Život si s námi mnohdy nepěkně
zahrává, dříve vitální člověk se během sekundy může kvůli vážnému úrazu
proměnit v jedince plně závislého na pomoci a péči druhých. Ve zprávách i několikrát
denně slýcháme o dopravních nehodách, které se neobešly bez vážných následků,
potkáváme spousty lidí, kteří jako by si nevážili vlastního života, protože
neustále podnikají různé riskantní adrenalinové akce a sporty apod. Můžete si
sebevíc myslet, že máte vše dokonale pod kontrolou a pak vám nějaká drobná
chyba, chvilka nepozornosti obrátí život naruby.
Nepříjemná diagnóza…
Probudíte se na nemocničním lůžku, neuvědomujete si, co se stalo, připadáte si jako v hodně špatném snu. V první chvíli neumíte přesně popsat, co se vám zdá jinak. A pak přijde lékař a vy máte okamžitě jasno. Utrpěli jste vážný úraz, který zanechal trvalé následky, ať už jde o popáleniny, zlomeniny, ochrnutí, amputaci aj. Pro vás to znamená jedno, nic nebude jako dřív a vy se s tím musíte vyrovnat. Podle psychologů se právě v tuto chvíli projeví vaše skutečná povaha, někdo v sobě nalezne bojovníka, jiný chce vše vzdát, neustále se lituje a vyžaduje lítost i od svého okolí.
Psychický stav člověka po vážných úrazech je často v nemocnicích opomíjen,
lékaři se zaměřují výhradně na léčbu těla a následnou péči o pacienta. Přitom
právě psychické rozpoložení jedince výrazně ovlivňuje jeho uzdravení. Dobrý
psychický stav může léčbu urychlit, naopak špatný ji dokáže prodloužit, případně
i zhoršit její průběh. Proto je odborná pomoc psychologa po úrazech velmi potřebná.
Každý člověk je jedinečnou osobností, proto reaguje na psychickou zátěž zcela individuálně. Někdo přijme novou životní situaci jako prostý fakt, jiný se s ní nedokáže vyrovnat. Mezi nejčastější psychické problémy, které se v souvislosti s vážnými úrazy objevují patří deprese, strach, úzkosti, agrese, vztek, smutek, obviňování sebe i okolí, pocity bezmoci, apatie, postupná či naprostá rezignace a mnoho dalšího.
Fáze vyrovnávání se s následky úrazu
1. POPŘENÍ
Nikdo z nás si nechce připustit, že by se mu mohlo něco vážného stát. Ovšem i sebevíc nepředstavitelné se jednoho dne může změnit ve skutečnost. První reakcí je šok a snaha vše popřít, přesvědčit sebe sama, že jde o omyl, že se to neděje nám.
2. NEGACE
Po překonání prvotního šoku se dostaví uvědomění si celé situace. Obvyklou reakcí je hněv, závist vůči zdravým lidem, ztráta smyslu života, pocit, že vše je špatně atd.
3. SMLOUVÁNÍ
Pacient se snaží
sám sebe přesvědčit, že je zde ještě nějaká možnost, jak následky úrazu
zvrátit. Věřící lidé často smlouvají s Bohem, slibují mu, že budou lepšími
lidmi, pokud se nad nimi slituje.
4. ADAPTACE
Tato fáze může u každého jedince trvat různě dlouho, u někoho je to otázka několika dní, týdnů, u jiného let. Pacient se snaží dodržovat pokyny lékařů, podstupuje svědomitě léčbu a zvyká si na nový život s následky úrazu.
5. SMÍŘENÍ/REZIGNACE
Pacient si již plně uvědomil, že bude muset žít s omezením, přizpůsobuje se, navrací se do společenského života, práce apod. Opakem fáze smíření je rezignace v případech, kdy se pacient s diagnózou nikdy nesmíří, neusiluje o změnu a nesnaží se přizpůsobit zranění svůj život. Často dochází k naprosté ztrátě smyslu života a v důsledku toho k sebevražedným pokusům.
Jak se s vážnými úrazy vyrovnat?
V první řadě je pro
nemocného velmi důležitá podpora rodiny a blízkých. Ocitá se v naprosto nové
situaci a neví, co vše z ní vyplyne, proto hledá útěchu a bezpečný přístav
v tom, co je mu známé. Rozhodně nedoporučujeme s ohledem na psychický
stav jedince mu cokoliv zatajovat. Dříve či později se vše stejně dozví. Proto mu
poskytněte všechny informace, aby je mohl správně zpracovat a nebyl ničím
překvapen. I sebebolestivější upřímnost je v tomto případě lepší než jakákoliv
nemožná útěcha a víra v zázraky.
Kromě opory v rodině je potřeba věnovat péči i psychice jako takové. Proto doporučujeme návštěvu psychologa, který dokáže nejlépe posoudit míru psychických dopadů na osobnost jedince a v závislosti na tom navrhne vhodná řešení.
Zadéjte Váš kometář.