Žádný vztah není dokonalý, i sebevětší idylka se někdy změní v bojiště. Hádky ke vztahu tak nějak patří, partneři si utužují svá vzájemná postavení a vyjadřují nesouhlas s chováním druhého. Vše má však své meze a vždy by hádka měla skončit určitým kompromisem a omluvou.
Nicméně, některé hádky mají úplně jinou podobu, partneři nekřičí, neútočí, ale výsledek je mnohem ničivější – sráží se lidská důstojnost. A to nejen doma v soukromí, ale velmi často také na veřejnosti.
Co vše si pod pojmem
ponižování můžeme představit, proč k němu dochází a jak se odráží na
fungování vztahu? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku.
Co je ponižování?
Přesná definice ponižování
neexistuje, avšak odborníci se shodují na tom, že ponižováním můžeme rozumět
jakékoliv chování, které snižuje lidskou
důstojnost, ať už jde o slovní agresi, či nenápadné poznámky. Cíl je však vždy stejný, agresor chce, aby o
sobě jeho oběť začala pochybovat a on nad ní získal moc. Ve své podstatě má
ponižování velmi blízko k manipulaci.
Jak poznat, že mě partner ponižuje?
Často je to velmi těžké. Partneři
si někdy rádi dělají legraci jeden z druhého. Pokud se však nevinné vtípky
stupňují a začnou být pro nás nepříjemné, doprovází je pocity strachu a méněcennosti,
je to špatně. Pak se i sebemenší kritika může změnit v psychický teror. Láska
a rovnocennost partnerů jde v tomto případě stranou a převládne snaha o to,
povýšit se nad druhého a ponížit jej před okolím.
Proč mě partner ponižuje?
Toto je otázka, která každého napadne jako první. Odpověď bývá často velmi jednoduchá – bojí se, že sám není dost dobrý. Aby tyto své obavy zakryl, poukazuje raději na vaše chyby a nedostatky a na vaše pocity nebere ohledy.
Muži své partnerky ponižují nejčastěji kvůli pocitu
viny, méněcennosti, bojí se podřízenosti, neustále potřebují ocenění, upevňují
si své postavení alfa samce, nebo prostě jen proto, že můžou a chtějí. Samozřejmě
ponižování se netýká pouze žen, ale často jsou v roli oběti také muži, zde
jsou pak důvody v podstatě stejné, jen se o nich tolik nemluví.
Důsledky psychického ponižování
Oběť ponižování má velmi často natolik snížené sebevědomí, že nedokáže obstát v běžném životě. Neustále hledá chyby jen u sebe. Asi nejhorším na tom všem je to, že ponižování od partnera nás zasáhne opravdu hluboko, urážky okolí totiž dokážeme snést, ale od milovaného člověka? Tyto rány jsou skoro nevyléčitelné a neseme si je sebou po celý život.
Mnoho žen si myslí, že se samy zasloužily o to, aby je partner
přestal milovat a neprojevoval jim respekt. V důsledku toho potlačují své
potřeby a touhy, bojí se, aby partnera nijak nevyprovokovaly, potýkají se s depresemi
a v některých případech to vše končí sebedestruktivními snahami.
Jak se vyrovnat s ponižováním?
Braňte se! Pokud dovolíte, aby s vámi
partner tímto stylem jednal a manipuloval, dáváte mu do rukou silnou zbraň. Jakmile
tedy rádoby nevinné poznámky přerostou únosnou míru, dejte to partnerovi patřičně
najevo. Pokud budete neustále partnera omlouvat, ustupovat mu a obviňovat sebe
sama, nic se nezmění, ba naopak se vše bude pouze stupňovat. Začněte pracovat
sami na sobě, na svém sebevědomí a nebojte se partnerovi sdělit svůj názor. Fungující
vztah má být založen na vzájemném respektu a lásce, pokud toho váš partner není
schopen, nemá vaše partnerství budoucnost.
Žádný vztah však není pouze
černým nebo bílým, neustále se vyvíjí a je důležité najít si určité kompromisy.
Jakmile toho není váš partner schopný, vy se ve vztahu necítíte dobře, ale nevíte
si rady, je namístě vyhledat odbornou pomoc. Psycholog vám v tomto případě
může poskytnout nezaujatý pohled na celou situaci, nabídne různé možnosti,
např. partnerskou terapii apod. Někdy však není jiné východisko než vztah
ukončit.
