Mojráček v nové škole

http://blog.mojra.cz/post/326



Mojráček se s rodiči přestěhoval. V novém domě má krásný pokojíček, pilně trénuje cizí řeč a už se moc těší do školy. Bude tam nastupovat o dva týdny dříve než ostatní děti. Ráno u snídaně, před odjezdem do školy, dostal Mojráček strach. „Co když mi děti v nové škole nebudou rozumět? Co když já nebudu rozumět paní učitelce? Co když si nenajdu kamarády?“ ptal se Mojráček vystrašeně maminky. „Neboj se, Mojráčku,“ uklidňuje ho maminka, „paní učitelka se teď bude čtrnáct dní věnovat jen a jen tobě, na všechno tě připraví a bude s tebou trénovat mluvení v cizím jazyce. To zvládneš, uvidíš.“



Mojráček byl stále ještě trochu nervózní, ale když přišel do školy a paní učitelka ho pozdravila, oddechl si. Rozuměl ji totiž vše, co mu říkala. Ve třídě byl s paní učitelkou sám, ta mu ukazovala různé obrázky a on ji říkal, jak se to všechno nazývá. Pak chvíli počítali a četli. Mojráček zjistil, že se nemá čeho bát, že je to všechno skoro stejné jako v jeho staré škole. Dva týdny utekly jako z vody a Mojráček měl oficiálně nastoupit do školy. Už se nebál a moc se těšil na nové spolužáky.



První den stál s paní učitelkou před tabulí, aby ho představila dětem. On sám taky řekl pár vět a pak už si šel sednout do lavice. O přestávce za ním přišlo několik dětí a zeptali se ho, jestli by si s nimi nechtěl hrát. Mojráček byl nadšený, že ho tak dobře přijali mezi sebe. Cizí řeč už pro něj nebyla cizí, a když náhodou něčemu nerozuměl, kamarádi mu pomohli a vše vysvětlili.



Dny plynuly jako voda, učiva začalo přibývat a Mojráček byl zoufalý, že je toho na něj moc. „Maminko, já to nezvládnu, hodně věcem nerozumím a nevím, co dělat dřív,“ svěřil se jednoho odpoledne Mojráček. Maminka věděla, co má dělat. Hned následující den ráno si ve škole promluvila s paní učitelkou a domluvily se na tom, co přesně se má Mojráček který den učit. Paní učitelka mu také určila kamaráda, který mu bude se vším pomáhat. Kromě toho nabídla mamince, že jednou týdně může věnovat Mojráčkovi hodinu po škole, kde spolu proberou to, co mu dělá největší problémy.



Mojráček se moc snažil, nechtěl zaostávat za ostatními, a tak pečlivě plnil všechny úkoly. Jeho noví kamarádi mu o přestávkách a po škole pomáhali a vymýšleli takové hry, při kterých si procvičoval to, co se naučil. Nakonec to nebyla taková dřina, ale docela zábava.



Učení sice bylo hodně, ale s pomocí rodičů, kamarádů a paní učitelky si Mojráček postupně našel způsob, jak vše zvládnout a zanedlouho vše dohnal.