Autor: Psychologická poradna | Jak pomoci dětem při panických atakách | Tipy psychologa | Co dělat při panickém ataku
Panické ataky nebo také panické záchvaty představují
náhlé a intenzivní epizody strachu nebo úzkosti, které se projevují různými
fyzickými a psychickými příznaky. Mezi fyzické příznaky patří například
dušnost, zrychlený srdeční tep, třes, pocení, nevolnost nebo závratě. Tyto
stavy se objevují neočekávaně a mohou trvat i několik minut.
Panický atak však doprovázejí také psychické příznaky,
jako je pocit odcizení od vlastního těla (nazývaný depersonalizace) nebo strach
ze ztráty kontroly či dokonce obavy ze smrti. I když se panické ataky vyskytují
častěji u dospělých, mohou postihnout i děti, pro které jsou obzvlášť
znepokojivé a náročné. Děti během ataku často nerozumějí tomu, co se s nimi
děje, a nedokážou si tento zážitek nijak vysvětlit. Tyto příznaky jsou pro ně
velmi matoucí a děsivé, zejména pokud nechápou, proč se cítí právě takto.
Pro okolí (rodiče, pedagogy aj.) je důležité umět
rozpoznat příznaky panického ataku, zejména pokud jde o dítě. Zásadní je
poskytnout dítěti podporu a pocit bezpečí, aby se s tímto stavem mohlo co
nejlépe vyrovnat.
Jak a
proč vznikají panické ataky u dětí?
Podobně jako ataky u dospělých, tak i ataky u dětí
mohou mít různé příčiny. Většina z nich souvisí s kombinací biologických,
psychologických a environmentálních faktorů:
- Trauma dítěte
a stres - Je známo, že děti jsou velmi citlivé na stresové a
traumatické události, které mohou být hlavním spouštěčem panických ataků. Tehdy
jsou reakcí na prožívanou úzkost a strach. Mezi takovéto události můžeme
zařadit například ztrátu blízkého člověka, rozvod rodičů, násilné situace či
dokonce šikanu ve škole. I pro děti, které nebyly přímými účastníky
traumatických událostí, může být stres a strach vyvolaný okolím velice
zatěžující. Děti mívají často obtíže při zpracování těchto událostí, a proto se
mohou cítit zranitelné a ohrožené, což napomáhá k rozvoji panických atak.
- Nedostatek
emocionální podpory - Absence emocionální podpory nebo pocity osamělosti u dětí,
způsobují vyšší náchylnost na úzkostné stavy. Pro zdravý vývin dítěte je emocionální
podpora a pocit bezpečí velmi důležitým faktorem. Děti, které zažívají nedostatek
emocionální podpory, často pociťují nejistotu, která může vyústit do úzkostných
stavů a vyvolávat panické ataky. Když se děti nemají na koho obrátit a jejich
emoce zůstávají nepochopené, jejich úzkost se začne prohlubovat.
- Tlak na výkon dítěte - Perfekcionizmus
a tlak na dosáhnuti úspěchu dítěte může představovat velké psychické břemeno,
stejně tak i vysoká očekávání rodičů, učitelů, či samotného dítěte. Děti, které
se snaží být vždy nejlepší v různých aktivitách, často čelí nadměrnému
stresu a pocitu, že nesplnily očekávání. Celý ten tlak je často nutí obávat se selhání,
což vede k pocitům úzkosti a následně také k projevu panické ataky.
Přehnaný perfekcionizmus může dítěti bránit ve schopnosti relaxovat a udržovat
si rovnováhu mezi snahou a odpočinkem.
- Genetická predispozice - V neposlední řadě je třeba vzpomenout i genetickou predispozici dítěte, protože pokud má některý z rodičů (příbuzných) problémy s úzkostí a panickými ataky, může být i samotné dítě náchylnější k podobným projevům. Genetika může ovlivnit způsoby, kterými se dítě vyrovnává se stresem a jak jeho tělo reaguje na stresové podněty. Genetická predispozice však neznamená, že dítě bude automaticky trpět panickými ataky, protože jimi trpí i rodič. Spíše hovoříme o vyšší pravděpodobnosti vzniku těchto stavů, a to zejména v případě, kdy je dítě vystaveno i jiným zátěžovým faktorům.
Jak
děti zvládají panické ataky?
Pro děti je zvládání panických atak obzvlášť náročné, protože
je provází silné pocity bezmoci a strachu, že nad svým tělem či myšlenkami
nemají kontrolu. Děti často nevědí, co se s nimi děje, a mohou mít
představu, že zažívají vážný zdravotní problém. Některé děti si mohou dokonce
myslet, že dostaly infarkt, nebo se blíží smrti. Tento pocit umí být pro ně zdrcující
a zanechává je fyzicky i psychicky vyčerpané. Po panickém ataku často nastupují
pocity hanby či viny, hlavně pokud k němu došlo na veřejnosti (ve škole či na jiném
veřejném místě před kamarády).
