Autor: Psychologická poradna| Kyberšikana: Jak rozpoznat, reagovat a zůstat v bezpečí online
Mojráčkovi
rodiče se ve středu odpoledne chystali do kuchyňského centra, aby si vybrali a
naplánovali novou kuchyni, kterou si maminka už dlouho přála. Mojráčkovi se
s nimi jet nechtělo, a tak mohl zůstat doma. Aby se nenudil, pozval
k sobě na návštěvu Péťu, kamaráda z vedlejší třídy. Původně měl
Mojráček v plánu, že budou hrát venku na zahradě nějaké hry, ale než Péťa
dorazil, začalo pršet. A tak se chvíli dívali na televizi, a když pořad
skončil, šli si zahrát hru na počítač. Docela dobře se bavili až do doby, kdy
Péťovi zapípal mobil. Přišlo mu totiž nějaké video, a i když Mojráček neviděl,
o co se v něm jedná, poznal Péťův zoufalý hlas a smích jeho spolužáků.
Mojráček
si nemusel dlouho lámat hlavu s tím, co ve videu mohlo být, protože během
pár minut přišlo stejné video i jemu. Péťovi spolužáci to rozeslali všem dětem
ze školy. Mojráček byl v šoku, protože na tom videu Péťovi očividně
ubližovali a taky se mu posmívali. Než však stihl Mojráček něco říct, Péťa se zvedl,
omluvil se a utíkal domů. Mojráček na to video koukal pořád a pořád dokola,
přemýšlel, jestli by o tom neměl někomu říct. Ale nechtěl nic dělat za Péťovými
zády. Druhý den ve škole si Mojráček Péťu odchytil o přestávce na chodbě, řekl
mu, že by měli jít za Péťovou učitelkou, nebo by to měl Péťa ukázat doma
rodičům. Péťa mu ale řekl, ať to neřeší, že to byla jen taková klukovina a nic
se neděje.
Jenže
za pár dní přišlo dětem ze školy opět další video. A pak za týden, další.
Takhle se to opakovalo několik týdnů a Péťovi už se posmívala skoro celá škola.
Ten ale pořád nechtěl slyšet o tom, že by to měl řešit s dospělými. Dokonce
se s Mojráčkem přestal bavit. Mojráčkovi to ale nedalo, a tak se jednou u
večeře zeptal rodičů: „Mami, tati, čistě teoreticky, kdybyste věděli, že někdo
ubližuje vašemu kamarádovi a natáčí hloupá videa, která pak posílá dětem ve
škole, co byste dělali? Čistě teoreticky, samozřejmě…“ Rodičům bylo hned jasné,
že se Mojráček neptá jen tak, a nakonec ho přesvědčili, aby jim ta videa
ukázal. Druhý den ráno se pak vydali společně s Mojráčkem za ředitelkou
školy. Mojráček ji ukázal videa, ale pak musel jít na vyučování, takže nevěděl,
jak jednání dopadlo.
Během
týdne přešli kluci, kteří ubližovali Péťovi na jinou školu. Dětem už nepřišla
žádná další videa a na Péťovi bylo vidět, že se mu ulevilo, i když nevěděl, že
o videích to prozradil Mojráček. Najednou byl z Péti zase ten veselý kluk,
který si rád hrál s ostatními spolužáky. Ve škole pak proběhl také
projektový den s přednáškou o tom, co je to šikana a kyberšikana, co by
měly děti dělat, když se s tím setkají, a že by si neměly nechat líbit,
aby jim kdokoli ubližoval.
Tipy pro rodiče:
|
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. et Mgr. Veronikou Pavliskovou, psycholožkou online poradny MOJRA
Časopis pro děti Mojráček si můžete přečíst nejen online, ale také v tištěné podobě.
Zadéjte Váš kometář.