Z psychologického hlediska
je odchod dětí z domova, ať už za vzděláním, prací, či kvůli založení
vlastní rodiny, významným mezníkem. Rodiče stojí před těžkým úkolem, a to znovu
se zaměřit čistě na svůj manželský život, přetransformovat se z role
pečovatele, dopřát sobě i dětem dostatek soukromí a prostoru. V dnešním
článku se zaměříme na situaci, kdy rodiče neumí správně zpracovat odchod svého dítěte
z domova a nastíníme si možná řešení.
Co je to syndrom prázdného hnízda?
Tento laicky pojmenovaný termín
se v rámci psychologie vcelku ustálil, přestože se nejedná o psychologické
onemocnění. Definice vymezuje syndrom prázdného hnízda jako skličující
pocity, kterým propadají rodiče po odchodu dětí z domova. Jde
v podstatě o krizi v souvislosti se změnou rodinného systému a
nadbytkem volného času, který najednou rodiče neví, jak by vyplnili.
Syndrom prázdného hnízda
postihuje většinou ženy, které všechen svůj čas věnovaly pouze dětem a své zájmy
odsunuly do pozadí. Některé odborné publikace dávají do spojitosti syndrom
prázdného hnízda s obdobím menopauzy, avšak toto tvrzení má značné
nedostatky. Zaprvé, menopauza se s dobou odchodu dětí nemusí časově
shodovat a zadruhé syndrom prázdného hnízda je problémem, se kterým se potýká
také mnoho mužů. Nesporným faktem však zůstává, že ženy se s odchodem dětí
vyrovnávají hůře než muži, protože ti tráví více času mimo domov, např. kvůli
práci.
Syndrom prázdného hnízda – příčiny
Hlavním důvodem, proč se rodiče
(zejména matky) nedokáží vyrovnat s odchodem dětí z domova je špatné
nastavení rodičovské role. Zde máme dva extrémy. Prvním je rodič, který
spatřuje svou celoživotní úlohu v pečování o dítě, druhým pak úzkostlivá
závislost dítěte, které není schopné se samo osamostatnit, alespoň tedy
z pohledu rodičů. Matka i otec by se měli vytváření těchto extrémů
vyvarovat, myslet také na sebe a dítěti dopřát možnost stát se samostatnými bytostmi.
Syndrom prázdného hnízda – projevy
Jak jsme již zmínili výše, ženy snášejí odchod dětí hůře než muži (samozřejmě i zde se najdou výjimky), protože většinu svého času se věnovaly pouze péči o rodinu. Mohou si připadat nedoceněné, zanedbávají manžela i péči o domácnost, můžou se snažit dohnat „ztracený“ čas.
Muži se potýkají s obdobnými pocity, najednou
nejsou pro nikoho hrdiny, nikdo si k nim nechodí pro rady, připadají si
nepotřební. Často hledají útěchu od těchto nejistot v náručí mladé
milenky.
Z psychologického hlediska
jsou všechny negativní pocity rodičů normální, pokud nepřesáhnou určitou dobu
(cca 3 měsíce) a neodrážejí se dramaticky na běžném fungování v životě.
Jestliže se tedy potýkáte se smutkem, máte tendenci vzpomínat, prohlížet si
rodinná alba, pláčete při každé zmínce o dítěti, nemusí se hned jednat o problém.
Jakmile však tyto pocity přesáhnou určitou hranici, dostavují se dlouhodobé
deprese apod. je potřeba toto začít řešit.
Syndrom prázdného hnízda – následky
- Partnerská krize, která může vést až k rozvodu – dle
statistik jsou rozvody v souvislosti s odchodem dětí z domova,
jedny z nejčastějších. Partneři najednou mají spoustu času věnovat se
jeden druhému, jenže za ta léta péče o děti neví, jak k sobě najít opět
cestu. Někteří si pak uvědomí, že s partnerem vlastně už nedokáží vyjít,
vidí jeho/její chyby, zjistili, že všechna láska vyšuměla apod.
- Deprese.
- Nesnesitelný pocit prázdnoty.
- Přetrvávající pocit silného smutku, který se odráží na
kvalitě života (člověk nedokáže vynaložit energii na to jít do práce, či
vykonávat jakoukoliv jinou činnost).
- Ztráta sebedůvěry, úzkosti, nespokojenost se životem.
- Nespavost, poruchy
soustředění, sklony k agresi a k vyvolávání konfliktů.
Jak překonat syndrom prázdného hnízda?
Nejlepším řešením je prevence,
která spočívá v tom, že se i přes svou roli matky/otce budete věnovat svým
zálibám a uděláte si také čas jen sami pro sebe. Stejně tak nezanedbávejte
partnera a vymezte si některé večery na romantickou večeři, návštěvu kina apod.
Jestliže jste se na odchod dětí předem psychicky nepřipravili, zde je několik
rad, jak se s touto situací vyrovnat.
Zaujměte nový úhel pohledu.
Nevnímejte odchod dětí z domova jako něco katastrofického, ale nahlížejte
na tento stav jako na novou etapu vašeho života.
Respektujte, že vaše dítě má
již nový život.
Vtah rodiče a dítěte, které se osamostatnilo je
v prvních chvílích křehký, avšak i zde je potřeba nastavit určité hranice.
Neberte si příliš osobně, když dítě (nyní již dospělý člověk) někdy odmítne
vaši pomoc, nebo si nepřeje trávit každou volnou chvíli s vámi. Má přece
jen svůj vlastní život a program, např. se svou novou rodinou.
Najděte si nové zájmy,
koníčky.
Odchod dítěte neznamená, že byste měli rezignovat na život. I když už máte svá nejlepší léta za sebou, můžete se začít opět věnovat svým tehdejším zájmům, případně si hledat nové (cestování, vzdělávání, kurzy…).
Věnujte se manželovi/manželce.
Některé páry zjistí, že si za ty roky, které věnovali péči o děti,
neměli čas ani pořádně popovídat.
Obnovte stará přátelství.
Zajděte si na kávu s kamarádkou/na pivo s kamarádem, které jste předtím zanedbávali. Přijdete na jiné myšlenky, což vám jen prospěje.
Pokud se však potýkáte s depresivními stavy, které se vám nedaří zvládnout, navštivte co nejdříve psychologa. Ten vám pomůže vyrovnat se s novou situací, navrhne nejvhodnější způsob terapie, kterou může případně doplnit antidepresivy.
Zadéjte Váš kometář.