Děti reagují na tyto epizody různými způsoby. Některé se
po atace začnou uzavírat do sebe a vyhýbají se kontaktu s okolím, jiné
mohou být výrazně podrážděné, či náchylné k pláči. Někdy děti reagují
únikem do izolace nebo se začnou vyhýbat situacím a místům, kde zažily panický
atak, aby se vyhnuly opakování této děsivé zkušenosti. V případě, kdy dítě
necítí dostatečnou podporu a pochopení, se může častěji vyhýbat situacím a
místům, což naruší jeho sociální život a ovlivní denní rutinu (školní docházku,
volnočasové aktivity). Tyto reakce mohou dítě naprosto izolovat, což ještě víc
prohloubí jeho úzkost. Právě proto je podpora dítěte velice důležitá. Dítě musí
vědět, že existují způsoby, jak se s těmito potížemi vyrovnat.
Jak
pomůžeme dětem, které zažívají panické ataky?
Dítěti, které trpí panickými atakami, dokážeme pomoci
nejvíce tím, že se ho budeme snažit pochopit a podpořit v tom, aby zvládlo
svou úzkost. Pomoc by měla být hlavně ze strany rodičů, ale pomoci mohou i
učitelé a jiní odborníci.
Poučit
dítě
Vysvětlete dítěti, že panické ataky jsou sice děsivé, ale
nejsou nebezpečné. To mu pomůže porozumět tomu, co se děje s jeho tělem a
myslí v dané chvíli záchvatu. Je dobré dítěti vysvětlit, že jde o reakci
těla na stres a že tento stav pomine. Pokud dítě vidí rodiče (učitele), kteří
zvládají stres pozitivním způsobem, může jej to inspirovat k podobnému
přístupu.
Dechové
techniky
Jednou z nejúčinnějších metod zvládání panických atak je regulace
dýchání. Pomoci může například technika
hlubokého bráničního dýchání: pomalý nádech přes nos, zadržení dechu a pomalý
výdech ústy.
Podpora
při identifikaci příznaků a spouštěčů
Rodiče a pedagogové mohou dítěti pomoci sledovat situace
anebo myšlenky, které předcházejí panickému ataku. Pomáhá to dítěti rozpoznat a
pochopit, kdy a proč se atak může vyskytnout. Po panickém ataku je vhodné si s dítětem
v klidu popovídat, povzbudit ho. Stejně tak by měli rodiče u dítěte
podporovat zdravý životní styl a dbát na to, aby mělo dítě dostatek spánku,
pravidelnou fyzickou aktivitu a vyváženou zdravou stravu. Tyto faktory jsou
nápomocné při stabilizování emocionálního stavu dítěte.
Bezpečné
prostředí
Děti musí cítit bezpečné prostředí a potřebují vědět, že
dospělí, kteří jsou s nimi, jsou připraveni jim pomoci. Rodiče a učitelé by
měli v takových případech, kdy dítě prožívá panický záchvat, reagovat klidně.
Vytvoření otevřené komunikace s dítětem je užitečné pro to, aby dítě cítilo, že
může mluvit o svých pocitech bez obav z kritiky nebo nepochopení.
Podpora
od pedagogů ve škole
Pedagogové mohou sehrát zásadní roli tím, že poskytnou
dítěti bezpečné místo během záchvatu a informují rodiče, pokud k panickým
záchvatům dojde během školního dne. Pomůže také, pokud dítěti umožní dělat si
přestávky nebo se zapojit do aktivit zaměřených na relaxaci.
Podpora
od odborné pomoci
Pokud jsou panické záchvaty časté a intenzivní, rodiče by
měli zvážit konzultaci s psychologem nebo psychiatrem. Terapeutické metody,
jako je kognitivně-behaviorální terapie, pomáhají dítěti naučit se pracovat s
úzkostí a zvládat ji. Pokud dítě podniká kroky ke zvládání panických záchvatů,
je důležité ho povzbuzovat a oceňovat jeho snahu.
Panické záchvaty u dětí mohou být náročné, ale s podporou rodiny, školy a rozvojem dovedností zvládání stresu jsou zvládnutelné. Trpělivost dítěte i dospělých, správné vedení a povzbuzení pomáhají dětem úspěšně čelit úzkostným situacím a budovat si zdravé strategie pro překonávání stresu, které jim budou užitečné po celý život.
Zadéjte Váš kometář.