Určitě znáte slovní spojení nebýt sám sebou nebo nebýt ve vlastní kůži. Používáme je v běžném, každodenním životě a myslíme to obrazně. Trpíte-li ale některou z disociativních (konverzních) poruch, dostávají tyto průpovídky úplně nový význam. Začínají totiž platit doslovně. Oddělený, odštěpený, vytěsněný. To jsou slova, která tyto poruchy charakterizují asi nejlépe.
Disociativní (konverzní) poruchy
Tyto poruchy jsou poměrně vzácné a pojí se obvykle s nějakou traumatickou událostí, dlouhodobě nedořešenými problémy či narušenými vztahy. Disociativní stav má obvykle náhlý začátek a stejně náhlý konec. Je narušená integrace a integrita paměti, vlastní identity a vědomí.
Malý slovníček pojmů
Co
je to DISOCIACE?
Oddělení vzpomínek či identity od našeho vědomí. Zjednodušeně to znamená, že jsou tyto věci přesunuty a uloženy někde, kde k nim naše vědomí nemá přístup.
Co
je to INTEGRACE?
Začlenění, zapojení, sjednocení či ucelení. V našem případě sjednocení všech psychických funkcí a začlenění traumatického zážitku do naší psychiky.
Příčiny: problém není v těle!
Je velmi důležité říci, že disociativní poruchy mají
psychogenní příčinu. Co to znamená? Znamená to, že příčinou není poškození
mozku ani jiné tělesné poruchy a obtíže. Příčina je v naší psychice.
Jak už jsme psali, disociativní poruchy se rozvíjejí v souvislosti
s traumatickým zážitkem (tím může být například přepadení, autonehoda, zneužívání, týrání…).
Naše psychika, v rámci takové své sebeobrany, tento zážitek nějakým způsobem
vytěsní či odštěpí od zbytku naší osobnosti. Chce nás tak uchránit.
Disociativní poruchy nevznikají po každém traumatickém
zážitku!
Klasifikace dle MKN-10
Pro diagnostiku disociativní poruchy je důležité vyloučit jakoukoli organickou příčinu a najít spojitost s traumatem. Existuje hned několik typů disociativních poruch.
Co je to MKN-10?
Jedná
se o desátou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí, ve které najdeme, jak už ostatně
název vypovídá, klasifikaci všech možných nemocí a poruch, včetně jejich
diagnostických kritérií a příznaků. Duševní onemocnění najdeme pod písmenkem F
a příslušným číslem dané poruchy.
Disociativní amnézie – F44.0
Disociativní amnézie se
projevuje ztrátou paměti a vzpomínek na určitou událost – nejčastěji na
traumatický zážitek.
Dotyčný člověk si neuvědomuje, že
by v jeho paměti byla nějaká mezera. Psychika traumatickou vzpomínku odštěpila
proto, aby nás dále neohrožovala.
Je nutné vyloučit organické poškození a jiné somatické příčiny. Také je nutné vyloučit běžnou zapomnětlivost, která může být způsobena například únavou. Pokud dojde k narušení paměti v souvislosti s požitím alkoholu nebo jiné omamné látky, nejedná se o disociativní amnézii.
Disociativní fuga – F44.1
Disociativní fuga je podobná
disociativní amnézii, navíc se zde přidává neuvědomované cestování na neobvyklá
místa.
Disociativní fuga vzniká náhle a
náhle také odeznívá. Obvykle trvá v řadu hodin, výjimečně dny či měsíce. Dotyčný
často nasedne do auta a jede na místo, které pro něj vůbec není typické, často
úplně neznámé. V průběhu cesty si neuvědomuje kdo je, kde je ani proč tam
jede. Na první pohled ale působí normálně.
Po procitnutí z toho stavu má na celou cestu amnézii, vůbec neví, jak se na daném místě ocitnul ani proč.
Disociativní stupor – F44.2
Disociativní stupor je charakteristický
úplným vymizením pohybů a reakcí na okolní podněty.
Opět je zde potřeba vyloučit somatické příčiny. Dotyčnému chybí jakékoli spontanní pohyby, vypadá ztuhle, jako by zamrznul. Není narušeno vědomí.
Trans a stavy posedlosti – F44.3
Trans se pojí s dočasnou ztrátou
vědomého pocitu vlastní identity. Narušeno je také uvědomování si okolí. Paměť
je zachovaná.
Posedlost je stav, kdy se
dotyčný cítí být ovládán jinou bytostí či nějakou nadpřirozenou silou.
O transu a posedlosti jako disociativních poruchách hovoříme pouze tehdy, je-li to stav nechtěný, vůlí neovlivnitelný a nebyl navozen při nějakém konkrétním obřadu či rituálu.
Disociativní motorické poruchy – F44.4
Disociativní motorická porucha
se projevuje ztrátou schopnosti se pohybovat, případně i mluvit.
Je velmi důležité, aby dotyčný člověk podstoupil komplexní lékařské vyšetření a aby byla vyloučena somatická příčina.
Disociativní záchvaty – F44.5
Disociativní záchvaty, též
disociativní křeče, jsou záchvaty podobné epileptickým záchvatům.
Při disociativních záchvatech dochází jen zřídka ke kousnutí do jazyka či pomočení. To je jeden z rozdílů mezi touto poruchou a epilepsií.
Disociativní anestezie a ztráta citlivosti – F44.6
Disociativní anestezie v podstatě
znamená, že mozek správně nezpracovává informace ze smyslových orgánů.
Příkladem může být konverzní hluchota či slepota – daný smysl jakoby nefunguje, ačkoli to nemá žádnou tělesnou příčinu.
Jiné, nespecifické, smíšené
Existuje mnoho dalších typů
disociativních poruch, které se poté schovávají v kategoriích jiné,
nespecifické či smíšené. Představíme si jednu, která je asi nejznámější.
Mnohočetná porucha osobnosti
Mnohočetná porucha osobnosti, též
disociativní porucha identity, je porucha, kdy se v souvislosti s traumatickým
zážitkem odštěpí celá jedna část naší osobnosti. V jednom člověku pak
existuje více osobností, tzv. alter ega.
Tato porucha je velmi vzácná, často
bývá námětem pro filmy či knihy. V jednom člověku může existovat hned
několik osobností, dotyčný o nich většinou neví. Tyto osobnosti můžou být úplně
odlišné od skutečného já! Mohou být klidně v dětském věku, jiného pohlaví,
mohou plynule mluvit cizím jazykem apod.
Možnosti léčby
Na prvním místě je v tomto případě
psychoterapie. Jako účinná se ukazuje KBT terapie a terapie dynamická. Kombinuje se také s farmakoterapií,
nicméně léky spíše pomáhají k odstranění přidružených symptomů, nikoli k odstranění
samotné příčiny poruchy.
Klíčové je zpracovat traumatické zážitky, které jsou spouštěčem dané poruchy, poté je lépe je pochopit a integrovat.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.