Vliv domácího mazlíčka na psychiku a vývoj dítěte

https://blog.mojra.cz/post/170

„Mamíííí, chci zvířátko!“ Věta, při které se nejednomu rodiči zježí vlasy na hlavě. Pokud nepatříte vyloženě k milovníkům zvířat, může být pro vás přítomnost psa, kočky nebo jiného mazlíčka v domě nepředstavitelná. Než vyřknete konečné rozhodnutí, vždy si dobře srovnejte všechna pro a proti, promyslete detaily. Uvědomte si, že zvíře není jen nějaká věc, že potřebuje každodenní péči, proto si dobře rozmyslete, zda mu ji budete moci poskytnout. Při rozhodování vám může pomoci i fakt, že domácí mazlíčci mají dobrý vliv na psychiku a celkový vývoj dítěte.


Děti mají ke zvířatům odmala vrozené sympatie, první slova, která se naučí, jsou zvuky zvířat, nejoblíbenějšími hračkami bývají zvířecí plyšáci atd. Tento pozitivní vztah bychom v dětech měli od útlého věku podporovat, negativní postoje přejímají totiž od nás dospělých a přenáší si je do všech vztahů, a to i v dospělosti.


O přínosu zvířat na psychiku dětí se přesvědčil v 70. letech minulého století americký psychiatr B. Levinson, který je začal využívat jako součást terapie s osvědčenými výsledky. Jakmile si dítě vytvořilo pozitivní vztah se zvířetem (nejčastěji psem), umělo si snáze najít cestu k terapeutovi a posléze k ostatním lidem. Léty ověřená je také terapie s využitím domácích zvířat (jinak též zooterapie/animoterapie) u dětí s poruchou smyslů, autismem apod. Zvíře je dítětem vnímáno jako jakási opora, tvor, který je nikdy a za nic neodsoudí. Dítě si s domácím mazlíčkem vytvoří silné pouto, které je založeno na bezpodmínečné lásce.



Pozitivní přínosy domácího mazlíčka na vývoj a psychiku dítěte

 

1. Rozvoj citové složky dítěte – pokud dítě odmalička vyrůstá v domácnosti s nějakým mazlíčkem, vytvoří si k němu většinou silné pouto, které se léty prohlubuje a rozvíjí.


2. Učení se zodpovědnosti – domácí mazlíček vyžaduje každodenní péči. Dítě je takto od útlého věku vedeno k zodpovědnosti, nejprve mu s péčí o mazlíčka pomáhají rodiče, později přebírá tuto starost samo.


3. Ohleduplnost k potřebám druhých – dítě, které má doma nějaké zvířátko je vedeno k tomu, že se mu nesmí ubližovat apod.


4. Prevence stresu – dítě se učí trpělivosti, domácí mazlíček je mu vrbou, které se může s čímkoliv svěřit apod.



Vývoj vztahu mezi dítětem a zvířetem



Batole:


Zvířátka (zejména ta chlupatá – pejsci, kočky) jsou pro batole „nástrojem“ k tulení. Malé děti je však v tomto věku potřeba opravdu dobře hlídat, protože ještě neumí rozlišit hranice mezi hrou a ubližováním. Často se stává, že batole zvířátku nepřiměřeně ubližuje, a to se pak může vůči němu stát agresivním.


Předškolák:


Zvíře je chápáno jako kamarád, avšak dítě dosud není schopno přijmout za něj plnou zodpovědnost. Samozřejmě s určitými dílčími úkoly by dítě mělo pomáhat – naplnit misku, vodit psa na procházce…


Mladší školní věk (do 11 let):


Dítě se již zvládne o domácího mazlíčka samo postarat, dokáže odlišit jeho potřeby od svých, vcítit se do něj.


Puberta:


V pubertě dosahuje vztah mezi dítětem a jeho mazlíčkem maxima. Zvíře je vnímáno jako jediný tvor, který nemá potřebu nic hodnotit a kritizovat. Do určité míry zvyšuje zvíře dítěti jeho společenskou prestiž mezi vrstevníky, učí ho respektu vůči ostatním…

 



Neexistuje přesná odpověď na otázku, kdy je nejlepší dítěti domácího mazlíčka pořídit. Vždy však myslete na to, že budete i vy muset přijmout značnou část zodpovědnosti za nového člena rodiny. Pokud si nejste s čímkoliv jistí, dítě je vůči domácímu zvířátku nepřiměřeně agresivní, nebo se zajímáte o možnost terapie se zvířaty, obraťte se o radu k psychologovi. Ten s vámi probere případná pro a proti, zjistí příčinu neadekvátního chování dítěte apod. 









Právě jste četli článek: Vliv domácího mazlíčka na psychiku a vývoj dítěte

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



Disociativní (konverzní) poruchy: Když opravdu nejste úplně sami sebou

Disociativní (konverzní) poruchy: Když opravdu nejste úplně sami sebou

Určitě znáte slovní spojení nebýt sám sebou nebo nebýt ve vlastní kůži. Používáme je v běžném, každodenním životě a myslíme to obrazně. Trpíte-li ale některou z disociativních (konverzních) poruch, dostávají tyto průpovídky úplně nový význam. Začínají totiž platit doslovně.  Oddělený, odštěpený, vytěsněný.  To jsou slova, která tyto poruchy charakterizují asi nejlépe. Disociativní (konverzní) poruchy Tyto poruchy jsou ...

Pokračovat ve čtení

Terapeutické karty: Co dokážou odhalit obrázky?

Terapeutické karty: Co dokážou odhalit obrázky?

Slyšeli už jste o terapeutických kartách? Ne, nedá se s nimi hrát prší. A ne, neslouží ani k věštění budoucnosti. K čemu tedy jsou? Možností jejich využití je hned několik a v posledních letech jsou v ČR mezi psychology, terapeuty i kouči, čím dál oblíbenější. Pohodlně se usaďte se a pojďte se s nimi seznámit! O terapeutických kartách V zahraničí má používání terapeutických karet delší historii než u...

Pokračovat ve čtení

Odpustit nebo neodpustit: Jak se zachovat, když má manžel milenku?

Odpustit nebo neodpustit: Jak se zachovat, když má manžel milenku?

Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých. Tak zní jedna z mnoha variant manželského slibu. Když se žen zeptáte, jaký by měl být jejich ideální partner, nejčastěji odpoví: věrný. Vztah by měl být přeci o vzájemné důvěře a lásce a respektu k tomu druhému. Nevěra je proto obrovskou ránou pod pás. Najednou svou dokonalou polovičku vidíte v úplně jiném světle. Jak se vlastně ideálně zachovat, když zjistíte, že má manžel milen...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz


Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat Přehrát video