Plánovaný potrat: Když se místo úlevy dostaví výčitky a lítost

https://blog.mojra.cz/post/357

Spoustě lidí může připadat zvláštní, že by ženy po plánované interrupci mohly být smutné. Vždyť se pro zákrok přece samy rozhodly. Takže logicky by se jim mělo spíše ulevit…

 


Martina (19): Neměla jsem zrovna jednoduché dětství, vyrůstala jsem se čtyřmi sourozenci, táta byl od rána do večera v práci a máma na nás nestačila. Od 12 jsem se začala poflakovat po ulici, našla si partu, která byla vše, jen ne svatá. Ve 14 jsem utekla z domova s „láskou svého života“. No zas tak velká láska to očividně nebyla, protože při prvním problému vzal nohy na ramena. Ano, otěhotněla jsem. Bez střechy nad hlavou, bez peněz, jistoty… Do tohohle jsem nechtěla přivést své dítě. Kupodivu mi pomohla nejstarší sestra, která mě vzala ke svému gynekologovi a domluvila mi potrat. Možná jsem si myslela, že se vše vrátí do starých kolejí, ale nestalo se. I když jsem svoje miminko neviděla v podstatě ani na ultrazvuku, když bylo po všem, cítila jsem hroznou prázdnotu. A nikdo mě nechápal…

 


Alena (48): Mám už tři děti a v 45 letech jsem neplánovaně otěhotněla počtvrté. S manželem jsme se i přes náš věk na miminko těšili. Měla jsem strach, jestli všechno zvládnu, ale mé děti i rodina mě opravdu podporovali. Nebudu tvrdit, že by vše šlo hladce, měla jsem od začátku různé komplikace a rizikové těhotenství. Jenže rána přišla v okamžiku, kdy jsem za sebou měla genetické vyšetření. Lékaři mi oznámili, že miminko bude s největší pravděpodobností postižené. Doporučili mi potrat. Bylo to náročné rozhodování, manžel mi potrat rozmlouval, že to určitě zvládneme. Ale já jsem se rozhodla jinak. Nechtěla jsem přivést na svět dítě, které to bude mít od začátku takhle těžké, které možná ani nebude žít, ale spíš přežívat. A kdo by se o něj postaral, až bych tu pro něj jednou nebyla? A tak jsem podstoupila plánovanou interrupci. V hloubi duše vím, že jsem udělala správně, ale do smrti ve mně nejspíš bude hlodat červíček pochybností, co kdybych to tenkrát udělala jinak…

 


(Ne)dobrovolný potrat a jak ho zvládnout?


Ať už se žena rozhodne pro potrat z jakéhokoliv důvodu, vždy je za tím nějaká okolnost, něco, co ji k tomuto rozhodnutí „donutí“. S odstupem můžeme tedy říct, že interrupce je vše, jen ne akt svobodné vůle. Ženy jsou pod obrovským tlakem, jsou zoufalé a nevidí jinou možnost, jak situaci vyřešit. A jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci.


Před potratem se pak žena snaží všemožně své rozhodnutí obhájit, a to zejména před sebou samotnou. Pořád dokola si opakuje, že to tak bude lepší, připomíná si důvody, proč se k potratu rozhodla. Lékaři ji ujišťují, že se není čeho bát, že jde o rutinní zákrok, který ji nijak neohrozí. Nejspíš ji ještě na sále proběhnou hlavou poslední pochybnosti. Jenže pak už je konec. A pocit úlevy, který čekala? Ten se nějak ne a ne dostavit.


Místo toho se objeví obrovský pocit viny, smutek, deprese, panika či úzkost. Některé ženy se snaží celý „zážitek“ vytěsnit z paměti, jiné si jej opakují stále dokola. Jedny mají obrovský strach z neplodnosti a paradoxně se u nich projeví nutkavá touha co nejdříve znovu otěhotnět. K tomu všemu nedokáží přestat truchlit a plakat. Okolí je mnohdy nechápe, protože se přece samy rozhodly miminka vzdát.


Bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak se s potratem vyrovnat. Většinou to chce prostě čas a dopřát si prostor na truchlení. Jindy se však ani postupem času žena nedokáže zbavit svého špatného psychického rozpoložení, v tomto případě je nutné se mít na pozoru, protože deprese a úzkosti z potratu mohou velmi rychle přerůst v závažný problém – postinterrupční syndrom.

 


Pro ženu je po potratu důležité mluvit o svých pocitech, ať už s partnerem, rodinou, přáteli. Ti by měli mít pochopení pro vaše rozhodnutí i pro to, co cítíte. Bohužel často tomu tak není, okolí má spíše snahu pocity viny bagatelizovat, odkazovat se na to, že žena má přece to, co chtěla.

 


Máte za sebou interrupci a vaše okolí vás nechápe? Máte pochybnosti, zda jste se rozhodla správně? Obviňujete sebe, nebo své okolí? Nedaří se vám zvládnout vaše nálady?


Doporučujeme promluvit si s některým z našich psychologů. Jsou to nezaujatí odborníci, kteří vás vyslechnou a rozhodně vás nebudou soudit. Právě psycholog se bude snažit pochopit vaše rozhodnutí a v konečném důsledku společně zapracujete na odstranění pocitu viny tak, abyste se dokázala s potratem vyrovnat.

 

 










 
Právě jste četli článek: Plánovaný potrat: Když se místo úlevy dostaví výčitky a lítost

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



Mojráček má strach z bubáka

Mojráček má strach z bubáka

„Maminko? Maminkooo!“ volal jednou v noci Mojráček ze svého pokojíčku. Maminka k němu rychle přiběhla a ptala se, co se stalo. Mojráček jí řekl, že měl škaredý sen, že se bojí a nemůže usnout. A tak mu rodiče dovolili protentokrát spinkat v jejich posteli. Jenže ani druhý den se Mojráčkovi nespalo lépe, vždy přišel celý vystrašený za rodiči do ložnice. A po několika dnech už nechtěl jít do svého pokojíčku vůbec. Rodiče si ...

Pokračovat ve čtení

Truchlení: jak se vyrovnáváme se ztrátou blízké osoby

Truchlení: jak se vyrovnáváme se ztrátou blízké osoby

Odchod milované osoby je jednou z nejtěžších situací, jaké nás mohou v životě potkat. Truchlení je pak přirozenou reakcí potřebnou k tomu, abychom se s touto ztrátou vyrovnali, smířili se s ní a mohli začít žít nový, částečně pozměněný, život. Truchlení bychom ale neměli v žádném případě podceňovat. Počáteční šok a popírání Tato fáze nastává bezprostředně po seznámení se s tragickou událostí. Jsme ...

Pokračovat ve čtení

ÚSMĚV MÁMY A MOJRA.CZ SPOJILI SVÉ SÍLY

ÚSMĚV MÁMY A MOJRA.CZ SPOJILI SVÉ SÍLY

Mateřství je spojováno s pocity štěstí a radosti. Sociální sítě plní dokonalé fotky dokonalých rodin. Všichni se usmívají od ucha k uchu, všichni vypadají, že přesně vědí, co dělají. Je to ale vždycky opravdu tak? Po porodu se může objevit také smutek, úzkosti, strach a panika. Maminky pak bojují s tím, že se přece takhle cítit nemůžou. Přicházejí otázky: Proč se tohle děje jenom mně? Proč nejsem šťastná jako ostatní mámy?&nb...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz


Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat Přehrát video