Extrovert či introvert, to
je oč tu běží. Jistě jste tyto dva protichůdné pojmy již slyšeli. Ale co
doopravdy znamenají, jaký je jejich význam? Mnoho definic zjednodušuje odpověď
na tuto otázku na soud, že se extrovert raději obklopuje lidmi, nebo na to, že
introvert je spíše málomluvný. Kde je ale jádro rozdílu mezi těmito dvěma
charakteristikami? Může se během života člověk přesunout z pólu extraverze
k introverzi? Vydrží dlouhodobý vztah extroverta a introverta? Jaký je
extrovert a introvert ve vztahu? A která charakteristika je dnes výhodnější?
Tak kde je tedy ten
rozdíl?
V prvé řadě je nutné podotknout, že nikdo není stoprocentní extrovert nebo stoprocentní introvert. Tyto dvě charakteristiky bychom měli brát spíše jako kontinuum, na kterém se každý z nás pohybuje než jako dvě možnosti, mezi kterými nic není. Proto je označení jedince jako introverta či extroverta nepřesné.
Je jasné, že každý extrovert má rád i chvilku pro sebe, kdy si
pustí film nebo přečte knížku, stejně jako to, že mnoho introvertů si čas od
času umí užít i zábavu ve společnosti. To, jestli je člověk spíše extrovertní
nebo spíše introvertní závisí na skutečnosti, zda cítí, že ho nabíjí energií
spíše situace, kdy je ve společnosti, nebo naopak chvíle, které má sám pro sebe.
Jací tedy jsou
extroverti?
Pro extroverty jsou vnější svět a všechny objekty v něm mnohem důležitější než pro introverta. Extrovert investuje a šíří svou psychickou energii ven, vztahuje se k vnějšímu světu. Věci posuzuje a porovnává podle druhých a řídí se spíše dle objektivních dat a norem udávaných z venku. Společenské poměry a očekávání pro něj bývají důležité a málokdy překročí hranice. Často působí jako maják, který dává světlo okolí, musí si však dávat pozor, aby to nepřehnali a zůstalo nějaké světlo i pro ně samotné.
Extroverti mohou zapomínat na své
potřeby a nevšímat si svých pocitů (ty mohou dokonce zpochybňovat, protože
nejsou objektivní), protože jim zabírá tolik času a energie zaměřování pozornosti
na okolí. To může v určitém bodě způsobovat tlak a zmatky v nevědomí
extroverta, kterým nerozumí. Při přehlcení ale mohou cítit vztek, protože
jejich okolí jim jejich potřeby nenaplňuje, přesto, že pro své okolí dělá
extrovert první poslední, jak ale může okolí plnit potřeby extroverta, když si
je sám extrovert neuvědomuje nebo je minimálně nevyjadřuje?
Co je charakteristické
pro introverty?
V dnešním světě bohužel bývá introverze podceňována a upozaďována. Být introvertní rozhodně automaticky neznamená být stydlivý a plachý asociál. Pro introverta je středem pozornosti jeho vnitřní svět, tedy jeho pocity, touhy a fantazie. Tyto individuální prožitky mohou být často velmi odlišné od toho, co je obecně společností přijímáno. Introvertní lidé jsou tedy otevření všemu, co přichází zevnitř, na tyto pocity a myšlenky reagují a pracují s nimi. Stejně tak se věnují svým potřebám, zpravidla si je lépe zvědomují než extroverti. Normy zvenčí nepovažují jako normativ, podle kterého by se měli řídit, ale spíš jako omezující aspekt. Své dojmy nijak nezpochybňují, naopak se snaží své projevy chování a rozhodování přizpůsobit právě vnitřním dojmům, chce žít v souladu se sebou samým. Introverti touží po sebeprosazení, proto mohou působit jako egoisté. Také mohou mít tendenci zobecňovat své názory a myšlenky a nabývat dojmu, že to mají všichni stejně, a že jeho názor je ten jediný možný a správný. Protikladně od extroverta se nesnaží přizpůsobit světu okolo, ale snaží se svět okolo přizpůsobit sobě. I introvert má však oblasti, kde mohou zůstat některé aspekty mimo vědomí.
Introverti mají tendenci vnější svět
znehodnocovat, to je však dlouhodobě neudržitelné, za tímto postojem
introvertnější jedinci schovávají strach z vnějšího světa. Introverti musí
přijmout fakt, že vnější svět má velkou moc, musí tedy s tím, co se děje
okolo nich také pracovat a reagovat na to. V každodenním kontaktu
s lidmi mohou být introvertní lidé méně spontánní. Komunikačním
dovednostem se často naučí velmi dobře, jen potřebují mít více pod kontrolou,
kdy a s jakými lidmi se baví. V komunikaci dávají přednost komunikaci
se známými lidmi, se kterými mají společné téma, než aby vedli s cizí
osobou rozhovor nad formálními tématy.
