Autor: Psychologická poradna| Co dělat, když se dítě sebepoškozuje? Proč k tomu dochází? Jak k dětem přistupovat?
Mojráčkovi přibyl ve třídě
nový spolužák. Jmenuje se Marek a přestoupil k nim z jiné školy. Paní
učitelka jej představí třídě, a poprosí ho, aby o sobě ostatním něco řekl.
Marek je ale asi velice stydlivý, mluví strašně potichu, v zadních
lavicích ho skoro neslyší a pořád se ošívá a má skloněnou hlavu. Paní učitelka
ho nechce dál trápit, a tak mu řekne, aby si sedl do lavice. Volné místo je
právě vedle Mojráčka. „Ahoj, já se jmenuju Mojráček a jestli budeš chtít,
všechno ti tu o přestávce ukážu,“ nabídl se Mojráček. Marek jen přikývl,
vybalil si učebnice a celou hodinu tiše seděl.
O přestávce ho Mojráček
provedl po škole a seznámil ho se svými kamarády. Ti se k Markovi chovali
moc hezky, ale on jakoby se jich pořád bál. Mojráček tomu nerozuměl, nevěděl,
proč se tak Marek chová. Při hodině tělocviku si Mojráček všiml, že má Marek po
těle různé jizvy. Byl zvědavý, a tak se ho zeptal, jak se mu to stalo, při čem
se zranil, nebo měl snad nějakou nehodu? „To jsem si udělal sám,“ přiznal se po
chvíli mlčení Marek. Pak už začala hodina a Mojráček neměl šanci se Marka
zeptat na podrobnosti. Pořád mu to ale vrtalo hlavou.
Po škole na Mojráčka čekal
tatínek, měli jít společně koupit novou bundu. Pak si ještě zašli na zmrzlinu a
v cukrárně si povídali o tom, co bylo ve škole nového. „Tatínku, máme ve
třídě nového spolužáka,“ začal Mojráček, „a víš co je na něm zvláštní? On má
spoustu jizev, a ty si prý udělal sám. Ale… Proč by to dělal?“ „Víš, Mojráčku,“
odpověděl mu tatínek, „ono se mu asi stalo něco ošklivého, třeba právě na staré
škole. Je dobře, že jsi mi to řekl. A taky jsi moc hodný, že se s ním
kamarádíš.“
Doma to pak tatínek všechno
řekl mamince. Ta si o tom druhý den ráno promluvila ve škole s Mojráčkovou
učitelkou. Po zvonění paní učitelka žáky
poprosila, aby si sedli do kruhu, že si udělají takovou třídní hodinu, při
které si budou povídat o šikaně. Vysvětlila žákům, co to šikana je, že si děti
někdy najdou někoho, kdo se neumí bránit, a tomu pak bezdůvodně ubližují. Povídala
jim několik příběhů, jak může takové ubližování dopadnout, a že se děti často
bojí to říct rodičům, nebo někomu dospělému. Poprosila je, že kdyby někdy
viděli, jak někdo někomu ubližuje, aby se nebáli a řekli jí o tom.
O přestávce se Marek bavil
s Mojráčkem a řekl mu, že přestoupil na jinou školu právě proto, že mu tam
spolužáci ubližovali. Dlouho si myslel, že si za to může sám, nevěděl, komu to
má říct, a proto si i on doma sám ubližoval. Aby se potrestal za to, že není
dost dobrý. Teď už ale ví, že to nebylo správné, a že o tom měl rodičům říct
hned. Mojráčkovi bylo Marka moc líto a slíbil mu, že bude jeho nejlepší
kamarád. A kdyby mu chtěl někdo někdy ubližovat, tak mu pomůže.
Tipy pro rodiče:
- K sebepoškozování u dětí může vést nejen šikana, ale
jakákoliv zátěž, s kterou sami nejsou schopni se vyrovnat.
- Sebepoškozování u dětí je často způsob volání o pomoc,
proto jakékoliv změny chování u dítěte nepodceňujte. U dětí s mentálním
postižením jde o jeden z projevů tohoto postižení.
- Podporujte rozvoj zdravého sebevědomí u dítěte,
nechávejte jej zvládnout úkoly přiměřené věku.
- Oceňte dítě slovní pochvalou, pokud se mu něco podaří
nebo Vám udělá radost
- Naučte dítě relaxovat, vhodná jsou různá dechová cvičení,
pobyt na čerstvém vzduchu, rodinné procházky, pravidelný sport a koníčky.
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. et Mgr. Veronikou Pavliskovou, psycholožkou online poradny MOJRA
Časopis pro děti Mojráček si můžete přečíst nejen online, ale také v tištěné podobě.
Právě jste četli článek: Co dělat, když se dítě sebepoškozuje
Zadéjte Váš kometář.