U plných stolů krutým hladem
zmírám, u žhnoucích kamen zabíjí mne mráz… Můj úsměv rybníček je slzavý a slzy
zas tak veselé… Mou jistotou je nestálost a zmatek, jasno mi vchází z temných
nočních chvil… A to, co miluji, jsem dávno zardousil… A přece tolik naděje mám
v duši, štěstíčko na mne přímo dotírá… (F. Villon – Tulákova balada)
V úvodu jsme použili úryvek
z díla francouzského básníka F. Villona, ve kterém je naprosto přesně
vystižena nálada člověka s hraniční poruchou osobnosti. Střídání světlých
a temných období, impulzivní chování, sebepoškozování… To je jen málo z obrovského
množství symptomů, které tuto poruchu provází. Dá se s ní žít? Jde vyléčit?
Nejen tyto otázky se pokusíme zodpovědět v dnešním článku.
Buď vše, nebo nic!
V jedné chvíli vás milují, v druhé
nenávidí. Smích střídá hněv a pláč. V lidech vidí buď absolutní dobro,
nebo zlo. Působí divně, možná i trochu děsivě, protože nikdy nevíte, co od nich
můžete čekat… I tak bychom mohli popsat člověka s hraniční poruchou
osobnosti.
Hraniční porucha osobnosti se
vyznačuje dramatickým a nevyrovnaným chováním. Vzniká většinou již v dětství,
v souvislosti s citovým strádáním v rodině, nebo nějakým traumatizujícím
zážitkem. Osoby s touto poruchou nejsou schopny vytvořit si své vlastní,
bytostné já, nerozumí druhým ani sami sobě.
A tak si vytváří určité alter
ego, které jim má pomoci obstát ve světě. Jenže ani toto falešné já jim život s hraniční
poruchou neusnadní. Nejsou totiž schopni vidět svět barevně, ale pouze bíle,
nebo černě. Buď jste hodní a milují vás, nebo zlí a v tom případě vás
nenávidí. Buď si jejich lásku zasloužíte, nebo vámi pohrdají. Buď vše, nebo
nic. A i vše se dokáže lusknutím prstu změnit v nic. Je to opravdu velmi
komplikovaná porucha.
Hraniční porucha nebo jen „špatné“ dny?
Diagnostika hraniční poruchy je obtížná.
Každý z nás prožije chvíle emoční nestability, jsme náladoví a reagujeme
na určité situace přehnaně. To ještě neznamená, že trpíme hraniční poruchou
osobnosti. Celý proces diagnostiky je pak o to více ztížen tím, že se k hraniční
poruše často přidruží další problémy – deprese, úzkost, poruchy příjmu potravy,
sebepoškozování… Je opravdu důležité, aby psycholog/psychiatr zapátral do hloubky,
co za těmito projevy stojí.
Hraniční porucha nejsou totiž jen špatné dny, které vás trápí několikrát do roka. Je to dlouhodobý a opakující se stav s typickými symptomy:
- emoční labilita, náladovost, optimismus střídá pesimismus
- strach z opuštění
- problémy s navazováním vztahů a jejich udržením
- chronické pocity prázdnoty, sebevědomí střídá pohrdání
- nestabilní chování a myšlení
- impulzivnost střídají záchvaty pomalosti
- pocity zoufalství, zmatku, ztracenosti
- derealizace, depersonalizace
- přechodné halucinace, paranoia
- časté myšlenky na sebevraždu, sklony k sebepoškozování
- porucha vnímání sebe sama
Věděli jste, že…?
- Hraniční poruchou osobnosti trpí
častěji ženy než muži. A to v souvislosti se zneužíváním v dětství, zanedbáváním
nebo týráním rodiči.
- Sebepoškozování je nejtypičtějším
projevem hraničí poruchy osobnosti. Ani ne tak v důsledku toho, že by v ubližování
sama sobě měly osoby s touto poruchou „zálibu“, ale často si tak chtějí
určitým způsobem vynutit lásku a péči okolí.
- V období dospívání jsou časté
experimenty s drogami a jinými návykovými látkami, jakožto forma
sebepoškozování.
- Někdy se může hraniční porucha
osobnosti projevovat častým střídáním sexuálních partnerů a tíhnutím k divokému
sexu a různým sexuálním praktikám.
- V souvislosti s nejasným
nazíráním na sebe sama se dostavuje také tápání, co se sexuální orientace týče.
- Podle některých studií se symptomy
poruchy stabilizují kolem 50. roku života.
- Hraniční poruchou osobnosti trpí
častěji ženy než muži. A to v souvislosti se zneužíváním v dětství, zanedbáváním
nebo týráním rodiči.
Léčba hraniční poruchy osobnosti
Terapie v případě této
poruchy je obzvlášť náročná, a to nejen pro klienta, ale i pro
psychologa/psychiatra. Je založena na neustálém posouvání a překračování
osobních hranic, což není vůbec jednoduché.
Často se při léčbě volí psychoanalýze
a dialektická behaviorální terapie. Samozřejmě je léčba doplněna léky – antipsychotika,
anxiolytika, antidepresiva.
