Derealizace a depersonalizace, dva pojmy, které spolu velmi úzce souvisí a spojuje je jedno: specifické poruchy vnímání okolního světa. Krátké epizody těchto dvou poruch se mohou objevit u každého člověka. Pojďme si je tedy představit trochu blíže
O co se vlastně jedná?
Depersonalizace označuje subjektivní pocit odcizení vlastního těla, tělesných dějů nebo psychických procesů. Prakticky vzato se depersonalizovaným osobám jejich myšlenky, vzpomínky, pohyby nebo hlas zdají jako cizí a jakoby je ani neprodukovali oni sami. Známé jsou i případy, kdy dotyční popisují, že jedna jejich část jedná a druhá toto jen odtažitě pozoruje. Někdy se mohou vylekat při pohledu do zrcadla, protože mají pocit, že sledují někoho úplně cizího, ačkoli ví, že je to reálně nemožné.
U derealizace se jedná o stejnou změnu vnímání, netýká se však nás samotných, ale vnějšího okolí. Svět, okolní předměty a druzí lidé se zdají být vzdálení, cizí, neskuteční. Dotyční mají pocit, že realita kolem nich není skutečná, vše se jeví jako ve snu, mlze nebo tak, že vše sledují zpoza skla.
Obě poruchy se nejčastěji vyskytují současně. Známé jsou ale i případy, kdy se objevily odděleně.
Jaké mohou být příčiny?
Kratší epizody obou těchto poruch se mohou někdy vyskytnout u každého z nás. Příčina v těchto případech není zcela jasná. Svou roli může hrát fyzické nebo psychické vyčerpání, únava, problémy se spánkem nebo stravovací obtíže.
Zvýšený výskyt je znám především u zdravotních komplikací s vysokou horečkou. Depersonalizace a derealizace se také často objevují u epilepsie, silných migrén nebo při otřesech mozku. Jako negativní se jeví užívání návykových látek, kdy se tyto dvě poruchy mohou vyskytnout jak součást abstinenčního syndromu. Někdy jsou součástí psychiatrických diagnóz například schizofrenie, bipolární poruchy nebo jako součást úzkostných a panických atak.
DPDR syndrom
Nedaří-li se naleznout logickou příčinu a depersonalizace a derealizace přetrvává nebo se vrací v určitých epizodách, mluvíme o samostatné poruše nazvanou DPDR syndrom (depersonalizační a derealizační syndrom). Tento syndrom není tak závažným psychickým onemocněním jako například výše zmíněná schizofrenie. Může však svému nositeli znepříjemnit každodenní fungování, protože se cítí nejistý a ztrácí na sebe nebo vnější okolí nadhled. I přes to jsou dotyční schopni relativně bez obtíží fungovat – pracovat, studovat, starat se o rodinu apod. Největší rozdíl, kterým se DPDR syndrom odlišuje od jiných psychiatrických diagnóz je, že dotyčný si je dobře vědom, že se nejedná o optimální stav a chce svou situaci řešit.
Léčba
Pokud se jedná o jednorázovou epizodu nebo je porucha spojená s určitou příčinou, je třeba tuto příčinu odhalit a eliminovat. Derealizace či depersonalizace pak vymizí. Pokud jsou však poruchy přítomny samy o sobě a přerostly v DPDR syndrom, je na místě navštívit odborníka. Zpravidla se léčí dlouhodobou psychoterapií, případně v kombinaci s příslušnou medikací.
Zadéjte Váš kometář.