Postoj společnosti k homosexuálům se měnil napříč generacemi. Přestože homosexualita dnes většinou nevyvolává pohoršení, najdou se i tací, kteří jsou stále pod vlivem zažitých předsudků z minulosti a pohlížejí na homosexuální páry jako na „něco“ nepřirozeného.
Na téma přitažlivosti
k osobě stejného pohlaví bylo napsáno mnoho obsáhlých studií a článků, my
se dnes pokusíme podat co nejvíce ucelený pohled na danou problematiku,
podíváme se na vývoj postojů k homosexuálům, vysvětlíme si, co to pojem
homosexualita znamená a snad vám tak zodpovíme nejzásadnější otázky, které
homosexualita ve společnosti vyvolává. Budeme vycházet zejména z historie,
protože ta se na vývoji postojů k homosexualitě podepsala nejvíce.
Co je homosexualita
Definice označuje homosexualitu (z řeckého homós = stejný a lat. sexus = pohlaví) jako sexuální orientaci výhradně (či převážně) k osobám stejného pohlaví. Muž homosexuál je označován jako gay, homosexuální žena pak nese zažité označení lesba.
Homosexualita je již dlouhou dobu předmětem zkoumání mnoha oborů, od sexuologie po psychologii. Výzkumy se však převážně zaměřují na mužskou část populace, proto i my budeme v tomto ohledu vycházet z dostupných informací. Ženská homosexualita byla již v minulosti považována spíše za asociální chování, v konečném důsledku pak toho o ní nic moc nevíme.
Homosexualita a její historie
Dějiny homosexuality sahají až do
starověkého Řecka. V těchto dobách nešlo o žádný společensky nepřijatelný
jev, ale spíš o životní styl – starší muž vychovával mladšího muže (resp. ještě
chlapce) a udržoval s ním milenecký vztah. Nahlížení společnosti na
homosexuální páry se razantně proměnilo s příchodem křesťanství. Bible
označuje homosexualitu za velmi těžký hřích, proto byli často homosexuálové
označováni za zplozence ďábla, nebo byli obviněni z čarodějnictví a stali
se obětí inkvizice. Vliv křesťanství je patrný v průběhu věku, a i dnes
zastává církev názor, že homosexualita není „normální“ a měla by se léčit.
Homosexualita ve světě a průlomy v přístupu k homosexuálům
S nástupem osvícenství, Velké
francouzské revoluce a rozvojem sexuologie a psychologie se objevily první snahy
o tolerantní přístup k homosexuálním párům. Bohužel v těchto dobách
se jakékoliv pokusy o proměnu zažitých názorů a konvencí minuly účinkem. Prvním
průkopníkem v oblasti psychologie byl německý sexuolog Magnus
Hirschfeld, který se pokoušel prosadit nahlížení na homosexualitu jako
na nemoc, kterou bude možné tolerovat. Kromě něj se k tomuto smýšlení
později přiklonili i další učenci předválečného Německa a usilovali o to, aby homosexuálové
nebyli stíhání pro trestný čin. Tyto snahy byly potlačeny v roce 1933 s nástupem
Adolfa Hitlera k moci. Nacistické Německo odsuzovalo jakékoliv odlišnosti,
homosexuálové byli posílání do koncentračních táborů a kvůli označení růžovým
trojúhelníkem byli obětmi krutého týrání jak ze stran dozorců, tak i spoluvězňů.
Po druhé světové válce se zákon trestající homosexuální vztahy několikrát novelizoval,
avšak homosexualita v Německu byla
definitivně zlegalizována až v roce 1994.
I v pokrokovém USA byl přístup k homosexuálům spíše
záporný. Roku 1968 byl publikován seznam duševních poruch, mezi které se řadila
i homosexualita. O několik let později se vedly diskuze, zda ji na seznamu duševních
nemocí ponechat. Přestože většina psychiatrů byla pro její vymazání, k definitivnímu
vyřazení z tohoto seznamu došlo až v roce 1990. Stalo se tak 17.
května z rozhodnutí Světové zdravotnické organizace a tento den je dodnes
označován jako Mezinárodní den boje proti homofobii. Od roku 1992 pak s konečnou
platností nebyla homosexualita v USA označována jako nemoc.
V návaznosti na události v Americe
se k názoru, že homosexualita není nemocí přiklonilo Japonsko (1997), Rusko
(1999), Velká Británie (2000) a Čína (2001).
