V dnešní společnosti nacházíme
různé fenomény, které často nejsou ničím výjimečné, nebo nové. Určité množství
sociální perspektivy, soužití a péče se vždy v naší společnosti nacházelo,
bylo tu v různých formách. No, možná ne vždy jsme o tom mluvili, nebo jsme
neměli možnost konfrontace. Žena je symbolem matky, která se stará o svou
rodinu a zabezpečuje nejen fyziologické, ale i psychické a sociální potřeby
rodiny, a to i v rámci společnosti.
Novodobý fenomén?!
Dnes se setkáváme se všeobecně
vysokým porodním věkem. Demografická křivka nabrala jiný spád v porovnání se
staršími generacemi. Dnes se žena ocitá na vrcholu dospělosti mezi vlastními
dětmi a rodiči, kteří vyžadují péči a pomoc v běžném životě. Rodiče si
žádají více péče a děti ještě stále nejsou dostatečně samostatné, nebo jsou
naopak dospělé a mají své dítě – žena se najednou stává kromě dcery, matky,
také babičkou…
Staří rodiče, dospělé děti,
vlastní rodina… To vše je součástí sendviče i s přílohami, kde hlavní
ingrediencí je samotná žena. Bez které by to nešlo?!
Sendvičové ženy, kdo a čím jsou?
Možná je to název s notnou
dávkou humoru a nadsázky. V metaforickém pojetí symbolizuje „ženu mezi
rodinnými systémy“, kde je její úlohou zabezpečit péči nejen o své děti, ale i
jiných rodinných příslušníků. Je to generace žen v období starší dospělosti
(45-60 let). Tyto ženy se někdy ocitají na vrcholu vlastní kariéry, avšak mají
děti, které stále ještě vyžadují určitou míru péče. A zároveň jsou tu jejich vlastní
rodiče, kteří dosáhli určité životní fáze a mohou být odkázání na péči jiných –
často ji vyžadují právě od své dcery.
V neposlední řadě je tu
domácnost a muž. Od ženy se vyžaduje její přítomnost, pomoc, čas strávený v kruhu
rodiny, intimní chvilky s partnerem aj. Žena, matka, partnerka, která
pracuje a je od ní vyžadovaná pozornost vícera rodinných systémů, se obětuje a
snaží se zabezpečit potřeby všech okolo. Ve společnosti a v historickém kontextu
si neseme zodpovědnost za svůj životní příběh. Je nesmírně důležité zachovávat za
každé okolnosti určitou míru egocentričnosti. Abychom mohli věnovat ostatním
úsměv, péči, energii a čas je potřebné, abychom mohli to samé čerpat i pro sebe
samé. A to prostřednictvím smysluplných aktivit, které jsou pro nás uspokojující.
Do určitého momentu naše
potřebu pomáhají naplňovat naši rodiče. Ti se však v určité chvíli svého
života stanou sami žadateli péče o ně samotné. Je přirozené, že pomoc žádají od
dcery-ženy-matky, té, která je prototypem starostlivosti, výchovy a pomoci. Žena
se postupně stává zodpovědnou osobou na vícero frontách, přičemž začíná zapomínat
na sebe samou. Bojuje s pocitem zodpovědnosti, výčitek a hodnot, které ji
staví do nelehké pozice.
Začarovaný kruh, nebo ztráta
sebehodnoty?
Žena má od pradávna určitou
roli ve společnosti. Většinou je to ta, která je matkou a zásadním prvkem starostlivosti.
Z každé strany je přísně hodnocena – ať už hovoříme o výchově, práci,
rodině, přátelstvích.
Fenomén sendvičové ženy není
něco jako objednávka ve stánku na hamburger. V určitém momentě se však
žena ocitne v začarovaném kruhu péče o několik rodinných příslušníků.
