Násilí na ženách: jaké jsou varovné signály, charakteristiky, průběh, kde hledat pomoc, a co děti?

https://blog.mojra.cz/post/378

Násilí na ženách je jedním z nejčastějších způsobů porušování lidských práv. Statistiky hovoří jasně, nějakou formou násilí ze strany muže se setkalo až 35 % žen! A to není zahrnuto sexuální obtěžování. Čísla zvedá i pandemie koronaviru, kdy se významně zvýšil zájem o služby organizací pracující s obětmi domácího násilí, a to až o 60 %.


Každým rokem u nás desítky žen přijdou o život právě následkem takového násilí. Pravděpodobně by těmto ženám pomohlo, kdyby se odvážily někomu svěřit s tím, co prožívají a začaly by hledat pomoc. Zákon přitom považuje jako trestný čin už ty počínající fáze spirály domácího násilí. Proto bychom rádi v rámci mezinárodního dne násilí na ženách toto téma otevřeli a nastínili, jaké jsou možnosti řešení.


Jak poznám domácí násilí v pokročilejší fázi?


Typické charakteristiky domácího násilí jsou následující:

  • Opakování (střídá se období klidu, napětí, útok a následné usmiřování a sliby, že se to nebude opakovat)
  • Dlouhodobost
  • Stupňování (postupně se objevují závažnější formy násilí a zvyšuje se také frekvence útoků)
  • Soukromí (násilí se odehrává v soukromí a typické je, že se partner na veřejnosti chová úplně jinak, často se prezentuje jako vzorný parnter)
  • U oběti se objevuje tzv. Syndrom týrané ženy ten se projevuje těmito znaky:
  • Žena se z násilí, které je na ní pácháno viní sama a ani si neumí představit, že by to bylo jinak (není dost dobrá, je neschopná, neumí udělat partnera šťastného, nenaplňuje dostatečně jeho potřeby, takže má na takové chování právo)
  • Žena se obává o život svůj a také o život svých dětí
  • Žena má pocit, že partner/násilník ví vše, je všude a je o krok napřed
  • Žena má tendenci bagatelizovat a skrývat, co se děje, svého partnera omlouvá před sebou i před okolím
  • Ženy mají pocit, že jim nikdo neuvěří
  • Ženy si neumí představit, že by od tohoto partnera odešly
  • Ženy mění v průběhu hranice toho, co jsou ochotné tolerovat, změní se jim životní hodnoty, snižuje se jim sebevědomí a objevuje se u nich apatie a sebedestruktivní chování
  • Ženy se stávají mnohem více vstřícné a ochotné vyhovět jakýmkoliv požadavkům lidem ve svém okolí


Jaké podoby může domácí násilí mít?

Nejčastěji se nám pravděpodobně vybaví násilí fyzického charakteru, jako jsou facky, rány pěstí, uhození různými předměty a mnoho dalších. Do (nejen) domácího násilí však patří také například psychické násilí, které může zahrnovat různé typy zastrašování, výhružná gesta, omezování a přílišná kontrola oběti, nadávky a různé formy zesměšňování, ale také zlehčování a popírání násilí a svádění viny na oběť. Patří zde i různé formy vydírání a vyhrožování, ke kterému mohou být využívány i třetí osoby (nejčastěji děti). Mezi další formy domácího násilí patří i násilí sociálního a ekonomického rázu, které zahrnují zakazování návštěv nebo odrazování návštěv, aby příště nepřišly, zákaz telefonování, používání telefonu, televize nebo jiných spotřebičů a v neposlední řadě také zamezení přístupu k financím či nucení k přepisu nemovitostí na násilníka. Do násilí na ženách spadá také násilí sexuálního rázu, tedy nucení k sexuálním praktikám, které oběti nejsou příjemné nebo znásilnění. Agresivní projevy může ještě umocňovat alkohol v krvi agresora.


Jak poznám, že nejde jen o konflikt?

