Autor: Psychologická poradna| Jak poznat trauma u dětí? Jak postupovat? Čeho se vyvarovat?
Jednoho odpoledne byl Mojráček sám doma. Maminka s tatínkem šli na nákup a on měl spoustu úkolů. A tak zůstal doma. Nakupování ho stejně moc nebavilo. Vypracoval si všechny úkoly, nachystal si pomůcky do školy na další den, uklidil si pokojíček a pak se díval na televizi, protože slíbil, že nepůjde ven na hřiště, dokud se rodiče nevrátí. Najednou si všimnul, že se od sousedů valí hustý, ale opravdu hustý dým. Vyběhl na zahradu a viděl, že z domu šlehají i plameny. Rychle zaběhl zpět do domu, aby zavolal pomoc. Během chviličky byli u sousedů hasiči i záchranáři. Mojráček se utíkal schovat do pokojíčku, protože se moc bál.
Ráno pak Mojráček ve škole vyprávěl, co zažil a že zavolal
hasiče. Paní učitelka ho pochválila, že se zachoval správně a v hodině se pak s
dětmi bavila o tom, co dělat, když někde hoří. Po škole utíkal Mojráček rychle
domů a už od dveří volal na maminku: „Maminko, pomůžeš mi upéct ten dobrý
jablkový koláč, co má paní sousedka tak ráda? Já bych ji rád navštívil v
nemocnici a chci ji udělat radost…“ Maminka mu se slzami v očích vysvětlila, co
se stalo, a že sousedka se nadýchala spousty kouře a zemřela. Mojráček začal
plakat, měl ji moc rád. A najednou mu došlo, jak rychle se vše stalo, a co
kdyby se to někdy stalo i u nich? A on by přišel o všechny, které má rád?
Svěřil se se svým trápením mamince a ta mu vysvětlila, že se nemusí bát, že oni
mají jinou střechu než sousedé, a také mají všude v domě hasící přístroje.
I tak to ale Mojráčkovi vrtalo hlavou. V noci nemohl spát,
zdálo se mu o plamenech a o tom, že zůstal úplně sám. A tak to šlo několik
týdnů, až se nakonec Mojráčkova maminka rozhodla navštívit školní psycholožku.
Ta si maminku vyslechla a řekla, že Mojráček dost možná prodělal trauma a že
pokud bude chtít, může za ní přijít a popovídají si o tom. Maminka u večeře
řekla Mojráčkovi, kde byla, a že by byla ráda, kdyby školní psycholožku
navštívil. Ujistila ho, že ho do ničeho nenutí, že záleží jen na něm, jestli
tam půjde, nebo ne.
Mojráček o tom dva dny uvažoval, ale nakonec se rozhodl, že
by si přece jen s paní psycholožkou popovídal. A tak ho maminka objednala na
pátek po škole. Do kanceláře paní psycholožky šli společně s Mojráčkem i
rodiče, ten se ale rozhodl, že to zvládne sám, že je u povídání mít nechce.
Nejdříve nevěděl, co by vlastně měl říct, ale paní psycholožka se ho ptala na
různé „obyčejné“ věci, co má rád, co dělá ve svém volném čase… Až se nakonec
dostali i k požáru a povídali si, a povídali… Když od paní psycholožky
odcházel, uvědomil si Mojráček, že už se tolik nebojí. Navštívil ji ještě
několikrát, a pak už se nebál vůbec.
Tipy pro rodiče:
- trauma může způsobit
jakýkoliv silný negativní zážitek
- dovolte dítěti o
traumatizujícím zážitku hovořit kdykoliv bude chtít
- nepodceňujte strachy
a obavy u dítěte
- naučte ho dechová
cvičení nebo jinou formu relaxace
- pokud poruchy spánku,
strach, obavy, noční děsy, případně pomočování přetrvávají, vyhledejte pomoc
psychologa
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. et Mgr. Veronikou Pavliskovou, psycholožkou online poradny MOJRA
Časopis pro děti Mojráček si můžete přečíst nejen online, ale také v tištěné podobě.
Právě jste četli článek: Jak poznat trauma u dětí
Zadéjte Váš kometář.