Rodičovství je často náročnou
disciplínou, každý chceme pro své dítě jen to nejlepší, snažíme se své děti
opatrovat jako oko v hlavě. Jenže v životě mohou nastat i takové
situace, jimž nedokážeme při nejlepší vůli zabránit. Mezi ně patří zejména
úrazy. Máte-li doma malého neposedu, jsou odřená kolena a jiná drobná zranění na
denním pořádku. Jak se však vyrovnat s tím, když vaše dítě potká vážný
úraz? Na to se podíváme v dnešním článku.
Vteřina, která všem obrátí život naruby
Rodiče, jejichž děti utrpěly vážný
úraz, se shodují v tom, že to byla otázka chviličky. Úrazy se opravdu stávají
ve vteřině a ať děláte cokoliv, nemůžete jim zabránit. Mezi nejčastější úrazy (zejména
u malých dětí) patří opaření, pokousání psem, zásah elektrickým proudem po
sáhnutí do zásuvky, otravy apod. Po tomto zážitku však již nikdy nebude nic
takové, jako předtím. Dítě si ponese jizvy a jiné následky do konce života a rodiče
si to budou neustále vyčítat. Z psychologického hlediska lze však každé trauma
překonat, a právě rodiče by měli začít sami u sebe, aby pak mohli být svému
dítěti oporou, naučili jej s následky úrazu žít a nelitovali jej.
Jak se vyrovnat s těžkým úrazem – rady pro rodiče
Překonat pocit viny a odpustit si,
že jste nedokázali úrazu zabránit je velmi složitým procesem. Základem je
svěřit se se svými pocity někomu, kdo vám bude bez odsuzování naslouchat. Rozhodně
v této chvíli nepotřebujete slyšet spekulace o tom, jak jste špatní rodiče
a co jste mohli udělat jinak. Proto se snažte vyhnout veřejným diskuzím, kde
vás budou soudit lidé, kteří vás neznají, neumí posoudit, jaký rodič jste a snaží
se pouze sebe samotné postavit do toho nejlepšího světla. Vyhledejte někoho
blízkého, který vám bude opravdovou oporou. Abyste dokázali prožité trauma
zpracovat a vyrovnat se s ním, je důležité projít všemi jeho fázemi.
1. Šok, popírání – v první
chvíli se snažíte svému dítěti pomoci, jednáte impulzivně, nad ničím
neuvažujete. Jakmile však tento „automatický mód“ vypnete a budete mít chvíli
na uvažování, začnete si neustále dokola přehrávat moment, kdy k úrazu došlo.
Dalo by se to přirovnat ke zlému snu, ze kterého se však nemůžete probudit. Na
jednu stranu si plně uvědomujete, co se stalo, na druhou tomu nemůžete
(nechcete) uvěřit.
2. Hledání viníka – prvotní
šok vystřídá po čase zloba a snaha najít viníka. Jestliže jste byli s dítětem
sami, budete se neustále obviňovat. V této fázi dochází často k rozbrojům
mezi partnery, nebo v rodině. Jestliže bylo dítě v době úrazu u prarodičů,
je nasnadě, že vše budete klást za vinu jim. Pokud dítě „neuhlídal“ partner,
obviníte jej. Zde je namístě podotknout, že vinu nenese nikdo, můžete podniknout
všemožná preventivní opatření, a stejně úrazům nezabráníte.
3. Očekávání zázraku – zejména
při rozsáhlých zraněních, kdy je zasažena velká a viditelná část těla, doufají
rodiče v to, že jejich dítě vyvázne bez následků.
4. Lítost – rodiče jsou v zajetí
pocitu viny, litují toho, že úrazu nezabránili. Litují i dítě samotné.
5. Odpuštění – poslední a
konečnou fází je moment, kdy rodiče dokáží sami sobě odpustit.
Jak mohou rodiče pomoci dětem vyrovnat se s následky vážného úrazu?
Nejen pro rodiče, ale zejména pro
děti je obtížné prožité trauma správně zpracovat. Léčba vážných úrazů je velmi
dlouhá a bolestivá. Dítě potřebuje mít své rodiče co nejvíce u sebe, mít se o
koho opřít. Zde je několik rad, jak můžete svému dítěti pomoci.
1. Mluvte spolu. Ať už je
dítě sebemenší, mluvte s ním. Nechte jej, aby vám popsalo své pocity, svěřte
se mu v přiměřené formě i s tím, jak vše prožíváte vy. U malých dětí
můžete sáhnout po příběhu, kdy dítě stylizujete do nějaké pohádkové postavy,
která zažila to samé. Hledejte různé možnosti a nezapomínejte dítě ujišťovat o
tom, že společně vše zvládnete.
2. Buďte silní. Není nic
horšího, než když rodič podlehne svému smutku a výčitkám. V dítěti tak můžete
vzbudit pocit viny, že ono může za vaše nervové zhroucení, že ono je to špatné
apod.
3. Učte ho s následky žít. Jestliže
má vaše dítě po úrazu např. viditelné jizvy, může se stát terčem mnoha otázek a
posměšků. Veďte dítě k tomu, aby se tyto situace naučilo zvládat, aby mělo
odvahu všemu čelit.
Vyrovnat se s těžkým úrazem
dítěte trvá každému různě dlouho, u někoho je to otázka několika měsíců, u jiného
jeden rok, někdo to nedokáže nikdy. Jestliže uvíznete v některé z fází
traumatu, neumíte své pocity správně zpracovat, trpíte depresemi, neustávajícími
výčitkami, máte zlé sny apod. je namístě začít vše řešit s odborníkem. Psycholog
vám nabídne různé možnosti, jak vše zvládnout a dojít k tomu, že nejste špatným
rodičem. Odpustit sami sobě, že jste své dítě nedokázali ochránit je tím
nejtěžším krokem, avšak jen tak se budete moci stát dítěti tou pravou a tolik
potřebnou oporou.
Zadéjte Váš kometář.