Autor: Psychologická poradna| Jak zdravě motivovat děti k výkonu? Co funguje a co ne? Jak k tomuto tématu přistupovat? Jaké jsou následky příliš vysokých nároků rodičů?
Mojráček si v letošním
školním roce volil povinně volitelný předmět. Rozhodl se pro biologii. Na
seminář chodí s dětmi z vedlejší třídy. Hned po prvních hodinách ho
zaujal jeden chlapec, Pavel, který vždy chodil perfektně připraven, pokaždé se
hlásil jako první a na vše věděl odpověď.
Jednou po semináři šel Pavel
za paní učitelkou, chvíli s ní mluvil na chodbě a nikomu ze spolužáků
neušlo, že měl u toho slzy v očích. Paní učitelka mu něco řekla, co, to
Mojráček neslyšel, a pak odešla do sborovny. Pavel zůstal na chodbě sám, jen
tam tak stál a brečel. Mojráček chvíli uvažoval, že nechá Pavla na pokoji, ale
nakonec mu to nedalo a šel za ním. Zeptal se ho, co se děje, a jestli mu může
nějak pomoci? Pavel neodpověděl, jen s pláčem vrtěl hlavou a neuměl se
uklidnit. Po chvíli přece jen Mojráčkovi podal test, který ten den
v semináři psali. Mojráček viděl, že z něj Pavel dostal 1-. „Jé-é,“
vyhrkl Mojráček, „ty máš nejlepší známku ze třídy! Koukej, já dostal za 3 a to
jen tak tak.“ Pavel místo aby se usmál, však začal ještě víc brečet. Mojráček
nechápal, co se to děje. Vždyť ten test byl opravdu těžký a nikdo kromě Pavla
z něj nedostal lepší známku než trojku. Po chvíli se Pavel trochu uklidnil
a řekl: „To vůbec není super! Vždyť to není jednička! A já vždycky dostávám
jedničky…“ Pak ještě Mojráčkovi vyprávěl, že paní učitelku prosil, aby si směl
test opravit. Ona mu ale řekla, že 1- není známka, kterou by bylo potřeba
opravovat a opravný termín mu prostě nevypíše. „Co teď budu dělat? Jak to jen
řeknu rodičům?“ vzdychal dál Pavel. Mojráček nechápal, co se to tu děje, vždyť
přece Pavel nedostal pětku, aby měl strach, co na to řeknou jeho rodiče. Snažil
se Pavlovi domluvit, vysvětloval mu, že jeho rodiče určitě budou rádi, že
dostal nejlepší známku ze třídy. Pavel ale jen vyskočil jako čertík
z krabičky a začal hystericky křičet, že to Mojráček nechápe, že mu
tatínek říkal, že pokud bude mít horší známku než jedničku, tak z něj
nikdy nic nebude, a už vůbec ne lékař, kterým se chtěl stát. Pak utekl na
záchod a nechal Mojráčka vykuleně stát na chodbě samotného.
Mojráčka Pavlův výbuch
opravdu překvapil. Chvíli vůbec nevěděl, co se děje. Pak se ale rozhodl, že to
nenechá jen tak a šel za Pavlem. Ten na záchodě stále plakal a naříkal, že
nemůže jít domů, když dostal tak špatnou známku, že jeho rodiče budou zklamaní.
Mojráček nabídnul Pavlovi, že může jít k němu domů a že pak vymyslí, co
dál. Po cestě se Pavel konečně uklidnil a omlouval se za to, jak na Mojráčka na
chodbě křičel. Povídali si o tom, že Pavel nemá žádné kamarády ani kroužky, protože
na to nemá čas, musí se doma pořád jen učit, aby nedostal špatné známky.
Doma vše vyprávěl Mojráček
své mamince, které bylo Pavla moc líto. Uvařila klukům kakao, nachystala jim
sušenky a poslala je hrát si do Mojráčkova pokoje. Potom zavolala Pavlovým
rodičům, aby se o něj nebáli, že je u nich. Vyprávěla jim vše, co jí řekl Mojráček.
I to, že se Pavel bojí jít domů. Do hodiny si pro Pavla rodiče přijeli a hned
ho ujistili, že se opravdu nic neděje a že 1- rozhodně není špatná známka. Pak
mu slíbili, že už na něj nebudou tak přísní, a že si o všem doma společně
promluví.
Tipy
a rady pro rodiče
- Pokud máte na dítě přehnané
nároky, nedokáže se vypořádat s neúspěchem, je neustále pod tlakem a ve
stresu.
- Stanovte dítěti přiměřené
cíle, posilujte jeho sebevědomí.
- Oceňujte nejen výsledky, ale
i samotnou snahu dítěte.
- Učte dítě, že chybovat je
přirozené.
- Dopřejte dítěti chvíli oddychu, prostor pro jeho zájmy, kamarády.
- Neprojektujte si do dítěte
vaše sny, nechte mu přirozený prostor pro růst jeho vlastní osobnosti.
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. et Mgr. Veronikou Pavliskovou, psycholožkou online poradny MOJRA
Časopis pro děti Mojráček si můžete přečíst nejen online, ale také v tištěné podobě.
Zadéjte Váš kometář.