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit jak mám řešit situace s manželem, např. když si chci s ním promluvit o jeho kamarádce a volnočasových aktivitách s ní a většinou to skončí ponižováním a urážením mé osoby. Moc mě to trápí a bolí, ale chci znát názor a doporučení odborníků, jak se v těchto případech zachovat. Děkuji Julinová
Dobrý den, paní Julinová, každopádně je potřeba řešit vše vždy v klidu, ze začátku k tomu přistupovat v pohodě, napsat si třeba na papír body, které chcete s manželem probrat a těchto bodů se držet. Snažte se rozhovory směřovat k tomu podstatnému, když vás manžel začne urážet, ponižovat, tak ho zastavte s tím, že vy se ptáte na to a to a teď se budete bavit o tomto a neodbočovat od diskuze. Samozřejmě pokud to nepůjde a manžel bude zkoušet neustále sklouzávat ke svým starým praktikám, tak odejděte z místnosti a dál to neřešte. Vy se nemusíte nechat ponižovat. K rozhovoru se můžete vrátit za den dva, až budete oba v klidu. Tím dáte manželovi najevo, že se od něj nenecháte ponižovat a že tu danou věc chcete opravdu řešit. Určitě vám doporučím rozhovor s některým z našich psychologů. V pravém dolním rohu stránky naleznete chat, kde vám s výběrem vhodného psychologa poradí naše podpora. S pozdravem PhDr. M. Miechová.
Dobrý večer chtěla bych se poradit a prosím o vaši radu jak dál žít .......žiju s partnerem 9let po devíti letech mě bezdůvodně začal osočovat z neveri máme spolu 2deti a rodina je pro mě základ nemám zájem a ani chuť podvádět a už přesně měsíc unas jsou hádky otom že mu v noci odcházím za nakou vymyšlenou osobu ........nepovedla bych ho nemám odvahu miluji to miluji děti ..........už to zaslo tak daleko že po sexu hledá chyby že dělám tohle a tohle jinak nebo mám dokonce i jinéj orgazmus......prosím vás o vaši radu už si nevím rady už sem i psychicky na dně ...........
Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit. Pro manžela dělám první poslední, vždy jsem stála o pohodový zdravý vztah, který je především založený na úplné upřímnosti. Nikdy bych partnerovi neublížila a neranila jeho city. Běžně se spolu ani nemáme důvod hádat, vycházíme spolu v harmonii. V žádném případě si nejsem vědoma, že bych ho nějak psychicky ponižovala, nebo týrala. Stačí však jedna sebemenší věta, konstatování, že něco udělal špatně a mohl to udělat jinak a už se ho to nesmírně dotkne. Přitom jde o úplně nepodstatné věci. Trvalo chvíli, než jsem si to vůbec uvědomila, uzavře se většinou do sebe a nejeví žádné známky, že by bylo něco zle. Pak jsem zjistila, že si své ego/sebevědomí zvyšuje na stránkách pro muže. Děje se to vždy, když mu cokoliv jen takového řeknu. Nechci, aby se to dělo, tak už dopředu přemýšlím, jakým způsobem věty formulovat. Už to nějakou dobu trvá a zjistila jsem, že se necítím dobře, dávám si pozor na každé slovo, které zmíním, aby se to nemuselo dít, ale už si kolikrát připadám, že je to vše nějak špatně. Necítím se přirozeně a už si myslím, že s ním není něco v pořádku. Na jeho sebevědomí se podepsalo hodně jeho dětství a domácnost, ve které žil. Ale tohle mi přijde už moc přehnané. Mám strach co přijde, až nastanou teprve partnerské problémy, nebo větší hádky, problémy s dětmi.. Nejraději bych s ním zašla k psychologovi, ale na to nikdy nepřistoupí. Nepřijde mi reálné žít ve vztahu, kdy člověk nemůže zmínit žádné negativní pocity z jednání toho druhého.