Převezme zodpovědnost za svou rodinu, děti, rodiče, kteří často podprahově ženu
„vydírají“ slovy o tom, jak oni se celý život starali, a nyní je řada na ní. Do
toho tlak ze strany partnera, dětí…
Důsledky, či následky?!
Žena se ocitá v nepřiměřeném
a zároveň nestandardním kolotoči života, kde vynaloží množství energie pro své
okolí, ale sama na sebe zapomíná. Důsledky bychom mohli přirovnat k bio-psycho-sociálně-spirituálním
atributům.
Na biologické úrovni je to
nedostatek spánku, což vede k podrážděnosti. Stres, permanentní shon… To ovlivňuje
nejen fyziologické mechanismy, ale i celkové naladění, či reakce. Pocit bezmoci
a selhání často vede k depresím, ztrátě sebehodnoty: „Nejsem dostatečně
dobrá, nezvládám to…“
Sociální okolí je pro nás v každodenním
životě perspektivou, která nás nejen hodnotí, ale zároveň i konstruktivně
formuje. Na jedné straně chceme vypadat dokonale, důstojně a neseme
zodpovědnost za to, kdo jsme a jak jsme schopni zabezpečit rodinné fungování.
Důsledky nadstandardního fungování s vynaložením nadměrné kapacity
vlastních sil se častokrát do určité míry projeví na celkovém fungování organismu,
a to právě ve všech navzájem ovlivňujících se oblastí. Tedy na biologické, psychické
a sociální úrovni, což často přesahuje hodnotovou orientaci.
Jak z tohoto kruhu ven?
Na to, abychom mohli být starostlivou partnerkou, matkou a podporou pro své rodiče, se musíme do určité míry v první řadě postarat samy o sebe. Není to egocentrizmus, ale vlastní hodnota a sebereflexe. Člověk zvládne v dostatečné míře fungovat nad své síly, ale jen po určitou dobu. Následně přichází fyzické a psychické vyčerpání.
- Mluvme o tom, čím žijeme a
jaké to pro nás je.
- Co nám přináší péče, která může
být v určitém momentě zdrojem radosti. Je potřeba nezapomínat, že nám to
může i mnohé vzít.
- Mluvme o tom, co nám to
bere. Kde jsme byli před rokem a kde jsme nyní. Je to to, co opravdu chcete?
- Nejste na to sami. Máte
sourozence, vlastní rodinu. Dokáži vám oni pomoci tak, jak očekávají od vás?
Dokáží vám poskytnou pomoc, uznání, respekt, pochopení?
Někdy má žena jednoduše
strach přiznat, že se nedokáže o vše postarat sama. Není to selhání, ale
přiznání, že není možné přerozdělit svůj osobní život natolik, abychom
plnohodnotně mohli věnovat svůj čas všem. Položte si otázku: Má vlastní
rodina, práce, přátelé, nebo mí rodiče? I rodiče mají právo si vyslechnout,
že to není ve vašich silách. Vždy se dá najít kompromis, někdy bohužel i s využitím
ultimáta. Svých rodičů si vážíme, milujeme je stejně, jako oni nás, ale nelze
jim obětovat vše.
Dnes už je spíše výjimečné, že více generací spolu žije pod jednou střechou a do značné míry spolu sdílejí společnou domácnost a čas.
Tak, jako jinde, i zde hraje
důležitou roli prevence. Stáří je přirozenou součástí života, které se nikdo z nás
nevyhne. Je důležité o ni hovořit a přijmout i možnost, že se o nás bude starat
i někdo jiný než naše vlastní děti. Existují denní stacionáře, domy s opatřovatelskou
službou… Mnohdy pak čas strávený s rodiči, kdy se sami nemusíme honit z jednoho
břehu na druhý, je mnohem plnohodnotnější.
Autor: Mgr. Viera Škopová,
psycholožka online poradny MOJRA
Právě jste četli článek: Sendvičová generace: Jak zvládat péči o rodiče a děti bez stresu a vyčerpání
Zadéjte Váš kometář.