Citlivá témata, jako je sexuální násilí, nebo násilí v jakékoliv podobě, smrt, či jiné emoce drásající téma, si vyžadují citliví a zároveň otevřený komunikační přístup. Média vykreslí situaci hrozivě už v titulku. Proto množství lidí ze zvědavosti článek otevře. Často se pak v takovém článku čtenáři nedostane vysvětlení detailů. To vytváří pocit nejistoty, strachu, hněvu.
Na jedné straně jsou to články, které občas vykreslují situaci děsivě, kriticky, bez podložných faktů. Bylo by na místě v tomto komunikovat i s blízkým okolím, podpořit a zabezpečit do jisté míry anonymitu. Podívat se na obsah i z jiné perspektivy. Medializace může být i prospěšná, např. při hledání pachatele, nebo odborníka, který dokáže pomoci při řešení dané situace.
Někdy hraniční témata mohou být pro jiné povzbuzením k řešení jejich vlastních nezpracovaných zážitků. Mohou díky tomu vyhledat pomoc, otevřeně hovořit o tom, co potřebují. Je potřeba nezapomínat, že taková témata nejsou bulvárním článkem, ale nesou v sobě nepříjemné emoce a vyžadují si i odborný přístup.
Hranice přijatelné pro obě strany
Redaktoři by měli reflektovat, co daný popis a interpretace situace způsobí na straně dotčeného jedince, a jak to vše ostatní vnímají. Každé těžké téma, které se dotýká jakéhokoliv nepříjemného zážitku, agrese, smrti, není jen téma, ale i příběh. Někdy je důležité určité téma probrat i s jinými. V takových případech by téma nemělo být tabuizováno, ale měli by se na jeho zpracování podílet odborníci z různých oblastí – novinář, advokát, psycholog, policista…
Je důležité, aby v takovém článku byly podněty nejen individuálně pojaté a zaujaté, ale i odborné vysvětlení, postupy. Každý z nás je individuální jedinec s vlastní životní zkušeností a příběhem, rodinou, či sociální perspektivou. Na základě toho myslíme, konáme a vyhodnocujeme přijaté informace každý jinak. Dialog a tvorba takto emočně negativně nabitého článku nejen že vytváří otázky, ale i reflexi. Je potřeba najít způsob, který citlivě hovoří o negativech, faktech, pocitech. Je také potřeba pokusit se najít nápomocné momenty příběhu, a to jak pro čtenáře, tak pro zúčastněné osoby.
Čtenář potřebuje vysvětlení, touží po detailech. Zúčastněná osoba právě naopak. Proto je hranice adekvátnosti sdělených informací opravdu tenká.
Viktimizace: Prožít trauma dvakrát
V některých případech je potřeba zajistit, aby zúčastněná osoba neměla přístup k článkům, médiím. Často pohlížíme na oběť jako na chudáka. Pokud má však člověk správnou podporu blízkých, či odbornou pomoc na dosah ruky, může právě lépe zpracovat prožité trauma. A také, ne vše, co nazýváme traumatem, jím doopravdy je.
Některé klíčové momenty vzpomínek na traumatickou událost jsou důležité při paměťových procesech. Znovuprožívání traumatické události se často vrací v podobě flešbeků, které spouští často podněty z okolí. Nedovolí jedinci na traumatizující zážitek zapomenout. Znovuprožívání zahrnuje různé senzorické informace, ať už jsou to vůně, tělesné pocity, a v neposlední řadě obrazy, zvuky, nebo i samotné přečtení článku.
Zúčastněná osoba se časem vrátí do společnosti. Čím víc však byla událost medializována, tím víc hrozí možnost konfrontace se sociálním okolím – zvědavé pohledy, šuškání, odsouzení. To vše může podpořit retraumatizaci.
Je z hlediska morálky správné, že se jednotlivé případy medializují?
Na jedné straně snad i ano, protože se člověk může konfrontovat s realitou. Nežijeme v době, kde by byla společnost natolik vyspělá a bez jakékoliv deviace. Mělo by se hovořit o tom, co se v naší společnosti, okolo nás děje. V náboženské komunitě se můžeme střetnout s popíráním, respektive „s hanbou“ např. při sexuálním násilí. Blízké okolí se vše snaží skrývat, nemluvit o tom.
V poslední době roste násilí i mezi mládeží, rozmáhají se například dětské gangy. Je potřeba upozornit společnost na tato negativa. A následně pracovat na prevenci a odstranění dopadů. Mít informace o tom, co dělat, když se necítíme bezpečně, na koho se můžeme obrátit.
Často převládá ve společnosti mlčení, příběh ztrácí na senzaci, zajímavosti. Mluvení o situaci přináší určitou formu sociální inkluze, léčbu a pomoc i jiným osobám.
Co je přijatelné a co už překračuje hranice
Hranice si nastavujeme sami na základě zkušeností, životních momentů, vlastního charakteru. To, co je pro někoho překročením hranic, pro jiného může být naprosto přijatelné. Novináři by měli brát ohled na obě strany a zhodnotit, jak se článek dotkne čtenáře a jak zúčastněné osoby.
V dnešní době nenajdeme v tématech striktní konsensus. Je potřeba uvažovat, zaměřovat se na hodnoty, morální a etické zásady a zároveň nepopírat realitu. Citlivá témata sebou vždy nesou stres, agresi, hněv. Avšak ve správném a multidisciplinárním pojetí mohou přinášet i pozitivní aspekty pro společnost a jedince.
Zadéjte Váš kometář.