Dobrý den, s manželem jsme spolu rok , před měsícem se nám narodila dcera . Problém j v tom, ze se často hádáme , na vině jsme oba dva , v minulosti jsem si zažila hodně špatné věci , manžel nápodobně .. táhne se to semnou x let a nedokážu to poradně v sobě spravovat , mám obavy aby mi to též neudělal zrovna manžel , je balkanec ( 35 let )a já napůl také (28 let) moje mentalita je evropská jelikoz snama otec nezije a máma od nej odešla když jsem byla byla malý dítě, byl to typicky balkanec Albánec.. vyrůstala jsem bez otce, a měla na vše mámu .. mezitím poznala někoho s kým ji je dobre a doteď zůstali manžele a je šťastná .. ale my spolu dobre vztahy neměli ( myslím s jejím manželem) až poslední měsíce se to nějak uklidnilo, a zkousime spolu zda to bude fungovat jako “dcera s otcem” .. Jde o to že casto volám manželovi když je v práci, abych se ujistila ze nedělá něco špatně abych se tím uklidnila , má kamarady které nemusim, protože podvádějí svoje zeny, mají jednoduše jejich mentalitu a já tyhle věci odsuzuji, vycitam mu to a vadí mi ze jsou v kontaktu i přesto ze můj manžel je milující, ,starostlivý, hodný ..už toho začal mít dost… “ nemáš sebemenší důvod se bát , hádat se , vzdy ti vše říkám , i věci které bych neměl ( ano to je pravda ) před par dny to dovršilo a řekl mi hodně špatná slova , špatne věci …neuzná pravdu kterou mi řekl před par dny a zapira to jak predemnou tak i před jeho kamaradem se kterým pracuje .. a to me zničilo natolik ze nevím jak dal s tím .. mluvila jsem sním několikrát , ze zrovna predemnou nemusi používat mužské ego, ale aby nelhal ve věcech ktere mi řekl a on další den řekl úplně pravý opak a stál si za tím . Je pravda , co se tyče me , miluji ho, dala jsem mu dceru ale veci jako je lež neunesu, rikam si “miluje me , stará se o nas , snaží se “ ale tohle u me převyšuje nad tímhle abych premyslela co dal . Děkuji moc o pomoct :)
Dobrý den, Deniso, z toho, co píšete, je znát, že Vám velmi záleží na Vašem manželovi a trápí Vás, co se ve Vašem vztahu děje. Partnerské soužití je nelehká záležitost a vždy velmi záleží na tom, do jaké míry se dokážete a chcete jeden druhému otevřít. Píšete, že se snažíte dělat hodně pro to, aby se Váš manžel necítil zraněný, on reaguje tak, že se stáhne do sebe a je dotčený. Nebo si spíše myslíte, že je dotčený. Někdy se to těžko pozná, když protějšek nereaguje, máme pak poměrně velký prostor k různým domněnkám. Ty se často mohou ukázat jako zavádějící. Je proto velmi důležité otevřeně si s manželem promluvit o tom, co se děje. Bez výčitek, urážek, ironie. Prostě si sdělit, co se ve Vás odehrává, když manžel udělá to a ono. Zamyslet se společně nad tím, co byste si přáli, co jde udělat jinak, jak si vzájemně více vyjít vstříc. Někdy malý krok může pro vztah znamenat mnoho. Držím palce, ať se to povede. Mgr. Bc.Michaela Kajfoszová, Online psycholog poradny Mojra.cz
Dobrý den Terezo, děkuji za dotaz. Zkušenosti z minulosti u Vás pravděpodobně zapříčinily mnoho nedůvěry vůči druhým lidem (hlavně mužům). Zmiňujete, že sama nedokážete zpracovat ty špatné věci, které jste zažila. Napadá mě, že spolupráce s psychologem by mohla pomoci. Nebo také návštěva párového terapeuta, který Vám pomůže více porozumět Vašemu vztahu a jeden druhému. Myslím si, že důvěra ve vztahu je hlavním pilířem spokojenosti. Neustála podezíravost a kontrola Vás oba bude velmi vyčerpávat a ničit Váš vztah. Napadá mě ještě, zda jste s manželem o svých pocitech a minulých zkušenostech otevřeně mluvila? Upřímný rozhovor pomůže více pochopit jeden druhého. Pokuste se domluvit na věcech, které Vám pomohou cítit se ve vztahu klidněji a jistěji. Užívejte a uvědomujte si s manželem a dcerou hezké chvíle a pracujte na vzájemné důvěře a rodinném štěstí. S pozdravem Mgr. Tamara Sembol
Dobry den, zkusím se tady také vypsat … třeba mi to pomůže od mých depresi. Jsem 14 let s partnerem máme dvě děti deset let žijeme bez sexu není zájem z jeho strany a po par měsících už ani z moji. Nerozumíme si prakticky v ničem jediné na čem se dokážeme je výchova děti. Nemáme rádi ani své rodiny jelikož jsme každý úplně jiný neslo ty vztahy rodinné zachovat. Několikrát do týdne se hádáme vždy to začne stejně urážení z partnerovi strany je silné deprimujici a přiznávám ze po 14 letech jsem totálně vyčerpána. Stále řeší jen jednu věc úklid. Mám dvě práce jelikož jámě chtěli chalupu přestavět na barák snažil se stále vydělávat hodně peněz. Mám pouze 5 dni v měsíci volno jinak jedu pořad 12h v práci. Vše koupím jak dětem tak jemu dovolené u more telefony iPhone nejnovější jsou u nás běžné. Přesto se nezavdecim a stále mě partner urazí do špin prasat a bůh ví čeho všeho občas jen placu ale někdy mám chuť nezit. O děti se vždy perfektně postará bouzel pro mě neudělal nic za dlouhých 14 let . Naučila jsem se nic nepotřebovat a vše si sama zarizovat. Jsem smutná duše co žije bez lásky a bez citu a bojím se co bude dal. Nedokážu říct dost a nechat ho odejít . Často placu a cítím se hrozné unavená. Je mi 40 let a nechci žít bez lásky neumím to a velmi mě to trápí.
