Autor: psychologická poradna | tipy psychologa, jak se
vyrovnat s vážnými úrazy u dětí | úrazy dětí a jejich prevence
Rodičovství je často náročnou
disciplínou, každý chceme pro své dítě jen to nejlepší, snažíme se své děti
opatrovat jako oko v hlavě. Jenže v životě mohou nastat i takové
situace, jimž nedokážeme při nejlepší vůli zabránit. Mezi ně patří zejména
úrazy. Máte-li doma malého neposedu, jsou odřená kolena a jiná drobná zranění
na denním pořádku. Jak se však vyrovnat s tím, když vaše dítě potká vážný
úraz? Na to se podíváme v dnešním článku.
Vteřina, která všem obrátí život naruby
Rodiče, jejichž děti utrpěly vážný úraz, se shodují v tom, že to byla otázka chviličky. Úrazy se opravdu stávají ve vteřině a ať děláte cokoliv, nemůžete jim zabránit. Mezi nejčastější úrazy (zejména u malých dětí) patří opaření, pokousání psem, zásah elektrickým proudem po sáhnutí do zásuvky, otravy apod. Po tomto zážitku však již nikdy nebude nic takové, jako předtím. Dítě si ponese jizvy a jiné následky do konce života a rodiče si to budou neustále vyčítat. Z psychologického hlediska lze však každé trauma překonat, a právě rodiče by měli začít sami u sebe, aby pak mohli být svému dítěti oporou, naučili jej s následky úrazu žít a nelitovali jej.
Jak se vyrovnat s těžkým úrazem – rady pro rodiče
Překonat pocit viny a odpustit si, že jste nedokázali úrazu zabránit je velmi složitým procesem. Základem je svěřit se se svými pocity někomu, kdo vám bude bez odsuzování naslouchat. Rozhodně v této chvíli nepotřebujete slyšet spekulace o tom, jak jste špatní rodiče a co jste mohli udělat jinak. Proto se snažte vyhnout veřejným diskuzím, kde vás budou soudit lidé, kteří vás neznají, neumí posoudit, jaký rodič jste, a snaží se pouze sebe samotné postavit do toho nejlepšího světla. Vyhledejte někoho blízkého, který vám bude opravdovou oporou.
Abyste dokázali prožité trauma zpracovat a vyrovnat se s ním, je důležité projít všemi jeho fázemi.
- Šok, popírání – v první chvíli se snažíte svému dítěti pomoci, jednáte impulzivně, nad ničím neuvažujete. Jakmile však tento „automatický mód“ vypnete a budete mít chvíli na uvažování, začnete si neustále dokola přehrávat moment, kdy k úrazu došlo. Dalo by se to přirovnat ke zlému snu, ze kterého se však nemůžete probudit. Na jednu stranu si plně uvědomujete, co se stalo, na druhou tomu nemůžete (nechcete) uvěřit.
- Hledání viníka – prvotní šok vystřídá po čase zloba a snaha najít viníka. Jestliže jste byli s dítětem sami, budete se neustále obviňovat. V této fázi dochází často k rozbrojům mezi partnery, nebo v rodině. Jestliže bylo dítě v době úrazu u prarodičů, je nasnadě, že vše budete klást za vinu jim. Pokud dítě „neuhlídal“ partner, obviníte jej. Zde je namístě podotknout, že vinu nenese nikdo, můžete podniknout všemožná preventivní opatření, a stejně úrazům nezabráníte.
- Očekávání zázraku – zejména při rozsáhlých zraněních, kdy je zasažena velká a viditelná část těla, doufají rodiče v to, že jejich dítě vyvázne bez následků.
- Lítost – rodiče jsou v zajetí pocitu viny, litují toho, že úrazu nezabránili. Litují i dítě samotné.
- Odpuštění – poslední a konečnou fází je moment, kdy rodiče dokáží sami sobě odpustit.
Neexistuje žádný univerzální postup, jak tuto těžkou situaci zvládnout, protože každý rodič a každé dítě bude reagovat jinak. Je důležité, abyste se i vy sami starali o své duševní zdraví. Dopřejte si dostatek odpočinku, zdravé stravy a cvičení. Mluvte o svých pocitech s přáteli, rodinou nebo psychologem. Nebojte se požádat o pomoc, když ji potřebujete. Zajistěte si pomoc s každodenními úkoly, jako je vaření, úklid a péče o jiné děti. To vám uvolní čas a energii, abyste se mohli soustředit na své dítě.
Jak mohou rodiče pomoci dětem vyrovnat se
s následky vážného úrazu?
Nejen pro rodiče, ale zejména pro děti je obtížné prožité trauma správně zpracovat. Léčba vážných úrazů je velmi dlouhá a bolestivá. Dítě potřebuje mít své rodiče co nejvíce u sebe, mít se o koho opřít. Zde je několik rad, jak můžete svému dítěti pomoci.
Mluvte
spolu. Ať už je dítě
sebemenší, mluvte s ním. Nechte jej, aby vám popsalo své pocity, svěřte se
mu v přiměřené formě i s tím, jak vše prožíváte vy. U malých dětí
můžete sáhnout po příběhu, kdy dítě stylizujete do nějaké pohádkové postavy,
která zažila to samé. Hledejte různé možnosti a nezapomínejte dítě ujišťovat o
tom, že společně vše zvládnete.
Buďte
silní. Není nic
horšího, než když rodič podlehne svému smutku a výčitkám. V dítěti tak
můžete vzbudit pocit viny, že ono může za vaše nervové zhroucení, že ono je to
špatné apod.
Učte ho
s následky žít. Jestliže má vaše dítě po úrazu např. viditelné jizvy, může se stát terčem
mnoha otázek a posměšků. Veďte dítě k tomu, aby se tyto situace naučilo
zvládat, aby mělo odvahu všemu čelit.
Vyrovnat se s těžkým úrazem
dítěte trvá každému různě dlouho, u někoho je to otázka několika měsíců, u
jiného jeden rok, někdo to nedokáže nikdy. Jestliže uvíznete v některé
z fází traumatu, neumíte své pocity správně zpracovat, trpíte depresemi,
neustávajícími výčitkami, máte zlé sny apod. je namístě začít vše řešit
s odborníkem. Psycholog vám nabídne různé možnosti, jak vše zvládnout a
dojít k tomu, že nejste špatným rodičem. Odpustit sami sobě, že jste své
dítě nedokázali ochránit je tím nejtěžším krokem, avšak jen tak se budete moci
stát dítěti tou pravou a tolik potřebnou oporou.
Zadéjte Váš kometář.