Syndrom prázdného hnízda: Když děti odejdou z domu žít vlastním životem

http://blog.mojra.cz/post/99

Z psychologického hlediska je odchod dětí z domova, ať už za vzděláním, prací, či kvůli založení vlastní rodiny, významným mezníkem. Rodiče stojí před těžkým úkolem, a to znovu se zaměřit čistě na svůj manželský život, přetransformovat se z role pečovatele, dopřát sobě i dětem dostatek soukromí a prostoru. V dnešním článku se zaměříme na situaci, kdy rodiče neumí správně zpracovat odchod svého dítěte z domova a nastíníme si možná řešení.


Co je to syndrom prázdného hnízda?

Tento laicky pojmenovaný termín se v rámci psychologie vcelku ustálil, přestože se nejedná o psychologické onemocnění. Definice vymezuje syndrom prázdného hnízda jako skličující pocity, kterým propadají rodiče po odchodu dětí z domova. Jde v podstatě o krizi v souvislosti se změnou rodinného systému a nadbytkem volného času, který najednou rodiče neví, jak by vyplnili.

Syndrom prázdného hnízda postihuje většinou ženy, které všechen svůj čas věnovaly pouze dětem a své zájmy odsunuly do pozadí. Některé odborné publikace dávají do spojitosti syndrom prázdného hnízda s obdobím menopauzy, avšak toto tvrzení má značné nedostatky. Zaprvé, menopauza se s dobou odchodu dětí nemusí časově shodovat a zadruhé syndrom prázdného hnízda je problémem, se kterým se potýká také mnoho mužů. Nesporným faktem však zůstává, že ženy se s odchodem dětí vyrovnávají hůře než muži, protože ti tráví více času mimo domov, např. kvůli práci.


Syndrom prázdného hnízda – příčiny

Hlavním důvodem, proč se rodiče (zejména matky) nedokáží vyrovnat s odchodem dětí z domova je špatné nastavení rodičovské role. Zde máme dva extrémy. Prvním je rodič, který spatřuje svou celoživotní úlohu v pečování o dítě, druhým pak úzkostlivá závislost dítěte, které není schopné se samo osamostatnit, alespoň tedy z pohledu rodičů. Matka i otec by se měli vytváření těchto extrémů vyvarovat, myslet také na sebe a dítěti dopřát možnost stát se samostatnými bytostmi.


Syndrom prázdného hnízda – projevy

Jak jsme již zmínili výše, ženy snášejí odchod dětí hůře než muži (samozřejmě i zde se najdou výjimky), protože většinu svého času se věnovaly pouze péči o rodinu. Mohou si připadat nedoceněné, zanedbávají manžela i péči o domácnost, můžou se snažit dohnat „ztracený“ čas. Muži se potýkají s obdobnými pocity, najednou nejsou pro nikoho hrdiny, nikdo si k nim nechodí pro rady, připadají si nepotřební. Často hledají útěchu od těchto nejistot v náručí mladé milenky.

Z psychologického hlediska jsou všechny negativní pocity rodičů normální, pokud nepřesáhnou určitou dobu (cca 3 měsíce) a neodrážejí se dramaticky na běžném fungování v životě. Jestliže se tedy potýkáte se smutkem, máte tendenci vzpomínat, prohlížet si rodinná alba, pláčete při každé zmínce o dítěti, nemusí se hned jednat o problém. Jakmile však tyto pocity přesáhnou určitou hranici, dostavují se dlouhodobé deprese apod. je potřeba toto začít řešit.


Syndrom prázdného hnízda – následky

1. Partnerská krize, která může vést až k rozvodu – dle statistik jsou rozvody v souvislosti s odchodem dětí z domova, jedny z nejčastějších. Partneři najednou mají spoustu času věnovat se jeden druhému, jenže za ta léta péče o děti neví, jak k sobě najít opět cestu. Někteří si pak uvědomí, že s partnerem vlastně už nedokáží vyjít, vidí jeho/její chyby, zjistili, že všechna láska vyšuměla apod.

2. Deprese.

3. Nesnesitelný pocit prázdnoty.

4. Přetrvávající pocit silného smutku, který se odráží na kvalitě života (člověk nedokáže vynaložit energii na to jít do práce, či vykonávat jakoukoliv jinou činnost).

