Násilí na ženách: Rozhovor s Mgr. Adélou Segetovou

https://blog.mojra.cz/post/379


Jaké pocity nejčastěji z dlouhodobého hlediska prožívají oběti domácího násilí či znásilnění? Jak to ovlivní jejich psychiku?


Oběti domácího násilí zažívají celou paletu emocí. Mohou prožívat strach, hněv, smutek, apatii, ale také stud, naději, lásku či vinu. Tato různorodost pocitů souvisí s cyklem násilí, při kterém dochází ke střídání fáze klidu, zvyšování napětí a násilí. Rovněž díky tomu, že oběti domácího násilí ve vztahu s tyranem zažívají situace ohrožení, ale také chvíle, kdy jim je dopřán klid či dokonce projevována náklonost, vzniká mezi tyranem a obětí specifický vztah. Oběť pak může chování násilníka ospravedlňovat či věřit, že si násilí zaslouží. Také oběť znásilnění může mít různorodé prožitky, může být zmatena, vystrašena, ponížena, zažívat vztek, vinu, stud atd.

 

Prožití traumatické události, ať už znásilnění či domácího násilí, může u oběti vést ke vzniku tzv. naučené bezmoci, kdy dochází ke ztrátě motivace situaci řešit a ztrátě sebevědomí a sebeúcty. U oběti se mohou objevit také příznaky posttraumatického stresu (př. flashbacky, opakované prožívání událostí ve snech, nespavost, panika, strach, úzkostnost)

 


Proč se u obětí objevují často pocity viny? Vždyť je přece jasné, že to není jejich chyba. ….nebo to není tak jednoduché?


Už z předchozího textu je patrné, jak silný vliv má násilí na psychiku oběti, ani sebeobviňování není u obětí násilí výjimkou. U domácího násilí nesmíme zapomenout také na aktivní roli tyrana při budování pocitu viny oběti. Ten období klidu může využívat nejen k omluvám a slibům ohledně nápravy, ale také k manipulaci s obětí. Jedním dechem po omluvě tyran hází odpovědnost na oběť (že je to její vina, že tyrana vyprovokovala, udělal něco špatně). Stejně tak jako oběť domácího násilí zažívají pocity viny za neudržení harmonického vztahu a dění v rodině, tak si znásilněná žena může vyčítat, že si to zavinila sama svým chováním či špatným úsudkem. Bohužel toto sebeobviňování může být ještě posilňováno mýty zkreslenými reakcemi okolí, které může oběť z různých důvodů kritizovat.   

 


Jak s takovými pocity bojovat?


Vyrovnání se s emocemi, které násilí na ženě vyvolává, není jednoduché, ale existují možnosti, které mohou pomoci. Takovou možností je i zdánlivě prosté mluvení, ať s přáteli či odborníkem. Své břímě si oběť nemusí a možná by ani neměla nést sama. Pokud ve svém okolí nenalezne oběť osobu, které by důvěřovala, s kterou by své zkušenosti chtěla sdílet, může vyhledat odbornou pomoc a případně zvážit i spolupráci v podobě terapie. Čas strávený s blízkými může oběti prospět, ať už bude chtít sdílet své zážitky nebo ne. Prospěšné může být i postupné navracení do běžného života – práce, koníčky, starost o domácnost. Nezapomeňte však, že žádná rada není univerzální a všespásná, ale výše zmíněné může na cestě k zotavení přispět.

 


Předpokládejme, že žena od násilníka odejde, ale přesto se necítí být šťastná a v pohodě. Nebo že si jiná žena prožije znásilnění a uběhne už nějaká doba, ale přesto se tyto zážitky stále vrací, přesto se necítí úplně psychicky v pohodě. Co dělat dále?

 

Každé zotavení chce svůj čas, proto je důležité, aby se oběť nepoddávala obviňování sama sebe nejen ohledně falešné viny za samotné násilí, ale také výčitkám, že není dost v pohodě a že by to měla zvládat lépe. Samozřejmostí je, že odborná pomoc, zde není jen pro ženy zažívající násilí či bezprostředně po něm. V jakémkoli časovém horizontu se zde vždy tato možnost nabízí.    

 


Co ženám v těchto případech obvykle brání, aby vyhledaly odbornou pomoc, např. dlouhodobou terapii?

 

Kromě dlouhodobě přetrvávajících pocitech studu a viny může být bariérou ve vyhledání odborné pomoci také strach, že jim daná osoba neuvěří či je dokonce odsoudí. Dále mě napadají praktické překážky jako je nedostatek finančních prostředků (existují však i služby zadarmo), místní nedostupnost odborníka (máme online formy pomoci), nedostatek podpory z okolí př. pohlídání dětí.

 


Co byste těmto ženám vzkázala?


Ve dvou se to lépe táhne, neváhejte si říct o pomoc.