Dobrý večer Už nevím jak s manželem mluvit . Pri každé hádce jsem špatná já , já za vše mužů a vytahuje chyby co jsem kdy udělala . Nadává mi , ponižuje , dokáže ze mě udělal úplně nulu co nic nedokázala . Snažila jsem se mu říct co mi vadí atd . Prostě nic nepochopí a hned , že jsem já ta špatná . Manžel jak byl malý viděl v rodině násilí kdy otec mlátil a urážel matku . Nechce si to přiznat , že má nějaký problém . Máme spolu 2 děti a jsme spolu 7 let a poslední měsíce jsou ty urážky horší a horší . Mám chuť i odejít , ale nechci dětem rozbít rodinu . Popravdě nevím jak s ním už mluvit a ani nechce slyšet , že by potřeboval třeba psychologickou pomoc . Momentálně řešíme peníze . Samozřejmě je to moje vina , živí mě už pár let a už ho to nebaví . Jsem na rodičovské poslední rok . Má cenu ještě zkoušet s ním mluvit a nebo to prostě vzdát ? Děkuji za odpověď
Dobrý den Gejbis, z popisu Vaší situace v manželství usuzuji, že prožíváte pocit vyčerpání a deprivace. Deprivace je stav, kdy člověk dlouhodobě nemá dostatečnou možnost k uspokojení některých ze svých základních psychických potřeb. Ve vašem případě jde o neuspokojené potřeby stabilního vřelého citového vztahu, který je důležitý k tomu, abyste se cítila naplněná a spokojená. Zmínila jste, že s manželem si nevycházíte ve více ohledech a často se hádáte. V úspěšném vztahu je důležité, aby partneři mezi sebou komunikovali o svých pocitech a potřebách. Buďte ke svému manželovi upřímná a otevřená. V rámci soukromého rozhovoru mu v klidu zkuste vysvětlit, že sice si vážíte jeho péče o děti, ale vy jako jeho manželka nepociťujte z jeho strany žádnou lásku a vřelost a to vám moc chybí. Nebojte se mluvit otevřeně o svých pocitech před manželem. Manželství je vždy o dvou lidech a není třeba zapomínat na to, že partnera nezměníme, můžeme změnit jen sami sebe. Častokrát je krize v manželství příležitost k tomu, aby se oba lidé zamysleli nad tím, jak mohou změnit sebe sama, aby se ten druhý začal cítit lépe a byl spokojenější. To je zřejmě otázka i pro Vašeho manžela a pro vás, jak moc jste ochotni něco změnit, aby vaše manželství fungovalo a bylo plnohodnotné. Mohla by být pro vás nápomocná i párová terapie, kde byste měli oba prostor vyjádřit se sám za sebe a přitom by byl váš rozhovor veden psychologem. Přeji spoustu sil. M.M.Ilavská, Online psycholog poradny Mojra.
Dobrý den Nicol, je velmi pravděpodobné, že chování které manžel praktikuje k Vám pramení z jeho dětství, kdy viděl že se tak chová jeho otec k matce a tedy může jít o jistý vzorec chování, který lze změnit jen s pomocí odborníka. Je však důležité, aby to chtěl Váš manžel sám od sebe a aby si uvědomil, jak vám jeho chování ubližuje a že ponižování je jistým druhem psychického násilí. Zkuste mu dát najevo soucit a porozumění, že prožil těžké dětství kde musel dívat na násilí, ale zároveň zkuste být i ráznější a tím mu stanovit podmínku, že pokud se nezamyslí nad jeho chováním k vaší osobě, budete nucena podstoupit jiné kroky k tomu, abyste před jeho násilným chováním uchránila sebe a případně i děti. Problémy v manželství se dají vždy vykomunikovat, ale záleží na tom, jakým způsobem se to člověk snaží podat svému partnerovi. Přeji všechno dobré.M.M.Ilavská, Online psycholog poradny Mojra.