Partnerství introverta
a extroverta
Ne nadarmo se říká, že se protiklady přitahují. Těžší pak ale je tyto protiklady u sebe dlouhodobě udržet. Říkáte si, jak může dlouhodobě vztah, mezi tak odlišnými póly jako je velmi extrovertní osoba a velmi introvertní osoba? S vědomou prací na vztahu je to možné. Dokonce může být takový vztah velmi harmonický. Jako u každého vztahu jsou i zde alfou a omegou společného soužití komunikace a porozumění. Pokud je váš protějšek spíše introvert, měli byste mít například pochopení, že jsou chvíle, kdy nemá na mluvení s kýmkoliv sílu, a to ani s osobou, kterou bezmezně miluje. Zkrátka jsou pro něj důležité okamžiky, kdy naprosto o samotě dobíjí baterky, aby pak mohl být plně k dispozici vám, neberte si tedy tuto charakteristiku osobně. Pokud je váš partner či partnerka naopak extrovert, nenechte se pohltit pocitem ohrožení, že například chodí často mezi lidi, a že ke štěstí potřebuje mezilidský kontakt i s jinými osobami než s vámi. Opravdu nejde o to, že byste mu nestačili, jednoduše je pro extroverta důležité být v kontaktu s okolím, mezilidský kontakt jej naplňuje a opravdu se nemusíte bát, že jde prvoplánově o to, že by vás váš protějšek chtěl podvést.
Je velmi užitečné promluvit si o vzájemných potřebách a tužbách
(jak už jsme se dočetli, jejich rozklíčování může být pro extroverta
náročnější). Například po příchodu z práce může nastat situace, kdy
extrovert plný dojmů chce hned dění z celého dne sdílet s tím druhým.
Naopak introvert se cítí vyšťaven po dni, kdy musel komunikovat s několika
lidmi a potřebuje pár minut oddech. To všechno je potřeba vykomunikovat, aby
nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Problém může být i společné plánování
aktivit mezi lidmi. Zde se doporučuje, aby extrovert navrhl aktivitu, kterou by
chtěl uskutečnit (kino, večeře, setkání s přáteli) a introvert by mohl
určit další detaily – čas a místo, aby se na aktivitu s předstihem
připravil a nacítil se na atmosféru. Velkou výhodou je, že extroverti obecně
více mluví a introverti více naslouchají. Proto se společně můžete doplňovat.
Dá se extroverze a
introverze přeučit?
Jak jsme se dočetli výše,
každý z pólů má své velké výhody, ale také úskalí. Nedá se tedy říct, že
by jeden z pólů byl lepší než ten druhý. Je ale pochopitelné, pokud se na
sobě rozhodnete pracovat v některé z oblastí, kde zatím nejste
spokojeni. Jako velký extrovert se například postupně můžete naučit větší
trpělivosti, toleranci, vhledu do sebe a také umění být sám se sebou. Začít
můžete meditací, jógou, relaxačními technikami nebo tím, že si naordinujete
během týdne několik chvilek pro sebe, kdy se budete zabývat tím, jak vám je a
co cítíte. Věřte, že to může z dlouhodobého hlediska velmi pomoct vašemu
sebeuvědomění a sebepoznání. Pokud jste naopak silný introvert, může vás trápit
občasný strach z některých sociálních situací, nebo cítíte, že by se
hodilo vylepšit své komunikační dovednosti. Zde je výhodou, že může výrazně
pomoct trénink. Zkuste se odhodlat a více se zapojovat do diskuzí. Určete si
malé krůčky a postupně se například dostanete k tomu, že se pokusíte
oslovit cizího člověka na ulici s dotazem. Pokud se vystavíte tomuto
občasnému stresu, měly by úzkost a strach z takového kontaktu ustupovat.
Obecně ale platí, že nemá smysl se do něčeho nutit. Pokud na sobě budete chtít něco změnit, mělo by to mít pro vás smysl, musíte vědět, proč to děláte. Určitě to nedělejte jen kvůli práci, kvůli partnerovi, kvůli rodičům, nebo kvůli tomu, že se to tak společnosti líbí. Každý jsme jiný, každý máme jiné vlastnosti, a pokud něco chcete změnit, musí to jít z vás a musíte z toho mít dobrý pocit.
Zadéjte Váš kometář.