Tuto otázku si můžete klást hlavně v potenciálních začátcích takového násilí. Hlavním rozdílem je zde skutečnost, že u konfliktu proti sobě stojí dvě rovnocenné osoby, ani jedna z nich nijak nevyužívá své moci, a je zde snaha dojít ke konstruktivnímu řešení konfliktu. Tyto charakteristiky domácí násilí postrádá, navíc se u něj jedná o dlouhodobé trvání, jak jsme popsali výše.


Nejsem si jista, zda to je můj případ

Pročítáte si charakteristiky, něco možná trochu sedí, ale něco úplně ne a vlastně vám to zase tak vážné nepřijde. Jak poznat, jestli jste v ohrožení a je tak potřeba situaci řešit? V tomto případě není od věci nezávazně zavolat na některou z bezplatných linek, které nabízí bezpečný prostor pro probrání i těchto otázek. Dozvíte se tam i jaké jsou vaše možnosti, jak tuto situaci dále řešit. Seznam možností, kde se můžete obrátit, naleznete na konci článku, a to i s příslušnými kontakty. Pokud byste preferovala větší prostor pro otázky a sdílení, zkuste využít služeb psychologa, se kterým můžete vaši nejistotu nebo obavy probrat. Psycholog vám také nabídnou strategie, jak situaci zvládnout a pomůže vám mít nad situací nadhled. Mojra.cz má širokou nabídku odborníků různých zaměření, se kterými si můžete jednoduše domluvit schůzku online.


Pravděpodobně jsem také obětí, co mám dělat?

Zde se opakují možnosti z předchozího odstavce, tedy kontaktování některé z linek důvěry nebo konzultace s psychologem. Dobrou volbou je také Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí, která funguje nonstop a pracovníci si poradí i s tím, pokud máte podezření na domácí násilí u kamarádky nebo známé. Pokud je ovšem domácí násilí v pokročilém stadiu, je na zvážení také kontaktování Policie ČR.



Krizový plán

Je-li vaše situace vážná a jste si vědoma, že ji musíte začít řešit, je dobré mít na paměti kroky krizového plánu 

  • Svěřte se člověku, kterému můžete věřit s tím, co se odehrává
  • Schovávejte si důkazy o domácím násilí (fotografie zranění, poničených věcí, chomáče vlasů nebo roztrhané oblečení)
  • Naplánujte si možný útěk – v co nejbezpečnější dobu, co nejbezpečnějším způsobem
  • Mějte u sebe kontaktní údaje na místa, kde vám pomohou (příbuzní, azylové domy, krizové linky, linky bezpečí)
  • Uschovejte si nejdůležitější osobní věci a dokumenty u někoho, komu věříte (lékařské zprávy, peníze, doklady, oblečení, oddací list, rodné listy dětí, důležité smlouvy)
  • V případě, že po některém z útoků musíte navštívit pohotovost či lékaře, svěřte se lékaři s tím, co se stalo a poproste o dokumentaci
  • V případě nebezpečí neváhejte zavolat o pomoc Policii ČR (158, 156, 112), děti v průběhu takového útoku neberte do náručí, tam by bylo ještě zranitelnější
  • Pokud jste v průběhu hovoru s policií napadena, nechte telefon vyvěšený, křičte nebo nahlas popisujte, co se děje
  • Domluvte si (nejlépe se sousedy) signály, při kterých poznají, že jste v nebezpečí a potřebujete, aby zavolali policii (může to být rozsvícení světla nebo nějaký zvukový signál)
  • Po útoku neuklízejte, poničené a posunuté věci budou sloužit jako důkazy
  • Po příjezdu policie je nejvhodnější odejít s nimi do jiného pokoje, abyste mohla bez přerušování a vlivu násilníka říct, co se stalo
  • Neodmítejte podrobení se lékařskému vyšetření
  • Nebojte se policistů ptát: Z jaké přijeli služebny? Jaké jsou jejich jména? Co se bude dneska dít? Co se bude dít zítra? Kdy bude zadržený propuštěn? A jakou ochranu budete mít?


