Hrajte podle
pravidel i v případě, kdy jsou vaše šance na nápravu mizivé. Vše hlaste na
policii, podejte trestní oznámení, zapojte příslušné úřady obce a města. Ukažte
sousedovi, že si jeho jednání nenecháte líbit a zároveň se nesnížíte na jeho
úroveň.
Pokud se rozhodnete řešit spory
soudní cestou, připravte si pádné argumenty a co nejvíce důkazů a svědectví,
např. od dalších sousedů. Z nařízení soudu může dojít k přezkoumání sousedova
psychického stavu apod. Pokud ani soud nepomůže, odstěhujte se.
Sousedské spory jsou věčným tématem ať už bydlíte kdekoliv. Na co se při jejich řešení zapomíná je jejich celkový dopad na psychiku. Boj s kverulantským sousedem je velmi náročný, střídají se záchvaty vzteku s kapitulací, depresemi a úzkostmi. Nehledě na to, že taková dobře mířená sousedská šikana vás může psychicky natolik zničit, že se můžete začít bát vyjít z domu, začnete se stranit lidem apod. Nenechte to dojít až takhle daleko a co nejdříve vyhledejte pomoc psychologa.
Zadéjte Váš kometář.
Dva roky bydlíme s přítelem v domě mé babičky, rok jsem se o ní starala, pak nás náhle opustila. Bylo těžké se s tím vyrovnat. To jsem netušila, co nás čeká. Jako by s babičkou odešla i slušnost naší sousedky. Na jaře jsme pracovali na zahradě a ona nám začala sprostě nadávat a svádět na nás věci se kterymi absolutně nemáme nic společného. Říkala jsem si, že ji to brzy přejde. Ale mýlila jsem se. Pokračuje to ve stéjném duchu dál a s rostoucí agresi. Do toho asi hodně pije. ..Vadilo jí, že náš pes zanechává výkaly před jejími vraty a máme si to přijít uklízet nebo mi ten exkrement rozmaže po brylích a dá mi facku. Jenže my žádného psa nemáme. A to je jen příklad. Je to teror a my nevíme, co s ní. Já mám strach,myslím, že oprávněný. Po posledním jejím zlostném výstupu na nás bezdůvodně, tedy s jejím vymyšleným důvodem, zavolala PČR. Bylo mi tak zle, tak úzko, že jsem se nemohla ještě další den najíst, prospala jsem celý den, nebyla jsem schopná normálně fungovat. PČR nám prý nepomůže. Informovali jsme místní úrad a čekáme, co bude.