Návštěva u dětského psychologa je
velmi citlivým tématem. Mnoho rodičů má obavy z toho, že by jejich dítě mělo
navštěvovat psychologa. Jako školní psycholožka jsem často narazila na rodiče,
kteří na začátku odmítali nechat své dítě mluvit se školní psycholožkou. Po
vysvětlení, co psycholog vlastně s dítětem dělá a co takové setkání s
psychologem obnáší, se rodiče obvykle uklidní a souhlasí.
Na začátku cítím potřebu uklidnit rodiče, že se neděje nic hrozného. Psycholog je někdo, kdo si s vaším dítětem promluví, hraje si s ním a v případě starších dětí může provádět některá vyšetření za účelem pomoci dítěti s jeho aktuálními problémy.
Mnoho rodičů neví, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem, takže mi dovolte krátce toto objasnit. Zatímco psychiatr je lékař, který dítěti může provést diagnózu a v případě potřeby předepsat léky k zlepšení například sebekontroly nebo chování při vážných problémech, psycholog je člověk, který s dítětem mluví, hraje si s mladšími dětmi a účastní se zajímavých aktivit. Se souhlasem rodičů může psycholog také provádět psychologická vyšetření dítěte.
Hlavním cílem psychologa je co nejvíce pomoci dítěti. S mladšími dětmi si psycholog hraje, protože hra umožňuje dětem lépe vyjádřit své pocity a potřeby na rozdíl od slovní komunikace. Hrou děti často zobrazují své emoce, obavy a touhy. Setkání s psychologem je pro dítě místo, kde se může uvolnit a být sám sebou. Každý psycholog, který pracuje s malými dětmi, má různé hračky, které mohou dítě zaujmout a poskytují dítěti možnost sebevyjádření. Některé děti preferují různé figurky, panenky, pískoviště, kresbu, plastelínu apod. Psycholog dítěti umožňuje volbu.
Psychologická setkání s dítětem mohou být různorodá, od velmi strukturovaných systémů jako terapie ABA po volnou hru. Dítě se setkává s psychologem po delší dobu, dokud během hry nebo kreslení spontánně nevyjádří své pocity a potřeby. Psycholog nesoudí tvorbu dítěte ani hru, ale poskytuje komentáře a může být součástí hry, pokud si to dítě přeje.
U starších dětí probíhají sezení
jinak. Děti, které rády mluví, mohou s psychologem diskutovat o různých
tématech, často spolu tvoří příběhy, které je baví. Starší děti, které si již
nechtějí hrát, jednoduše sedí s psychologem, dbají na oční kontakt a diskutují
o svých pocitech, potřebách a obavách. Někdy dítě nepotřebuje rozhovor, ale
chce být s psychologem nebo důvěryhodnou osobou, která poskytne pocit bezpečí.
"Skutečně se zajímám o děti a nezaujímám vůči nim direktivní přístup. Naopak preferuji spolupráci a přátelský přístup. Ráda se s dětmi směju a chci, aby se kolem mě cítily pohodlně a bezpečně, věděly, že jsou přijímány a respektovány takové, jaké jsou. I když se nechovají tak, jak by měly, dávám jim najevo, že je mám ráda, ale jejich chování mi nevyhovuje. Společně zkoumáme příčiny nevhodného chování a možnosti změny." (Mgr.J.Kneslová)
Protože
pracuji jako školní psycholog, děti ve škole vědí, kde mě najdou, když mě potřebují.
Vědí, že tu nejsem proto, abych je soudila, ale naopak, že jsem tu proto, abych
jim pomohla. Pro mě je v mé práci nejdůležitější být tu pro děti, které to
potřebují.
Jako
školní psycholog se často setkávám s dětmi, které prožívají úzkost, strach a
další nepříjemné pocity. Tyto děti velmi dobře reagují na brániční dýchání,
které jim pomáhá uvolnit se, zklidnit a lépe zvládat různé stresové situace. S
dětmi se věnuji také metodě Biofeedback, což je vědecky podložená metoda
snímání, analýzy a vizualizace fyziologických procesů, díky níž se dítě učí
lépe zvládat různé stresové situace pomocí dýchání.
Každé dítě potřebuje podporu a jistotu, aby získalo sebedůvěru a sebevědomí, že zvládne to, co potřebuje. Některé děti mají přirozeně velkou sebedůvěru a sebevědomí,. Některé děti jsou však přirozeně úzkostnější a nejistější a právě těmto dětem může psycholog pomoci získat větší sebedůvěru a sebeúctu.
Psycholog
může s dítětem pracovat různě v závislosti na psychoterapeutickém výcviku.
Často pracuji s dětmi na jejich fyzických problémech, protože děti mají
tendenci somatizovat, což znamená, že za fyzickým problémem, například bolestí
bříška, se může skrývat nepříjemný pocit, jako je strach, úzkost a podobně.
Psycholog,
který pracuje s dětmi, by měl mít děti především rád. Měl by si s nimi rád hrát,
povídat si s nimi a zajímat se o jejich pocity a potřeby. Děti velmi dobře
vycítí, zda je zájem skutečný, nefalšovaný. Pokud
nebudou vnímat, že tu pro ně skutečně jsme a že náš zájem je opravdový, nebudou
spolupracovat.
Zadéjte Váš kometář.