Jak pracovat s dětmi?

Pokud jsou ve vaší domácnosti i děti, je třeba s nimi pracovat. Určitě se to nesnažte tajit. Promluvte si s nimi, ujistěte je, že to není jejich vina, a že je ve chvílích, kdy se útok odehrává prioritou, aby chránily samy sebe, ne vás. Je ideální, pokud se mohou v takových situacích zamknout u sebe v pokoji, případně jim vyhraďte jinou místnost s klíčem, nebo se domluvte se sousedy, že se mohou uchýlit k nim.


Stěhuji se od násilníka, mám vyhráno?

Často si oběti myslí, že odstěhováním se od agresora se problém vyřeší a zůstane jen nehezká vzpomínka. Bohužel to není tak jednoduché, vyrovnání se s takovými zážitky a zkušenostmi je proces, to by se nemělo podceňovat a přicházející negativní či ambivalentní pocity po odloučení od partnera by se neměly potlačovat. Může přijít strach, že si nás někde najde, pocity, že nás sleduje, nebo myšlenky o tom, zda jste udělala dobře, jestli jste to nepřehnala. Může se dostavit i generalizace v podobě skutečnosti, že budete mít strach ze všech mužů. V průběhu domácího násilí se u žen může vytvořit trauma, které v nich zanechává dlouhodobé následky. Proto zvažte návštěvu psychologa, který vám vytvoří bezpečné prostředí, kde můžete své pocity a myšlenky sdílet a pracovat na strategiích, jak se se svými zážitky vyrovnat tak, aby vás nadále negativně neovlivňovaly.



Video na téma domácího násilí:
Mgr. B. Sabaka







Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



Násilí na ženách: Rozhovor s Mgr. Adélou Segetovou

Násilí na ženách: Rozhovor s Mgr. Adélou Segetovou

Jaké pocity nejčastěji z dlouhodobého hlediska prožívají oběti domácího násilí či znásilnění? Jak to ovlivní jejich psychiku?Oběti domácího násilí zažívají celou paletu emocí. Mohou prožívat strach, hněv, smutek, apatii, ale také stud, naději, lásku či vinu. Tato různorodost pocitů souvisí s cyklem násilí, při kterém dochází ke střídání fáze klidu, zvyšování napětí a násilí. Rovněž díky tomu, že oběti domácího násilí ...

Pokračovat ve čtení

Psychologie zločinu: Proč se z lidí stávají zločinci?

Psychologie zločinu: Proč se z lidí stávají zločinci?

Jsou vám tyto věty povědomé? Můžeme je poměrně často slyšet nebo číst v krimi zprávách a v novinách. Mohlo se vám to ale stát i na vlastní kůži, někdo z vašeho okolí, o kom jste si mysleli jen to nejlepší, udělal něco strašného. A teď nevíte, jestli máte tak příšerný čich na lidi, nebo to na sobě opravdu nedal znát. A můžete teď někomu plně důvěřovat? Těch hodných, slušných, bezproblémových a úspěšných, kteří jedn...

Pokračovat ve čtení

Mojráček má strach z bubáka

Mojráček má strach z bubáka

„Maminko? Maminkooo!“ volal jednou v noci Mojráček ze svého pokojíčku. Maminka k němu rychle přiběhla a ptala se, co se stalo. Mojráček jí řekl, že měl škaredý sen, že se bojí a nemůže usnout. A tak mu rodiče dovolili protentokrát spinkat v jejich posteli. Jenže ani druhý den se Mojráčkovi nespalo lépe, vždy přišel celý vystrašený za rodiči do ložnice. A po několika dnech už nechtěl jít do svého pokojíčku vůbec. Rodiče si ...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz


Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat Přehrát video