Můj manžel mě ponižuje před svim bratrem a když mu píšu jak mi je tak mu to říká nebo dává číst necítím se v této situaci dobře
Dobrý den Lenko, nenapsala jste o Vaší rodinné situaci příliš mnoho informaci. Napadá mě, jestli je to jenom v přítomnosti bratra nebo obecně pořád? Myslím si však, že pokud jakékoliv chování Vašeho manžela způsobuje, že se necítíte dobře, máte pocit ponížení a ztráty důvěry, měla byste mu to na rovinu sdělit a začít to řešit. Řekněte mu o svých pocitech, o tom, co Vám vadí v jeho chování /slovech a proč. Dejte mu najevo, že Vám to ubližuje a nastavte si svoje hranice. Pokud jste už rozhovor zkoušela a nic se nezměnilo, můžete vyhledat pomoc párového terapeuta. V partnerství/manželství by nikdo neměl být ponižován a je potřeba se proti tomu bránit. S pozdravem Mgr. Tamara Sembol, psycholog poradny MOJRA.
Dobrý den, prosím o radu. .Žiju s přítelem 6 let a máme školu 3 lete dítě od té doby , a dceru mám 12 letou z prvního manželství .jsem pochopila s kým žiju narcis .Ponižuje , rozčiluje,hada se ,vše negativní .Už jsem se odstěhovala, ale z finančních důvodu se vrátila po jeho přesvědčování vše bude dobrý .Stále vyvolává hádky , ponižuje mě já se braním a vysilujeme mě to .Vím že se nezmění a lepší odejít. Máte řadu jaj reagovat na jeho slova ,ponižování poukazování na moji dceru či dělá špatně je to furt dokola .Děkuju Bošková
Dobrý den Renato, chápu, že máte náročnou situaci. V této situaci navíc nejste sama, jak uvádíte, partner své chování obrací také na dceru. Tedy důsledky psychického ponižování, o nichž se píše v článku výše, dopadají nejen na Vás, ale i na ni. Již jste jednou odešla a vrátila se, situace se opakuje, nic se nezměnilo, jak uvádíte. Je tedy velká pravděpodobnost, že se v partnerově chování ani do budoucna nic nezmění. Ve Vašem komentáři píšete, že je lepší odejít a že Vám v tom v podstatě brání finanční situace. Zkuste se v této věci poradit s příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí, který by Vám danou situaci mohl pomoci řešit. OSPOD plní také poradní funkci pro rodiny v nouzi, pracovníci by Vám mohli poskytnout informace o možnostech bydlení ve Vašem okolí, azylových domech či jiných možnostech, kam byste s dětmi mohla jít. Mgr. J. Rozsypalová, Online psycholog poradny Mojra.
Rozešla jsem se s "kamarádem s benefitem". On ženatý, já vdova(66 let). Cca 3 roky jsme se nepravidelně potkávali, někdy 1x týdně, jindy i po 3 měsících. Nikdy bych s ním nežila, to věděl. Nedávno jsem mu oznámila, že končím náš vzah protože mám přítele. Od té doby maily, SMS, zvonění u dveří . A také vpád do mého bytu. Ponižování, urážky, nemohla jsem ho dostat z bytu ven. Přeci jen je o mnoho silnější. Neskutečně jsem se bála. Pak mě polil a odešel. Dnes "pouze" SMS. Mám strach se vracet do svého bytu. Stydím se za jeho chování. A nevím jak se chovat. Co dělat až se zase objeví.
Dobrý den Jano, Vy byste se rozhodně neměla stydět za jeho chování, za jeho chování nese odpovědnost pouze on. Vzhledem k obavám, které máte, bych Vám určitě doporučila vše ohlásit na policii, svěřit se někomu blízkému a hlavně co nejméně chodit sama a taky si zakoupit teaser a pepřový sprej a vždy jej nosit u sebe. Mgr. V. Pavlisková, psycholog online poradny Mojra.cz