Vaří, pere, uklízí. Že by
prototyp dokonalého muže? Ano, pokud zůstane jen u tohoto vypomáhání
v domácnosti. Jakmile však muž musí povinně trávit večery doma, víkendy
jedině u tchyně místo na pivu s kamarády, do výběru dovolené nemá co
mluvit, výplatu odevzdává mezi dveřmi manželce a na vše musí nejprve získat
svolení své ženy, není to pan Dokonalý, ale pan Podpantoflák!
Zoufalec i rukojmí
Podpantoflákem se muž nenarodí,
podpatnoflákem se stává vlivem různých okolností. Není neobvyklé, že dříve
lovec žen, který vystřídal mnoho partnerek a užíval si svou svobodu po všech
stránkách, velký drsňák a bavič kolektivu, po svatbě „zkrotne“ a stane se
z něj loutka v rukou jeho manželky.
Jak je to možné? Někdo si myslí,
že chlap tak dlouho přebíral, až přebral a zbyla na něj už jen ta jeho
semetrika. Možná ano. Většinou je však příčinou podřízenosti partnera určitý
zažitý vzorec z dětství. Jednoduše řečeno, pokud muž vyrůstal
v domácnosti, kterou ovládala jeho matka, bude takový systém vyhledávat a
preferovat.
Muž se v dětství od
rodičů naučil, že matriarchát je jediný systém, při kterém může rodina
fungovat. S dominantní ženou po boku se pak muž cítí v bezpečí, je to
jeho jistota. A to i přesto, že se dennodenně musí ponižovat, ztrácí svou
osobitost a stává se naprosto submisivním.
Typické znaky pana Podpantofláka
- Nemůže o ničem rozhodovat sám, vždy musí mít svolení manželky.
- Nikdy nedosáhne svého, názor jeho ženy převažuje.
- Není manželkou nijak respektován.
- Změní se tak, jakého ho chce mít manželka (ta mu vybírá oblečení, účes, z masožravce se stane vegetarián atd.).
- Manželka mu zakazuje, nebo vybírá kamarády.
- Nikdy, ale opravdu nikdy se neohlédne za jinou ženou, protože se bojí, že by se to doslechla manželka.
- Partnerka má nad ním absolutní kontrolu, musí ji hlásit kde a s kým je, za co kolik utratil, proč se opozdil apod.
- Zastává všechny domácí práce.
- Omlouvá svou ženu před ostatními, vždyť ona to všechno dělá jen „pro jeho dobro“
… a mnoho a mnoho dalšího…
Jak z pana Podpantofláka udělat opět sebevědomého muže?
Tak to opravdu není jednoduché.
Tento typ mužů si třeba i uvědomuje, že není ve vztahu tak šťastný, jak by
chtěl, ale vyhovuje mu to. Většinou totiž nemá dostatečné sebevědomí, bojí se,
že zůstane sám.
Můžete (a měli byste) se pokusit
s partnerkou promluvit, říct ji, že to už takto dál nejde, že vás dusí a
že to chcete jinak. Bez odborné pomoci se však většinou neobejdete.
Vypěstovat si zdravé sebevědomí a
vymanit se z područí dominantní manželky není vůbec jednoduché.
V první řadě je podstatné zjistit příčiny nízkého sebevědomí, zda byla
nějaká traumata v dětství, v jakém rodinném systému jste vyrůstali,
zda podpantofláctví nesouvisí i s něčím jiným atd. A toho se doberete
nejlépe pod vedením psychologa.
Zadéjte Váš kometář.
Myslim, ze to musi byt spojene i se sexualnimi potrebami obou. Zena potrebuje kontrolovat tento zivot muze i co se tyce autoerotiky, protoze nema tak caste potreby a muz to zahrne do domaciho sexu. Zena tim muze svou moc ale zneuzivat. Coz se deje u nas.
Dobrý den Radku, co se týče autoerotiky a erotiky, tak zde je to hodně individuální, nelze zobecňovat. Ani v oblasti četnosti, intenzity, přístupu, vnímání. Každý vztah je určitou manipulací, záleží na tom, jak tuto manipulaci využíváme nebo zneužíváme, jak k ní přistupujeme, zda a do jaké míry si ji uvědomujeme, jak respektujeme své hranice a hranice toho druhého. Jak se dokážeme bavit o tom, co nám dělá dobře, co nedělá, co potřebujeme a jak to potřebujeme a zda jsme ochotni hledat společná řešení, když někdo potřebuje něčeho více a někdo méně. V každém vztahu může dojít k zneužití moci. Je jedno, zda jde o ženu nebo o muže. Někomu může vadit, že partner nebo partnerka sleduje pornografii, někomu to nevadí. Tady je to hodně o sebepoznávání, poznávání toho druhého a také o hledání společných hranic a respektu vzájemných osobností, včetně vývoje ve vztahu. Je fajn o těchto věcech mluvit a ujasňovat si, jak to kdo ve vztahu má, co a proč se mu nelíbí nebo líbí a co jsme nebo nejsme ochotni akceptovat. Někdy je těžké o intimních věcech ve vztahu diskutovat, zvláště pokud na to nejsou lidé zvyklý. Doporučuji při těchto rozhovorech aktivně naslouchat, nevyčítat, nenaléhat, klidně otevřeně říci, že pro nás tento rozhovor není snadný, nicméně je důležitý. Podstatné je také respektovat, jak to partner má. Jakýkoli nátlak v této oblasti většinou způsobuje uzavírání partnera či partnerky do sebe, což se může negativně projevit na vztahu samotném. S pozdravem Mgr. J. Rozsypalová, psycholožka online poradny MOJRA.