5. Ztráta sebedůvěry, úzkosti, nespokojenost se životem.

6. Nespavost, poruchy soustředění, sklony k agresi a k vyvolávání konfliktů.


Syndrom prázdného hnízda – jak se s ním vyrovnat

Nejlepším řešením je prevence, která spočívá v tom, že se i přes svou roli matky/otce budete věnovat svým zálibám a uděláte si také čas jen sami pro sebe. Stejně tak nezanedbávejte partnera a vymezte si některé večery na romantickou večeři, návštěvu kina apod. Jestliže jste se na odchod dětí předem psychicky nepřipravili, zde je několik rad, jak se s touto situací vyrovnat.

1. Zaujměte nový úhel pohledu. Nevnímejte odchod dětí z domova jako něco katastrofického, ale nahlížejte na tento stav jako na novou etapu vašeho života.

2. Respektujte, že vaše dítě má již nový život. Vtah rodiče a dítěte, které se osamostatnilo je v prvních chvílích křehký, avšak i zde je potřeba nastavit určité hranice. Neberte si příliš osobně, když dítě (nyní již dospělý člověk) někdy odmítne vaši pomoc, nebo si nepřeje trávit každou volnou chvíli s vámi. Má přece jen svůj vlastní život a program, např. se svou novou rodinou.

3. Najděte si nové zájmy, koníčky. Odchod dítěte neznamená, že byste měli rezignovat na život. I když už máte svá nejlepší léta za sebou, můžete se začít opět věnovat svým tehdejším zájmům, případně si hledat nové (cestování, vzdělávání, kurzy…).

4. Věnujte se manželovi/manželce. Některé páry zjistí, že si za ty roky, které věnovali péči o děti, neměli čas ani pořádně popovídat.

5. Obnovte stará přátelství. Zajděte si na kávu s kamarádkou/na pivo s kamarádem, které jste předtím zanedbávali. Přijdete na jiné myšlenky, což vám jen prospěje.

Pokud se však potýkáte s depresivními stavy, které se vám nedaří zvládnout, navštivte co nejdříve psychologa. Ten vám pomůže vyrovnat se s novou situací, navrhne nejvhodnější způsob terapie, kterou může případně doplnit antidepresivy. 

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



DÁRKOVÉ POUKAZY MOJRA.CZ: Darujte psychickou pohodu

DÁRKOVÉ POUKAZY MOJRA.CZ: Darujte psychickou pohodu

Výběr dárků je odpradávna náročnou disciplínou. Neustále nás pronásledují otázky, co by si obdarovaný přál, čím mu uděláme radost, co využije? Děsí nás představa, že náš dárek bude totálním přešlapem, něčím, co skončí v lepším případě zapomenuto na dně skříně, v horším rovnou v popelnici. Trefit se každému do vkusu, zejména co se kosmetiky, oblečení apod. týče je skoro nemožné. K tomu ještě toužíme, aby zrovn...

Pokračovat ve čtení

Typologie osobnosti: SANGVINIK

Typologie osobnosti: SANGVINIK

Sangvinik je jedním ze čtyř typů temperamentu – ten do značné míry určuje charakteristické rysy chování a reakce jedince v určitých situacích. Tato teorie typů (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik) je aktuální již od dob starověkého Řecka a jejím autorem je otec lékařství Hippokrates. Hippokratovo rozdělení vychází z předpokladu, že reakce člověka na okolní podněty souvisí s některou tělesnou šťávou (tzv. humorem), která u n...

Pokračovat ve čtení

HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI: Když se láska mění v nenávist mrknutím oka

HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI: Když se láska mění v nenávist mrknutím oka

U plných stolů krutým hladem zmírám, u žhnoucích kamen zabíjí mne mráz… Můj úsměv rybníček je slzavý a slzy zas tak veselé… Mou jistotou je nestálost a zmatek, jasno mi vchází z temných nočních chvil… A to, co miluji, jsem dávno zardousil… A přece tolik naděje mám v duši, štěstíčko na mne přímo dotírá… (F. Villon – Tulákova balada) V úvodu jsme použili úryvek z díla francouzského básníka F. Villona, ve kterém ...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz


Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat Přehrát video