Homosexualita ve ČR
Přestože v mnoha ohledech Česká
republika zaostává za vyspělejšími zeměmi, byla průlomovým mezníkem k přístupu
k homosexualitě právě studie československého sexuologa Kurta
Freunda, která potvrdila, že sexuální orientace je stavem neměnným. Freund
se snažil léčit homosexualitu např. vyvoláváním zvracení při shlédnutí gay
pornografie, či nuceným sňatkem mezi homosexuálním mužem a heterosexuální
ženou. Tyto Freundovy „pokusy“ však nepřinesly žádný kýžený výsledek, avšak dopomohly
k tomu, že roku 1962 přestala být homosexualita v Československu považována
za trestný čin. Od roku 1999 bylo zakázáno diskriminovat homosexuály v pracovněprávních
vztazích. Roku 2001 bylo v ČR uzákoněno neregistrované soužití homosexuálních
párů a v roce 2006 pak bylo zákonně schváleno uzavírání registrovaného
partnerství mezi osobami stejného pohlaví. V současnosti se jedná o
zrušení institutu registrovaného partnerství s cílem umožnit homosexuálům
uzavřít právoplatný sňatek. Horlivě se diskutuje také o umožnění pěstounské péče
stejnopohlavním párům.
Homosexualita a její příčiny
Podle odborníků můžeme homosexualitu
do jisté míry přičíst genetickým predispozicím, zejména ze strany matky. Výzkumy
prokazují, že u žen, které porodily více synů, je větší pravděpodobnost, že
jeden z nich (většinou ten nejmladší) bude homosexuálem. Může za to jakýsi
autoimunitní boj s geny obsahujícími mužský pohlavní chromozom Y, který
probíhá v těle matky a vyvolává hormonální změny, jenž se projeví tím, že
se narodí muž, kterého přitahují jedinci stejného pohlaví. Vždy jde však o
souhru více faktorů.
Homosexualita a její projevy
Přihlédneme-li k výzkumu příčin
homosexuality, projevuje se odlišná sexuální orientace již u dětí. Většinou si
však přitažlivost k jedinci stejného pohlaví začnete uvědomovat až v období
dospívání, v době prvních sexuálních představ. Homosexualita je neměnným
stavem, tudíž ji nevyvolá ani silné trauma z předchozího heterosexuálního
vztahu.
Odborníci neustále provádějí výzkumy, ve kterých se zaměřují na odlišnosti homosexuálů. Podle těchto studií se gayové vyznačují menšími sklony k agresi, špatnou prostorovou představivostí, jsou častěji leváky a mají jiný poměr šířky ramen k bokům. Jde však pouze o předpoklady.
Homosexualita a výchova dětí
Toto je asi nejkontroverznější
otázka, kterou se společnost zabývá. Většina i těch nejtolerantnějších jedinců
se přiklání k názoru, že by homosexuálové neměli vychovávat děti, protože
tím ovlivní jejich vývoj. Výchova jako taková neutváří osobnostní sklony k homosexualitě,
nejsou tedy namístě obavy, že se dítě, které bude vychováváno dvěma muži či
ženami, stane také homosexuálem. Problémem tedy není ani tak netradiční
uspořádání rodiny jako spíše otázka, jak bude dítě přijímáno okolím. Je velice
pravděpodobné, že toto dítě bude vrstevníky šikanováno, stane se předmětem posměšků,
a to vše se pak odrazí na jeho psychice. V žádném případě však nechceme
tvrdit, že by homosexuální rodiče byli horšími než heterosexuální. Zvláště dnes,
kdy každé druhé manželství končí rozvodem, jehož následky se neblaze odrazí na
dítěti.
Léčba homosexuality
Už jsme si vysvětlili, že homosexualita
se neřadí mezi duševní choroby. Opět se tedy ohlédneme do historie, kdy se
často používaly velmi drastické metody k jejímu vyléčení. Léčba spočívala
v přísunu pohlavních hormonů, testosteronu, mužům byla odstraňována
varlata, prováděla se léčba elektrošoky a náročné operace mozku, dokonce se
lékaři snažili aplikovat hormony dosud nenarozeným dětem v děloze matky. Žádné
z těchto pokusů se však nesetkaly s úspěchem, protože změnit sexuální
orientaci není možné. Přestože toto vše dnes již víme, existují stále skupiny,
které provádějí vlastní (často extrémní) výzkumy, jako např. americká NARTH - Národní
asociace pro výzkum a terapii homosexuality.
Téma homosexuality již dávno není společenským tabu, stále více homosexuálů se ke své orientaci hlásí. Přiznat okolí, zejména rodině, že vás přitahují osoby stejného pohlaví je však velmi těžké. Obecně jsou tolerantnějšími matky, kdežto u otců se muž setká často s odsouzením.
Pokud se jako rodič nedokážete přes homosexualitu svého dítěte přenést, je namístě vyhledat pomoc odborníka. Ten vám pomůže se s celou situací vyrovnat a pochopit ji. A jste-li homosexuálem, který se neumí vyrovnat s reakcemi rodiny a okolí, doporučujeme taktéž návštěvu psychologa. Homosexualita není nemoc a nemáte se za co stydět, je to vaše přirozenost, kterou musíte přijmout, abyste mohli být v životě šťastní.
Zadéjte Váš kometář.