Důležitou roli zde sehrává také
podpora a pomoc okolí. V lehčích případech lze terapii zvládnout ambulantně,
u těžších je pak nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý deň, chcel by som radu ako partner, alebo bývali partner táto poloha je momentálne nejasná, osoby ktorá s najväčšou pravdepodobnosťou trpí HPO. Pokiaľ mám vedomie, nebola jej táto choroba nikdy diagnostikovanie aj keď odborníka už navštívila v detstve aj v dospelosti. Jednalo sa o 1-2 návštevy s ktorých mala pocit, že aj tak jej nepomôžu. To, že trpí HPO, je môj názor ktorý som si vytvoril štúdiom keď som chcel pochopiť ci sa vlastne deje. Trpí úplne všetkými príznakmi ktoré sa v článkoch o HPO spomínajú snáď len tu sexuálnu orientáciu neviem posúdiť, inak všetko drogy, alkohol, nesputany sex, striedanie nálad, agresivita, strach z opustenia, prehnaná žiarlivosť, vydieranie sebevrazdou, sebaposkodzovanie... Dôležitá informácia je, ze odomna podstatne mladšia, mohla by mi byť dcérou. Naš vzťah začal nádherne, toľko porozumenia a vzájomnej sympatie som dlho nezažil, aj napriek veľkému vekovému rozdielu ho začali akceptovať aj jej rodičia. Snívala o deťoch, spoločnom dome, spoločnej budúcnosti "ako mi bude meniť plienky keď budem starý" na to sa normálne tešila. Po určitom období však začala byť mojim najväčším kritikom, a jej žiarlivosť bola abnormálna, 20 minútové zdržanie v zápche na ceste domov znamenalo, že som určite bol s nejakou inou..... Zle nálady striedali dobre, lásku nenávisť a takto to bolo ako na hojdačke. Prestal som to zvládať a niekoľko krát som sa pokúsil vzťah ukončiť, vyhrazkami sebevrazdou a sebaposkodzovanim ma vždy donútila sa vrátiť. Nakoniec vzťah ukončila ona a ja som súhlasil, padol mi kameň zo srdca, že to prebehlo takto v kľude. Mýlil som sa, po rozchode mi začala vyčítať, že som ju k tomu donútil, že som nemal súhlasiť a ze za všetko vlastne môžem ja. Jej žiarlivosť nabrala ešte väčšie obrátky. Mne samému začala tiež chýbať, tak sme sa začali znova stretávať, hádky však neprestali a za vinníka som bol označený vždy ja aj keď to tak nebolo. Teraz sa nachádzame v štádiu ktoré ani neviem popísať, keď sa deň neozve príde žiarlivosť a slová ako jej chybám, keď sme spolu je chladná od meraná hadava, zo všetkého ma viní, tvrdí, že sa ma boji milovať a veľmi chce, berie mi moje použité oblečenie aby v ňom mohla v noci spávať a cítiť ma tak pri sebe. Chcem sa opýtať ma vzťah s takýmto človekom nejakú šancu, že bude fungovať normálne? Veľmi je mi jej ľúto chcem jej pomôcť ci ako priateľ alebo partner. Bojím sa, že si pokazí svoj život neuvazenymi rozhodnutiami, na druhej strane cítim beznádej, že jej pomôcť nedokážem. Sk som Vás týmto textom otravoval, prepáčte celkom mi pomohlo sa takto vykecat. Vaša odpoveď by ma však potešila. Prajem Pekný deň, Marián
Dobrý den, Mariáne, nacházíte se v nelehké situaci. Pokud si budete chtít o všem promluvit s psychologem, můžete si objednat konzultaci zde https://mojra.cz/zakaznik/VlozitKonzulataci S psychologem můžete hovořit sám, probrat vaše pocity atd. Nebo lze také přizvat ke konzultaci partnerku - to by nebylo od věci, pokud není vaše podezření na HPO podložené odborným vyšetřením. Třeba to nakonec může být úplně jinak, než to vypadá. Psycholog může hovořit s každým zvlášť, případně formou párové terapie. Záleží čistě na vás a partnerce, co vám bude vyhovovat.
Mám podezření, že tím trpí má matka. Jak ji mohu pomoci?
Já mám hraniční poruchu osobnosti a byla mi diagnostikována schizofrenie. Jak to?
Mám všechny priznaky. Myslela jsem ale , že jsem sociopat, jenže na to jsem asi až příliš sama. Nevím jak dál.
Dobrý den, už delší dobu se u mě projevují symptomy hraniční poruchy osobnosti…, už jsem byl i u psychologa, či psychiatra, ale nikdo není schopný identifikovat mé pocity nálady, únavu, prázdnou a nezřízené chování.., bohužel tyto pocity se objevují u mě už od dětství.., díky emocnim šokům a pandemii., covid19… to začalo nabírat nezvladatelných obrázek a již nejsem schopnej zit normální život….,prosím o pomoc; děkuji., je to naléhavé už to opravdu nezvládam..
Dobrý den, že mám tuto poruchu jsem zjistila teď po 40 roce svého zvláštního života. Chci s tím bojovat, ale upřímně to sama moc neumím, terapie jsou na tuto poruchu daleko a jsou pro mě finančně nedostupné. Byla jsem dlouho sama s dětmi, protože moje vztahy asi ničím. Chci už myslet jinak a né že mám strach, dělám v životě jiné věci než jiní, prostě blbosti a občas mám chuť si zase ublížit. Psychiatrička mi dala jen léky, ale jinak nic, ale já potřebuji pomoci i vnitřně. Je pro mě nějaká pomoc ?
Dobrý den Markéto, muselo být pro Vás těžké, jednak celé ty roky vnímat vaši odlišnost a zároveň i zjištění diagnózy. V každém případě je odvážné, že jste pátrala po příčinách svých těžkostí. Mnoho lidí na to nemá možná odvahu, čas, kompetence. Je důležité, že si všechno uvědomujete a chcete s tím pracovat, chcete pracovat na sobě. Právě pro Vás je terapie řešením. U nás v Mojře máme spoustu odborníků, kteří by Vás na této cestě sebeuvědomění dokázali doprovázet. Případně hledejte klinického psychologa ve svém okolí. Nenechte se odradit. S pozdravem Mgr. Jana Brunariová, Online psycholog poradny MOJRA.